2 měsíce. Tak dlouhou dobu má strávit fotografka Annethen Clark v Abu Dhabi společně se svým týmem, ve kterém jsou její nejlepší přátelé Catie a Will. Na hotelu ji čeká jedno velké překvapení, které obrátí její život na ruby..
Dívka má jako každý...
"No jo už jdu, Wille!" zasměju se do mobilu a rozběhnu se ke Starbucks. Vtrhnu dovnitř a začnu se rozhlížet na všechny světové strany. Od zapadlého boxu na mě mává Will i s mým oblíbeným frappucinem na stole. "Nová barva?" poukáže na mé čerstvě nabarvené vlasy, tentokrát s tmavě modrým ombré. Přikývnu a usrknu si z kelímku. "Máš nějaký nový objev?" zvednu laškovně obočí. Začne se lehce červenat "Ty někoho máš??" vypísknu nadšeně. "Je pěkný? Má svaly? Kolik mu je?" začnu na něj chrlit otázky. "Uklidni se! Jmenuje se James, ano, svaly má a je mu 25" Hrozně mu to přeju. "Jak jste daleko?" "Vypadá to hodně nadějně" na tváři se mu uchýlí zamilovaný úsměv.
"Ale co ty? Jak je v nové práci?" Asi bych vám měla vysvětlit, co se za ten rok stalo.. Dostala jsem nabídku fotit pro celebrity, což byl můj sen. Přijala jsem to a teď je ze mě fotografka kalendářů, kampaní nebo přehlídek pro modelky, zpěváky a sem tam sportovce. Will zůstal u Starling Company (Tam kde pracovala Anne, vymyšlený název) a Catie se hned po příjezdu z Abu Dhabi odstěhovala do New Orleans. Asi se ptáte co je s 1D. Měli půlroční přestávku, ale teď už plánují tour Made In A.M. Už je to rok... Rok, co jsem šla na potrat. Rok, co jsem bezhlavě zamilovaná do Louise Tomlinsona... Každý den vidím ty jejich šťastné úsměvy, vidím jeho modro-šedé pronikavé oči, ve kterých jsem se pravidelně strácela. Strašně moc mi chybí..
"Anne, posloucháš mě?" mává mi před obličejem Will. "Ne, promiň zamyslela jsem se" omluvně se usměju. "Nad nimi?" probodne mě tázavým pohledem. Poraženě přikývnu. "Už je to rok, Anne.. Chápu, že je to těžké, ale nebylo by lepší zapomenout?" rychle rozmrkám slzy a podívám se na něj. "Myslíš, že to jde? Zapomenout na člověka, kterého miluješ? Nejde to a já ani nechci. Nechci zapomenout na dva nejkrásnější měsíce svého života. Nechci zapomenout na ně.." po tváři se mi kutálí jedna slza. "Promiň, nechtěl jsem tě rozplakat" přisedne si ke mně a obejme. To jsem potřebovala.. Obejmout. Být aspoň na chvíli v bezpečí před světem. Před bolestí..
Celé odpoledne jsme prokecali nad dvěma frappuciny a čokoládovým dortem. Teď už sama sedím v parku na lavičce a pozoruju děti jak si hrají na hřišti. Vzpomínám si na malou Lux, jak zamnou přišla kvůli stracenému medvídkovi. Přemýšlím, co by se stalo, kdybych si malého Hazzu nechala. Nelituji svého rozhodnutí, ale musí to být krásný mít doma malého Harryho. Pousměju se nad tou představou zelenookého kulivočka. Rozhlédnu se po parku, na rampách jezdí skupinka smějících se holek se skaty, kousek dál má nějaká rodina piknik, naproti mně sedí maminky hrajících si dětí a o něčem vášnivě diskutují. Jen já tu sedím sama, jako každý den. Ano, chodím sem každý den si sednout a přemýšlet.
Third person pow...
Po zjištění, že je 7 večer se Annethen vydá domů. V tu dobu vyjíždí černý RR, s čtyřmi unavenými pasažéry z podzemních garáží nahrávacího studia. Jejich myšlenky se opět zatoulají k dívce s blonďatými vlasy, temně modrýma očima a nejmilejším úsměvem, jaký kdy viděli. Jedou po té samé ulici, kde ji poprvé viděli. Všichni se usmějí nad vzpomínkou drzé holky, přecházející přes přechod zatímco je honí fanynky. Annethen se honí hlavou úplně stejné myšlenky, když jde po ozářené ulici, kde se s nimi poprvé setkala. Zastaví na přechodu, protože vidí blížící se černé auto a po její zkušenosti s Nimi radši zůstane stát..
Všichni čtyři se zahledí na vysokou blondýnku s modrým ombré, stojící na přechodu. Když dívka zvedne pohled od mobilu, zastaví se klukům srdce. Louis po roce konečně vidí dívku, kvůli které se tak trápil. Jeho láska k ní nikdy nevyprchala. Celou dobu doufal, že jí ještě někdy potká a řekne jí, že jí miluje.
Blondýnka se rozchází s úmyslem přejít přes přechod, ale osoby vystupující z auta jí zarazí v pohybu. Stojí tam naproti sobě, uprostřed silnice, nevěříc, že se tohle vážně děje. Dívka ucítí slané slzy koulící se po jejích tvářích. Blonďák nevydrží jen tak stát a rozběhne se k ní. Se slzami na krajíčku jí pevně obejme a zaboří bradu mezi její klíční kost. Dívka okolo něj omotá své ruce a naplno se rozpláče. Zbytek pořád stojí na místě a nemůže uvěřit tomu, co vidí. "Tak strašně si nám chyběla" popotáhne modrooček držíc jí ve svém náručí. "Vy mě taky" šeptne Anne. Najednou se okolo nich obmotají ruce Liama, Harryho i Louise. Stojí v objetí asi minutu a užívají si pocitu být s ní. "Už nás nikdy neopouštěj" zašeptá Harry. "Nikdy" vydechne Annethen.
Kapky vody dopadající na jejich vlasy je upozorní, že je čas se schovat. Klukům dojde, že si ti dva potřebují něco vyřešit. Odtáhnou se a utíkají se schovat do auta před lijákem, který je postihl. "Anne, já-musím ti něco říct" zahledí se do jejích modrých očí. "Uvědomil jsem si to až když bylo pozdě a celý rok jsem si vyčítal, že jsem ti to neřekl. Anne...Miluju tě" řekne roztřeseným hlasem. Annethen pohladí jeho tvář, kterou zdobí několikadenní strniště a přitáhne si ho do polibku. Jejich rty do sebe zapadají jako dva ztracené kousky skládačky. Annethen si opře svoje čelo o to jeho, stále hledíc do jeho očí, které jsou plné radosti a hlavně lásky. "Taky tě miluju" usměje se..
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Awwwwwwwww! Umírám tady! Konečně jsou spolu<33 Ale tohle ještě není konec!! Máme před sebou ještě pár zvratů, takže ještě nekončíme:) Ještě připomínám, že mi můžete psát otázky na všechny postavy příběhu:* Pro dnešek se s vámi loučím a pa<33
