Jak to všechno bylo...✔

-31-

Na pokoj jsem došla o trochu později, když jsem konečně přešla těch pár schodů. Našla jsem Týnu ležící u ní na posteli a kolem ní zbytek mých spolubydlících. Popošla sem blíž a pohladila Týnu po třesoucích se zádech. "Chceš nám to říct?" zeptala jsem se. Pomalu odlepila hlavu od polštáře a podívala se po nás. "Tak jo." přikývla lehce, posadila se na posteli, na klín si vzala polštář a začala ho drtit v prapodivném objetí. "No?" nevydržela Terka. Trochu se usmála a spustila: "Nemá na mě chmatat." lehce sevřela ruce v pěst a pokračovala "Vlastně jsem se mu pouze snažila vysvětlit ať se mě neopovažuje namočit. Nechci s ním mít nic společného. Ze začátku jsem nechtěla dělat histerku, ale když mě vzal do náruče..." přerušilo jí zacinkání telefonu. Podívali jsme se po sobě. Jana se omluvně podívala na Týnu a stočila svou pozornost k obrazovce telefonu. "Chápu." otočila se zpět k Týně Petra a jemně jí objala. Pak si skousla ret a s omluvným úsměvem se na nás podívala. "My máme s Jančou něco domluveného." řekla a poté co Týna jenom kývla popadla svoji starší sestru za ruku a táhla jí ven z pokoje. Trochu jsme se nad nimi usmály. Bylo všem jasné kam mají tak naspěch. 

Ještě chvíli jsme si s Týnkou a Terkou povídali a pak jsme šli opět na prosluněný plac před chatou. Našli jsme teď už osamocené kamarádky a dali jsme se do hovoru. Po pár minutách přišli i vedoucí a mohla začít olympiáda. Já jsem skončila v kategorii s holkama z pokoje a ještě k nám dali dvě čtrnáctileté holky, které sem jeli tuším, že poprvé. Byla to dvojčata Erika a Majda. Obě měli krásné hnědé oči a blonďaté vlasy. Pomalu jsme se vydali na místo zvané stadion. Tady se konaly všechny sportovní události. 

Celou cestu jsem strávila s ještě lehce otřesenou Týnkou a tak jsem si ani nevšimla, že jsme za necelých deset minut byly na místě. Vyrovnali jsme se do družstev (teď už podle věku) a čekali, než nám vedoucí rozdají čísla se kterými budeme dnes celý den soutěžit. Na mě připadlo číslo 61, moje oblíbené. Pak naše družstvo dostalo desky, které měla na starosti Erika a pomalu, s ohledem na moje koleno a Janin ještě neúplně doléčený kotník, jsme se vydali na první stanoviště, kterým byl vrh koulí. V téhle disciplíně jsem skončila předposlední. To bylo taky moje druhé nejlepší umístění. Věděla jsem, že tenhle rok určitě nevyhraju, ale to neustálé poslední místo bylo docela deprimující. Nejhorší bylo, když přišel na řadu sprint a to jme všechny tušili, že nás po obědě čeká každoroční cross běh. Na skok do dálky a trojskok mě ani Míša nepustila. Byla jsem ve dvojici s Týnou. Zrovna startovala dvojčata, když se za námi ozval šílený smích, který byl ale vystřídaný vystrašeným zamručením. Otočila jsem se a uviděla uzavřený hlouček asi tak patnácti kluků. Drkla jsem do Týny, která něco zaujatě vykládala Petrovi a kývla směrem k hloučku kluků v našem věku. Týna jen hodila na Petra omluvný pohled a vydala se společně se mnou k oné podivné skupince. Petr to nijak nekomentoval a odstartoval první dvojici.

Došli jsme s Týnou k oné 'stěně' tvořené z kluků a když si nás nevšimli opatrně jsem se vecpala mezi Filipa a Lukyho. Nejdřív jsem se rozhlédla po lidech kteří postávali okolo toho divadla a zjistila jsem, že nejméně polovina lidí nepatří do Lukyho a Filipovy kategorie. Byl tu ještě Ted a poznala jsem tu tři čtrnácti leté klučiny, kteří mohly ještě do jejich věkové kategorie spadat, ale to bylo tak všechno. Ono se není čemu divit, když se dva kluci váleli po zemi. Thomas bušil do Dana, který mu vše bravurně oplácel. Chvíli jsem s vykulenýma očima koukala na tu spoušť. Thomas s natrženým rtem a možná i zlomeným nosem se vyhýbá Danovi, který má nateklé oko, které se mu začíná nebezpečně zvětšovat a zbarvovat do modra. Ted se párkrát pokoušel přidat, ale pohotový Lukáš ho vždy stáhnul na stranu. Najednou, jako bych se probudila. Plně mi došlo co se mi odehrává před očima a já se v jedné vteřině naštvaa na celý svět okolo. Byla jsem naštvaná na všechny okolo postávající, že nezakročí, nebo nedojdou pro nějakého vedoucího. Rozčilovali mě nevšímaví vedoucí a co mě nejíc rozčílilo a hlavně taky sklamalo byly dva pubertální pokritci, kteří všechno musí řešit násilím.

V tu chvíli můj mozek vypověděl službu a srdce jako by se zastavilo. Nevěděla jsem co dělám a proč to dělám, ale během okamžiku jsem stála mezi Thomasem a Danem. Bohužel moje nervy službu nevypověděli a tak jsem obrovskou ránu, která mi přistála na břiše cítila moc dobře. Do očí mi vyhrkli slzy, ale stála jsem dál, odhodlaná zabránit dalšímu násilí mezi nimi. "Bože Deni!" vyjekl Thomas a okamžitě mě obešel s úmyslem mě ochránit před dalšími ranami od Dana. Nebylo to však za potřebí. Dan nyní stál s rukama u těla, otevřenou pusou a v očích se mu mísila zloba, strach a něco čemu jsem úplně nerozuměla, něco jako bolest, ale ne vaše bolest, bolest z přihlížení k utrpení druhého. "Deni" řekl potichu. Já už v tu chvíli seděla na zemi a držela se za břicho. Thomas Dana obdařil nepěkným pohledem a už se u mě skláněl i přes to, že s jeho nosu tekla krev jak z nějakého vodopádu. Po chvíli u mě už byla i Týna, Petra a Terka. Jana se jala ošetřování Dana, který ji, ale úplně přehlížel. Když mě přešel první velký příval slz, ucítila jsem na sobě pohled. Vzhlédla jsem, abych našla původce onoho propalujícího pohledu. Nebyl jim však nikdo koho bych čekala. Kamarádky na mě sice starostlivě koukali, ale tenhle pohled patřil Danovi. Koukal na mě upřeně. Trochu naštvaně a smutně. Sklopila jsem pohled a trochu se oklepala.

Chtěla jsem jít všechnu svoji zlobu, která ve mě přetrvala vykřičet na někoho z vedoucích. Stalo se však něco, po čem mi tuhla krev v žilách. Thomas, do teď stojící vedle mě, si nejdřív kleknul a pak se úplně složil na zem do bolestivého sevření. Moje bolest byla tatam a já jen teď se zděšením v očích pozorovala Thomase, který ležel na zemi, z nosu mu vytékala krev i když už ne v takovém množství a celý se prapodivně a s bolestí ve tváři klepal.

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°
Tak se hlásím s novým dílem. Upřímně nechápu, že jsem ho stihla vydat, ale nějak mě to  psaní vtáhlo. Chci už jít spát a tak vám chci jen strašně moc poděkovat za čtení, hvězdičy a úžasné komentáře.

Dobrou noc❤