Girl With Camera-1D FF

"I Love You To The Moon And Back"

Loui's pow...

Jak si to ten hajzl mohl dovolit?! Praštím pěstí do volantu a zběsile zahnu do ulice, kde má Anne práci. Autem se dále rozléhají mé silné nadávky na toho krypla, dokud nezastavím před příslušnou budovou. Třísknu z dveřmi RR a v dešti se rozejdu na recepci. Na mou lásku nikdo šahat nebude! "Je tu Mark Douglas?" zeptám se starší paní za recepcí. "Je u sebe v kanceláři, chcete mu něco?" podívá se na mě od štosu papírů. "Chci" zavrčím a rozejdu se k výtahu. Zastavím v pátém patře a vylítnu ven. Celá místnost se na mě dívá jak na cvoka. Na velkých dveřích je jmenovka s jeho jménem. "Pan Douglas má u sebe ředitel-" přiskočí k nim malá brunetka. Ignoruju jí a vtrhnu dovnitř.

"Mark Douglas?!" štěknu po dvou mužích v obleku. "Co po mně chcete?" prskne ten dědek za stolem. "Tohle" řeknu nasraně a vrazím mu pěstí. "Co si to dovolujete, kdo jste?!?" rozkřičí se na, držící se za zkrvavený nos. "Jsem přítel Annethen, takže myslím, že mám s tebou co řešit!!" vykřiknu. "Nevím o čem to mluvíte" štěkne. "O tom, že si u málem ojel mojí přítelkyni, ty hajzle!" nasadí dotčený výraz. "Co si to ta štětka vymyslela?" moje pěst opět vystřelí k jeho ksichtu "Takhle o ní mluvit nebudeš" zavrčím a za sako ho odhodím na protější stěnu. "Tak dost pánové!" křikne ten druhý muž, když se chystám mu upálit další ránu. "Ještě jednou se jí dotkneš a je po tobě, ty kryple!! Ona je moje, nikdy se jí nevzdám,miluju jí, rozumíš?! Doufám, že je ti vše jasné" zařvu na něj. "Zažaluju vás!" sykne. "To si jenom zkusíš a je s tebou konec!!" křiknu. "Notak, pánové dost!" zařve muž stojící zamnou. "Pane, uklidněte se, vy Douglasi máte okamžitou výpověď a nepočítejte s tím, že si v tomhle průmyslu ještě někdy škrtnete!" řekne klidně. Kývnu na něj a odejdu z jeho kanclu, jinak bych ho tam musel zkopat..

Takovej slizoun šahal na Mojí Anne?! Je mi z něj na blití. Už uklidněný na sednu do auta a rozjedu se zpátky domů. Déšť ještě zhoustne, takže nevidím ani na metr. Zpomalím a šnečím tempem se dokodrcám k domu. Auto nechám venku a vběhnu dovnitř. "Měl si jí vzít dovnitř, Nialle!" "To jsem jí snad měl dovnitř vtáhnout násilím??" "Musíme jí najít než přijde Louis" směsice hlasů se line z obýváku. "Co se tu děje?" vejdu dovnitř. Všichni tři strnou v pohybu "Kde je Anne??" osůbka, kterou chci teď nejvíc obejmout tu není. "K-když si odjel, Anne zůstala stát venku na schodech, chtěl jsem jíl vzít dovnitř, ale ona nechtěla. Já-já zato nemůžu, že je pryč" mele pátý přes devátý. "Cože je?!" ona je někde v tom dešti?! Sama?! "Nialle, co se přesně stalo!" začnu vyšilovat. "Zůstala na schodech, že chce být sama, plakala. Myslel jsem, že za chvíli přijde, ale když jsem se tam po pár minutách podíval, nebyla tam" posadí se s hlavou v dlaních na gauč. "Nialle, není to tvoje chyba. Nemohla odejít daleko" pokusím se ujistit spíš sebe než jeho. "Na co čekáme? Jdeme jí najít!" zavelí Liam.

Niall tu zůstane, kdyby se vrátila, Liam s Harrym se pojedou podívat k ní do bytu a já se pojedu podívat po městě...
Projel jsem snad celé město, ale ona nikde. Déšť neustává a já začínám mít čím, dál větší strach. Zbývá už jen poslední ulice. Ta, kde jsme se poprvé potkali.. Na pravé straně je park. Pozorně si ho prohlížím, dokud nenarazím na lavičku před hřištěm. Krčí se na ní drobná osůbka. Její krásné vlasy s tmavě modrou barvou vidím až sem. Zastavím na blízkém parkovišti a rozběhnu se za ní. "Co nám to děláš?" sednu si vedle ní. Nadskočí leknutím. "Chtěla jsem byla sama" pípne. "Celá se třeseš" vyjeknu a přitáhnu jí k sobě do objetí. "Nikdy už mi takhle neutíkej" políbím jí do vlasů. "Pojď, jdeme domů. Kluci jsou nervy bez sebe, jako já před pár vteřinama" pousměju se. "To je krev?!" vypískne se zrakem upřeným na mé ruce. Nevinně přikývnu a propletu si s ní prsty. "Už na tebe nikdy nesáhne" políbím jí na rty, když si oba sedneme do auta. "Ty si tam byl?" zeptá se vystrašeně. Přikývnu. "Ode dneška si bez šéfa" ušklíbnu se. Teď si všimnu, že má na sobě úplně promočené oblečení, ve kterém přišla. "Bolí tě to?" pohladím její tvář, kde je ještě otisk jeho dlaně. Zavrtí hlavou a víc se zaboří do sedačky.