Girl With Camera-1D FF

Epilog

O Pár Měsíců Později...

Usadím se na úplný kraj pódia a užívám klidu, než začne koncert samotný. Sleduju kluky, když na zkoušku zpívají Spaces. Je vidět, jak moc je bolí tuhle písničku zpívat.. Budu jen doufat, že můj plán vyjde. Po druhém refrénu zatajím dech.

Oh, spaces between us, keep getting deeper

It's harder to reach ya, even though I try

Spaces between us, hold all our secrets

Leaving us speechless, and I don't know why

Who's gonna be the first to say goodbye?

[Zayn]

We keep taking turns

Will we ever learn? When will we learn?

Kluci sebou trhnou a otočí se po hlasu černovláska, vystupujícího na pódium. Hudba utichne a celý tým překvapeně pozoruje pětici, stojící naproti sobě. "Kluci já-.. Vím, že jsem vám hodně ublížil, ale já už svoje rozhodnutí změnit nemůžu.. Chybí mi ty časy, když jsme nechtěli spát a nahlas snít až do rána, i když jsme ani nevěděli, co říkáme*.. Nechci o vás přijít, jste moji bráškové.. Můžeme tohle všechno vrátit zpátky?" těká pohledem z jednoho na druhého Zayn. "Nic víc nechceme" pousměje se Harry, nato se všichni rozběhnou k Zaynovi a po dvou letech udělají group hug. Usměju se a utřu jednu neposednou slzu, stékající po mé tváři. "To ty?" vykoukne z chumlu Liam. Zasměju se a přikývnu. Vtáhnou mě do svého objetí a pevně mě zmáčknou...

25. December...

Zavrtám se hlouběji do Louisovo hrudi a otevřu oči. "Veselé Vánoce, Sweety" usměje se na mě jako sluníčko Loui. Políbím ho a podívám se na svojí ruku, na které se pyšní prstýnek s modrým diamantem. "Tak paní Tomlinsonová, co budete chtít k snídani?" zvedne se Loui a obleče si tričko. "Překvap mě" mrknu a zapadnu do koupelny. Zastavím se i zrcadla a podívám se na svůj odraz. Tohle už není ta Annethen Clark, kterou jsem bývala. Kluci mě změnili. Hlavně Louis, ten změnil i mé příjmení, v létě jsme se vzali v Doncasteru a od té doby bydlíme v domku kousíček od kluků. Teď na Vánoce jsme, ale všichni i se Zaynem ve vile. Rychle se osprchuju a pádím do kuchyně, protože moje břicho už kručí hlady.

"Lívance!" vypísknu a cupkám obejmout Louise, který je právě nandavá na talíř. "Slyšel jsem dobře 'Lívance'??" přiběhne k nám rozcuchaný Niall i se zbytkem. Pobaveně zakroutím hlavou a pustím se do lívanců se skořicí..

Když jsou už skoro všechny dárky rozdané, zbývá už jen jeden - pro Louise. Kluci se, stejně jako Louis, ušklíbnou, protože si myslí, že je tam to, co minulý rok. Potutelně se usmívám, když rozbaluje pečlivě zapečetěnou obálku. Vyndá dopis, na kterém je pár zamilovaných řádků a pod tím fotka něčeho, co změní náš život. U čtení se zamilovaně usmívá a pak se podívá na snímek.. "Copak? Dostal si na jeden večer dominu, že si tak vyjevenej?" zasměje se Harry. Louisův pohled mezitím těká mezi mnou a fotkou. "Já- Ty- My-" polkne nahlas. "My budeme mít dítě??" Zayn vyprskne na zem mlíko a Niall se zakucká sušenkou. "Cože?!" vyjeknou dohromady. "V-Vážně?" vykoktá Loui, jako by tomu pořád nemohl uvěřit. "Vážně" potvrdím mu to a usměju se. Jeho obličej se rozsvítí jako lampička a podívá se po klucích a nakonec na mě. Po tvářích se mu začnou spouštět slzy, doufám radosti. Hned si mě k sobě přitáhne, obmotá ruce kolem mého, zatím štíhlého, pasu a přitiskne si mě na sebe...

...

Chovám si v náruči ten uzlíček štěstí, než se otevřou dveře a v nich Loui, kluci a obě rodiny. Pomalu přejde k mé posteli a zrak má upřený na modrou dečku, ve které je zabalený malý Freddie Tommo Tomlinson. Loui je pořád celý bílý, protože na sále málem omdlel a musel jít na chodbu. Teď ho vlastně vidí úplně poprvé. Jeho nádherné šedo-modré oči zalijí slzy, když si ho prohlíží. Políbí mě a požádá o svolení si pochovat vlastního syna. "Ahoj, Freddie" pozdraví malého broučka a vtiskne mu drobnou pusinku na čelíčko. Freddie začne rozlepovat očička a podívá se na nás světle modrými kukadly. "Miluju tě" usměje se kouzelně a rty přitiskne na ty mé. "A tebe taky" uchechtne se, když se mu Freddie začne kroutit v náručí. "Já miluju vás oba" Loui se i s Freddiem přesunou ke mně na postel a oba začneme pozorovat spícího drobečka. Našeho drobečka...

The End...

Lidi, budu plakat... Já nechci koneeeec😖😭😭 Strašně moc miluju tenhle příběh a nechci aby skončil (zajímavé, autorka se zamilovala do svého příběhu🤔) 😔
Chci všem strašně moc poděkovat za každý Váš vote, přečtení nebo milý komentář. Hrozně děkuju _sald_ , že mi pomohla s určitými záležitostmi v příběhu. Dále bych chtěla speciálně poděkovat Nathalii81 , megselenita7 a jjandaa15 , za jejich pravidelné a krásné komentíky, které mi vždycky zvedli náladu a dali chuť do psaní💘 Strašně moc Vám děkuju💓
Plus bych chtěla dát VIP děkuju canadienviol ,protože jsem na ní jaksi zapomněla😅 A taky proto, že tuhle vykopávku vůbec četla. mám tě ráda Viliš😅💖

Ale co teď?

Pro lítost všech jsem se rozhodla, že druhý díl téhle knížky už nebude😔 Už bych nevěděla o čem by to mělo vlastně být, omlouvám se, jestli jsem vám dávala nějaké falešné naděje, ale prostě už to nepůjde...

Ale plánuji mou čtvrtou knížku, s temnějším pozadím. Klukům bude tak 17, takže ještě střední, nic víc vám, ale neprozradím😘😝

Teď si dám od psaní nachvíli pauzu, promyslím si teb příběh a pak začnu znovu psát💖

To je asi všechno, co jsem k tomu chtěla napsat.. Je to hrozně zvláštní vědět, že píšu poslední řádky téhle story.. Vážně se mi chce plakat😞😭

Btw. Omlouvám se ti Meg, ale jaksi jsem tě nemohla do epilogu dát, ale kdyby byl delší jsi tam s Niallem😙😍

Lásky moje, loučím se s vámi, ač nerada, a doufám, že se uvidíme u mých dalších storek, protože lepší čtenáře si nemůžu přát💙💙
Mějte se nádherně, pac a pusu👋🏻😘😭😭

Anne🙈