Girl With Camera-1D FF

We miss you

O týden později...

"Do prdele!!" zakřičím a odhodím těhotenský test na druhou stranu koupelny. "Proč se mi musí všechno takhle posrat" složím si hlavu do dlaní a nechám slzy volně téct. Natáhnu se ke skřínce pro mobil a hned volám Willovi. "Wille, přijedeš prosím?" vzlyknu "Jasně, že přijedu. Za 5 minut jsem u tebe" cítím jak ho zachvátí strach. Odložím mobil na ledové dlaždice. Musím se rozhodnout co dál. Nemůžu si to nechat.. Neuživila bych nás a nechci, aby vyrůstalo bez táty.

Ozve se klepání a následné bouchnutí dveří. "Anne, kde jsi?" lítá po celém bytě. "V koupelně" pípnu. Za vteřinu už je ve dveřích Will s vyděšeným pohledem. "Anne, co se stalo?" klekne si ke mně. "Jsem těhotná" zvednu pohled. Zalapá po dechu "Víš, kdo je táta?" přikývnu a tím spustím další slzy. "Víš to jistě?" zeptá se nejistě. "Sakra, Harry je jedinej s kým sem spala za poslední 2 měsíce!" prsknu. "P-promiň" omluvím se hned. "To je dobrý, ale co budeš teď dělat?" podívám se do jeho šedých očí, ze kterých čiší strach. "Myslím, že víš co udělám" pomalu se zvednu a jdu do pokoje se převlíct.

"Víš, že jsou i jiná řešení" vymlouvá mi to po cestě do nemocnice. "Jestli myslíš děcák, tak nato zapomeň" zamítnu rovnou, hledíc z okýnka na tváře desítek Londýňanů. Zaparkujeme před nemocnicí a vydáme se na recepci.

"Můžeme vás operovat už dnes. Ale jste si jistá, že to chcete udělat?" prohlédne si mě smutně doktorka. Pouze přikývnu a doktorka si povzdechne. "Tak dobře.. Požádejte přítele, aby vám přivezl věci na tři dny a my se můžeme jít připravit" "On není můj přítel" pípnu. "Tak to se omlouvám" je hned na rozpacích. "To je v pohodě" mávnu nad tím rukou a jdu za Willem. Teď už není cesty zpět...

...

"Tak jak se cítíš?" přisedne si ke mně Will. "Jak bych se asi mohla cítit?" povzdechnu si. "Máš tady všechno?" změní opatrně téma. "Jo, děkuju moc" pousměju se. V naší 'konverzaci' nás vyruší zvonění mého mobilu. Neznámé číslo. "Halo?" "Annethen? Jsi to ty?" strnu v pohybu. "L-Liame? Jak si zjistil moje číslo?" zeptám se vyděšeně. Podívám se na Willa, který asi nemůže uvěřit tomu, co se právě teď děje. "To je teď jedno, prosím řekni mi kde jsi. Chybíš mi. Chybíš nám.. My tě potřebujeme" zašeptá. Neúspěšně rozmrkávám slzy "Promiň mi to, Liame.." vzlyknu a típnu to. Naplno se rozbrečím a nechám se uvěznit ve Willovo objetí. "Šššš, už je to dobrý" hladí mě po zádech. "Já to nezvládnu" vydechnu. "Noták, jsi silná. Zvládneš to, já ti věřím" přimáčkne si mě k sobě..

Third person pow...

Zatím co se dívka ukládá ke spánku, kousek dál ve velké vile se tělo Louise krčí v koutu pokoje a otřásá se vzlyky. "Loui, musíš něco sníst" přijde k němu do ložnice blonďák s červenýma očima. "Nechci" vzlykne brunet schovaný v rohu. "Loui.. Chybí i nám, ale s tím už nic neuděláme. Pojď se najíst, prosím" zakňučí Niall a klekne si k pohublému tělu. Louis zvedne své modro-šedé uplakané oči, které se setkají s Niallovými mořsky modrými. Oba pohledy jsou plné smutku a bolesti. Nialla i ostatní ničí pohled nato, jak se jejich bráška trápí. Tak strašně by mu chtěli pomoct, ale i poslední jiskřička naděje zhasla. Pokoušeli se dívce několikrát dovolat, ale nic.. I ostatním chybí. Něčím je natolik okouzlila, že jí ani jeden na ni nedokáže zapomenout. Nedokáží to a ani nechtějí...

Dívka se utápí v zpomínkách na krásné dny na prosluněné pláži s čtyřmi pakoni, kteří její život obrátili jiným směrem. Dokázali jí, že s láskou ještě není konec. Dělali její dni šťastnější. Pokaždé když viděla jejich veselé obličeje, rozzářil se i ten její. Tak moc jí chybí..

Čauky😊Dneska je vážně, vážně, vážně smutný díl😢😭😭 Co si myslíte o to, že šla na potrat? Jak by ste se zachovaly vy? Dneska mi to psaní jde nějak rychle, píšu to jen hodinu😄😌 Mějte se krásně a do čtvrtka pa😘

Anne🙈