Jak to všechno bylo...✔

-48-

Nádech, výdech. Otevřela jsem oči a pomalu jsem se vydala po schodech vedoucích ke dveřím mé nové školy. Myslela jsem si, že tenhle den pro mě bude víc speciální, ale já byla stále myšlenkami jinde. Utíkala jsem zpět ke včerejšímu večeru. 

Po tom, co jsme s Danem smazali nepříjemnou minulost jsme se ještě šli projít nočním městem. Procházeli jsme se asi dvě hodiny a pak mě Dan doprovodil domů jako správný gentleman. 

Vystoupala jsem do druhého patra a začala se poohlížet po učebně číslo devět. Nakoukla jsem do každé učebny a hledala lidi přibližně v mém věku. Nedávala jsem pozor na cestu a do někoho jsem vrazila. "Moc se omlouvám, vážně jsem nechtěla," omlouvala jsem se zatím co jsem sbírala sešity, které jsem ještě před chvílí měla v ruce, ze země. "To je v pohodě," usmála se na mě malá blondýna zhruba v mém věku. "Nevíš kde je učebna devět?" zeptala se mě a zněla opravdu zoufale. "Nevím," zasmála jsem se "taky jí hledám." Obě jsme se zasmály. "Jsem Denča," natáhla jsem k ní ruku "Já jsem Anička," usmála se a místo podání ruky si mě vtáhla do objetí. "Něco mi říká, že budeme kamarádky," zasmála se znova. Jen jsem mlčky přikývla a pokynula jí, že jdeme hledat tu zpropadenou učebnu. 

"Dámy," ozval se za námi mužský hlas. Obě jsme se najednou otočily a pohled nám spočinul na moc hezkém brunetovi. "Prosím vás, nevíte, kde je učebna číslo devět? Jsem v téhle hloupé škole naprosto ztracený," Postěžoval si. V tu chvíli kolem nás prošla černovlasá, vysoká a prostě nádherná holka. Přitočila se k tomu klukovi, až na něj byla svýma prsama úplně namáčknutá a tiše řekla. "Učebna devět je ve třetím patře, druhé dveře nalevo. Na stránkách školy je to špatně napsané." Svůdně si přejela jazykem po rtech a pak odkráčela na svých vysokých podpadcích někam za roh. Co mě nepřekvapilo bylo, že se celá chodba najednou zastavila a koukala na pro mě stále neznámého kluka. Co mě ale překvapilo, bylo, že pana Neznámého to nechalo naprosto chladným. Jen se usmál a pokynul nám, abychom šli za ním. Když jsem se rozhlédla po chodbě bylo vidět, jak je ještě spousta kluků v transu z té barbie v lidské podobě. Doběhla jsem Aničku a pana N. do učebny devět. Posadili jsme se všichni tři do jedné lavice a pan N. se na nás otočil. "Já se vlastně nepředstavil, promiňte, jsem Marty," usmál se na nás a čekal, až se mu představíme my. Když Anička zjistila, že ze mě nic nevypadne ujala se představování. "Já jsem Anička," ukázala na sebe, "tohle je Denča," ukázala na mě. "A můžu mít trapnou otázku?" zasmála se a upřela na něj svoje zelené oči. "Ale jistě usmál," se pan N. - tedy Marty a jako dnes již několikrát nám odhalil své dokonale bílé zuby. "Jsi gay?" vypadlo z Aničky a hned po tom zrudla. Marty se jen zasmál "To je to tak vidět?" otázal se s otázkou v očích, očividně né moc nadšený z tohoto rychlého odhalení. "No, právě se kolem tebe točila supermodelka a s tebou to ani nehlo," řekla jsem. "Ale ne, na první pohled bych rozhodně neřekla, že jsi gay," usmála jsem se na něj. V tom začalo zvonit a my museli naší konverzaci odložit. 

Šla jsem pomalým krokem k zastávce. Celý den nebyl ve výsledku nijak strašný. Představil se nám náš třídní učitel, profesor Moravec. Přečetl nám celý školní řád, řekl nám jaké učebnice budeme pro tento školní rok potřebovat a ještě nás stihl provést po škole. S Aničkou a Martym jsme se vážně skvěle našli. Celou dobu jsme se smáli Aniččiným obličejům a Martinovým připomínkám na oblečení různých holek, které jsme po škole potkávali. 

"Hej, počkej," ozvalo se za mnou a já sebou škubla. Rychle jsem se otočila na osobu běžící ke mně. "Ahoj středoškolačko," usmál se na mě Dan a věnoval mi pusu na čelo, což mě poměrně zaskočilo. "Promiň, nedošlo mi..." začal se omlouvat, ale já ho přerušila. "To je v pořádku, jen... no... myslela jsem, že jsme JEN kamarádi," slovo -jen- jsem zdůraznila co nejvíce to šlo. Pořád ve mě byl ten zárodek pár měsíců staré holky, která byla až po uši zamilovaná do kluka, který s ní sotva promluvil. Moje ublížené a ještě zcela nezahojené já si ale přálo si důvěru k Danovi postupně budovat. Bylo sice fajn, že jsme smazali vše, co se mezi námi stalo, ale to neznamenalo, že jsem zapomněla. "Jo promiň," podíval se mi do očí. "Půjdeme na oběd?" usmál se na mě a chytil mě za ruku. Významně jsem se na něj podívala, ale nic jsem neřekla. "Však jo, kamarádi," zasmál se. "Ty se s kamarádkami nedržíš za ruku?" pokroutil hlavou a vedl mě neznámo kam.  

Domů jsem přišla až k večeři. Celý den jsem strávila s Danem. Nejdříve jsme šli na oběd, pak do kina a pak jsme se jen procházeli. Když jsme došli ke mně před dům nastala chvíle loučení. Bála jsem se toho, co se stane a oprávněně. Když dořekla svoje "Sbohem," ocitli se Danovi rty na těch mých. Chvíli je tam jen tak nechal a pak s nimi začal pohybovat. Polibky jsem mu musela oplácet, dokud informace, co se právě děje nedošla do mého mozku. Odstrčila jsem Dana od sebe a zmizela jsem vevnitř domu. 

"To je dost, že jdeš. Kde si byla celé odpoledne?" ptal se táta hned ode dveří. "S kamarádem," usmála jsem se na něj a vtiskla mu pusu na tvář. "Tak kamarád, jo?" ozvala se z kuchyně mamka. "Stejný kamarád se kterým jsi byla včera venku do noci?" pokračovala ve výslechu. "Ano mami, ten. A teď, pokud dovolíte si jdu dát sprchu," protočila jsem nad rodiči očima a zmizela jsem v koupelně. 

Umyla jsem si vlasy, odlíčila jsem se a s ručníkem jako turban na hlavě a zabalená v županu jsem přeběhla z koupelny rovnu do pokoje. Převlékla jsem se do pyžama a vysušila jsem si ručníkem vlasy. Ještě než jsem ulehla do postele jsem si něco slíbila. Zítra s Danem skončím. 

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°

Ahojky, tak jsem tady s další kapitolou. Už budou jen dvě, tak doufám, že se budou líbit. Příběh bych chtěla během tohohle týdne dokončit. Nový příběh rozhodně začnu, ale to, kdy ho začnu publikovat je ve hvězdách. A chtěla jsem se vás zeptat: Mám se držet striktně romantiky, která mě, musím se přiznat, strašně baví. Nebo mám vyzkoušet i sci-fi a podobné žánry?

Užívejte prázdnin.