Girl With Camera-1D FF

Room

"Uvědomil jsem si to až když bylo pozdě a celý rok jsem si vyčítal, že jsem ti to neřekl. Anne...Miluju tě" řekne roztřeseným hlasem. Annethen pohladí jeho tvář, kterou zdobí několikadenní strniště a přitáhne si ho do polibku. Jejich rty do sebe zapadají jako dva ztracené kousky skládačky. Annethen si opře svoje čelo o to jeho, stále hledíc do jeho očí, které jsou plné radosti a hlavně lásky. "Taky tě miluju" usměje se..

Louisovi ze srdce spadne učiněný balvan, přitáhne si drobnou dívku do náručí a hlavu zachumlá do jejích vlasů. Annethen cítí jak díru v jejím srdci zase zaplňuje láska. "Pojď se schovat" obejme ji kolem pasu a společně utíkají do auta.

Annethen's pow...

Vlezeme do auta a kluci se culí od ucha k uchu. "Celá se třeseš, vem si to" podá mi starostlivě svojí mikinu Liam. "Díky" vděčně se usměju a přehodím přes sebe mikinu. "Úplně záříte" zasměje se Niall. "Ty se jim divíš?" ušklíbne se Harry. Auto se pomalu rozjede směrem mně neznámým. "Kam jedeme?" zeptám se "K nám" prohodí jen tak Liam. "Počkat, ale já musím domů" napřímím se. "To víš, žejo. Když tě konečně najdeme zase bys zdrhla domu" uvězní mě Loui v objetí. "Ale já nemám žádné věci a zítra dopoledne mám schůz-" Louisovo rty mě umlčí v mém vyšilování. "Buď v klidu, zlato" protestování by mi asi nepomohlo, takže boj je prohraný. Harry zesílí rádio zrovna když začnou znít první tóny What Makes You Beautiful. Připadám si jak v Carpool karaoke.. "You don't know you're beautiful!" zakřičíme spolu s rádiem na celé auto a rozesmějeme se.

Zahneme do nějaké ulice plné moderních vil a domů. Nějakým kouzlem se otevře brána a před námi se objeví rozlehlý pozemek s obrovskou zahradou a velkým domem v anglickém stylu. "Páni" vydechnu. "Líbí se ti náš skromný příbytek?" uchechtne se Niall. "Označení 'skromný' bych v tomto případě opravdu neužívala" s pomocí Louiho vystoupím z auta a hromadně se rozběhneme schovat se pod střechu.

Uvnitř je to ještě krásnější než zvenku. Zatímco dům je v anglickém stylu vevnitř je to moderně zařízené. Nádhernější dům jsem ještě neviděla. Kluci mi se zábavou pozorují, jak tady koukám všude možně. "Dům máte nádhernej, ale teď mě někdo hoďte domu" založím si ruce v bok a dívám se na ty čtyři pakoně. "Řekni nám jediný důvod, proč bychom tě měli odvézt" vyplázne jazyk Lou. "Zítra mám dost důležitou schůzku kvůli práci a potřebuju vypadat aspoň kapku důstojně, takže kdyby byl někdo z vás tak laskav a hodil mě domů?" dokončím svůj dlouhý monolog. "Tak já tě hodím domů, tam si vemeš věci a půjdeš zase sem" vymyslí kompromis Loui. "Tak fajn" povzdechnu si a popoběhnu za Louim zpátky do auta. "Děkuju, že mě odvezeš" usměju se. "Pro mojí mrkvičku všechno" líbne mě na rty. Zasměju se nad jeho oslovením a nadiktuju mu adresu mého bytu...

"Dobře Alenko!" vykřikne Harry, při sledování urputného boje mezi Alenkou a Tlachapoudem. Ještě víc se zavrtám do Louisovo hrudi, nespouštějíc z očí velkou plazmu. "Dobrou, potatoes" mávnu jim a vydám se nahoru po schodech. Ocitnu se na chodbě, kde se nachází několikero dveří. Pět z nich má jinou barvu než ty ostatní. Odhaduju, že je to podle jejich oblíbených barev. První jsou oranžové- Harry. Další jsou modré, takže Niallovo pokoj. Pak tu jsou fialové, Liamovo pokoj a na konci chodby jsou červené a černé. Vsadím se, že červené jsou Louiho dveře, ale mě uchvátí ty černé. Pomalu k nim přejdu a lehce stlačím kliku. Pokoj je sladěný spíš do temných barev až na zdi. Ty jsou pomalované různými grafity, obrázky nebo citáty. Tohle je Zaynův pokoj.. Přejdu k jedné stěně a potichu si čtu citáty napsané na ní.

,,Nezáleží na tom,kolik lidí se vás snaží kritizovat,ale na tom jim dokázat, že se mýlí."

,,V životě musíme pořád riskovat pro lidi, kteří nejsou ochotní riskovat pro nás. Říkáme věci,které nemůžeme odvolat a chceme věci, které nemůžeme mít."

,,Chyby jsou důkazem toho, že se snažíš, proto nikdy nepřestávej"

,,Nikdy se nevzdávej svých snů"

Celý pokoj vypadá nedotčený. Jako by se od jeho odchodu nic nezměnilo. Svůj pohled přesunu na obrázky s tak trochu depresivním nádechem. Vlastně celý pokoj je takový tmavý a depresivní. Přijdu si jako v jiném světě. Vlastně v tom cítím kus sebe. "Anne?" vyruší mě v mém bloumáním čtyři překvapené hlasy. Prudce se otočím ke dveřím, ve kterých stojí ty čtyři pošuci se zvláštními výrazy. "Tohle je Zaynovo pokoj?" rozhlédnu se kolem. Souhlasně přikývnou a každý upře svůj pohled někam jinam. "Asi budeš chtít svůj pokoj, že?" odtrhne pohled Louis. "Pokud by to nevadilo?" pípnu. "Vůbec" usměje se zářivě "Pojď, ukážu ti ho" pobídne mě, ale mě to láká jinam. "Kluci? Nevadilo by, kdybych byla v tomhle pokoji?" mou otázkou jsou hodně zaskočený. Hlavně Loui. "N-ne, tvoje volba" zvednou koutky. "Děkuju" obejmu je všechny. "Dobrou, mrkvičko" políbí mě Loui a s zamilovaným úsměvem odejde.. Ještě jednou projedu pokoj pohledem a zalezu do postele...

Ahojky! Omlouvám se, že je díl takhle pozdě, ale nebyl čas:/ Co nato říkáte? Napadl mě nový konec celkového příběhu a rozhoduji se, jak to celé vlastně dopadne. Zayn se v tomto příběhu taky objeví, když se rozhodnu pro druhý konec, tak tady bude hodně často:D Doufám, že to nikomu nevadí, ale on do 1D patřil a pořád je toho součástí, takže on tu bude taky:) No nic, teď už dobrou noc a mějte se krásně:*

Anne:3