Jak to všechno bylo...✔

-1-

Veronika mě objala a společně s Hozou odešli. Já nastoupila do autobusu a ještě chvíli koukala jak se drží za ruce a odcházejí spolu od autobusové zastávky. Bylo 30. června a my jsme byli spolu s Verčou (mojí nejlepší kamarádkou už od čtvrté třídy) a jejím klukem Honzou (který je mimochodem syn naší třídní, takže to bývá o hodinách občas dost velká zábava) na "oslavě" vysvědčení a zároveň jsme se tak nějak loučili s celou devátou třídou naší základky, protože některé jsme viděli a zároveň o nich slyšeli naposledy.

Jak už jste asi pochopili právě jsem vyšla  z 9. třídy na základní škole a čekali mě prázdniny. Je mi 15 let. Jmenuju se Denča... Nejsem nějak hezká. Měřím 162 cm a nejsem ani hubená ani tlustá (nebo takhle už jsem  potkala holky, do kterých bych se vešla tak 4x).  Zkrátka když se posadím mám malou pneumatiku kolem pasu. Jinak mám modré oči a světle hnědé vlasy. 

Dojela jsem domů, kde už čekala mamka se sestrou a babička s dědou. Když jsem otevřela dveře našeho (asi nejmenšího) bytu uvítala mě moje 10ti letá fenka Sára. Ležela na zádech a bouchala ocasem do podlahy. " Ahoj, Sáro." řekla jsem a pohladila jsem svojí milovanou fenku po hlavě. Odnesla jsem si tašku do pokoje, který mám společný se sestrou. Zavěsila jsem tašku na židli a vytáhla jsem z ní vysvědčení a odnesla ho do druhého pokoje (který slouží jako obývací pokoj, kuchyň a ložnice rodičů zároveň), abych nemusela chodit do pokoje dvakrát, protože rodina chce stejně vidět moje známky. 

Podala jsem papír mamce a  ta ho pak podala babičce a dědovi. Všichni mi pogratulovali a babička navrhla, že vezme mě a sestru na zmrzlinu a na nákupy, aby si mohla mamka zabalit (rodiče odjížděli za dva dny do Londýna a neměli vůbec nic zabaleného). Já sem souhlasila a  Kačce(to je moje sestra) jsme to prostě oznámili. 

Dorazili jsme do nákupního centra a babička nás zatáhla do malého pekařství hned u vchodu, kde prodávali i zmrzlinu. Kačka si dala marcipán, já jahodový pohár a babička s dědou jak jinak než čokoládovou zmrzlinu. Když jsme dojedli zeptala se babička co chceme dělat teď.Jestli od ní chceme peníze a nebo jestli nás vezme do obchodů abychom si něco koupili. Řekla jsem babičce, že mamce dopřejeme ještě trochu času a projdeme obchody. Prvně jsme šli do hračkářství, kde jsem si sedla k obřímu plyšovému medvědovi a pustila si do sluchátek písničky. Asi půl hodiny jsem koukala jak sestra přemlouvá babičku, aby jí koupila panenku, která stála 700,-  a ke všemu nebyla ani nějak zajímavá nebo hezká. Nakonec jsem toho měla dost, zvedla jsem se a došla k polici s panenkami. Vybrala jsem jednu hezkou a ani ne moc drahou a ukázala jsem jí Kačence, ta na ní chvíli koukala jak na kus syrového masa, ale když slyšela na co bych si s ní hrála já, kdybych byla malá a jaké všechny výhody ta panenka má vzala si jí, přitiskla si jí k hrudi a takhle jí odnesla až k pultu, kam jí položila a koukala na babičku až dojde zaplatit. Potom jsme šli do druhého patra, kde byly obchody s oblečením a různými doplňky a drogérie. Když už jsme byli asi v pátém obchodě a mě to přestávalo bavit vytáhla babička krásný šaty a ukázala mi je. Jak jsem si je ale prohlížela víc z blízka uvědomila jsem si, že jsou to ty samé šaty co má Verča. Řekla jsem babičce že jsou sice krásný, ale že si je vzít nemůžu. Když jsem jí to vysvětlila řekla, ať si je alespoň vyzkouším. Zalezla jsem do kabinky a oblékla si šaty. Je málo šatů, které by mi sedly, ale tyhle byly naprosto perfektní! Babička zaklepala na dveře kabinky a pak vešla. " Hrozně ti to sluší!" řekla a pousmála se. Odešla z kabinky a nechala mě abych se mohla převléknout. Když jsem vyšla z kabinky a pověsila šaty zpátky, stála už u východu. Když jsme odešli z obchodu vytáhla z kabelky tašku a podala mi ji. Když jsem ji otevřela byly v ní ty nejlepší šaty na světě (ty co jsem si zkoušela)! Trochu jsem znejistěla, ale pak jsem babičku objala a řekla si, že snad to Verča nějak pochopí.