Jak to všechno bylo...✔

-34-

Ráno jsem se vzbudila jako první. Usoudila jsem, že už neusnu a tak jsem zamířila do koupelny. Po rychlé ranní hygieně jsem zamířila ke skříni a vytáhla jednoduché bílé tričko s nápisem Muggle, ano jsem blázen do Harryho Poterra a už dlouhých pět let čekám na dopis z Bradavic. Přidala jsem černé legíny a přehodila přes sebe vínovou mikinu. Bylo něco po půl osmé a já se rozhodla vzbudit své spolubydlící. Týna, Terka a Jana spali v relativně normální pozici a nebylo tak těžké je probudit. Zato Petra se rozvalovala přes vrchní patro palandy, div že nespadla a něco si mumlala. Opravdu jsem se bála její reakce až ji budu budit a tak jsem zaúkolovala holky a sama jsem si natáhla ortézu a zmizela z pokoje. Můj cíl byla již otevřená jídelna. Cestou se ke mě přidal Ted a za příjemné konverzace jsme se usadili ke stolu. Jediný přítomný byl Filip a tak jsem si prozatím sedla na Pétino místo. Vzala jsem si borůvkový jogurt a čaj a pokračovala v rozhovoru o filmech a knížkách. Bavilo mě, že máme s Tedem skoro až totožný vkus na filmy a knížky a tak nás vyrušilo až hlasité odkašlání. "A já mám sedět sám?" zeptal se Thomas a ohrnul spodní ret. Měla jsem už dojedeno a tak jsem se zvedla. "No jasně, že ne. Tady si sedni vedle Tadeáše, já jdu vzbudit holky, jinak prošvihnou snídani." řekla jsem tónem jako bych mluvila k pětiletému a rychle ho objala. Vzala jsem misku a hrnek a odnesla je na pult na špinavé nádobí. Lžičku od jogurtu jsem hodila do kýble s vodou a nějakým mycím prostředkem a zamířila ke schodům, vedoucím k pokojům. Vyšplhala jsem je a došla k pokoji 103. Vzala jsem za kliku a to, co jsem viděla mě totálně složilo. Teď už ani jedna z mých kamarádek nespala normálně. Jana se válela přes celou manželskou postel. Týna držela svůj polštář a vypadala, že to nejhorší co by se jí mohlo stát by bylo právě přijít o tenhle polštář. Terka ležela v posteli obráceně a Petra vypadla stejně jako když jsem ji viděla ráno.

Po zhruba čtvrt hodině jsem se konečně dostala s holkama ke stolu v jídelně. Všechny čtyři se hladově pustily ke stolu s jídlem a já si s úsměvem sedla na své obvyklé místo vedle Thomase. Dan se přivítal s Janou a Týna stydlivě pozdravila Lukáše. Opravdu by mě zajímalo, co se mezi nimi děje. Co mě ale překvapilo bylo skoro nijaké přivítání Teda s Petrou. Zakroutila jsem nad tím hlavou a věnovala jsem svoji pozornost Jirkovy který vysvětloval dnešní celodenní hru. "Takže." začal a projel nás všechny pohledem. "Dnešní hra se jmenuje pašeráci a pro ty, co s námi jsou poprvé vysvětlím: Po celém vymezeném areálu, který vám za chvíli popíšu, jsou rozmístěny věci, které musíte propašovat až do hlavního tábora, kterým je tadyta chata. A samozřejmě vás nikdo z vedoucích nesmí vidět. A každá propašovaná věc je a dva body a pokaždé, když uvidíme nějakého člena týmu je to mínus jeden bod." chvíli se odmlčel. "Víc podrobností sdělím kapitánům, takže je poprosím, aby tady po snídani zůstali." podíval se na stůl naproti u kterého se smáli všichni dotyční. Ti rychle ztichli a věnovali mu konečně pozornost. Jirka si odkašlal a pokračoval. "Pak taky vám rovnou říkám, že múzy zůstanou jako včera, protože není čas na nové losování. Taky s vámi budou hrát i patenťáci a ty vám přidělíme my. Je jich šest, takže ve dvou družstvech budou dva a ve dvou jen jeden. Tak aby jste to neměli tak jednoduché, tak v každém týmu bude zrádce. Bude to člověk, kterého určíme a který nám bude předávat informace o vaší poloze. Pokud zrádce najdete a večer nám řeknete kdo to je, tak vám přičteme k vašemu skóre 10 bodů." podíval se na Martinu s Míšou a pokynul jim, aby šli mluvit dál. "No," začala Míša "každý podkapitán si teď přijde pro pásy, které si připevní na ruku a viditelně!" projela pohledem hlavně starší táborníky. "Tak to je asi vše. Teď máte půl hodiny rozchod, v deset je sraz před chatou. Až budete mít všechny můžete vyrazit a my vás v půl jedenácté začneme hledat." řekla Martina poslední instrukce a všichni se začali zvedat a co nejrychleji se přemisťovat do svých pokojů. Já šla jako první na ošetřovnu, kde mi Míša řekla, že nemusím nosit tu ortézu, že se to lepší, ale kdyby mě to zase bolelo, ať přijdu a ortézu si automaticky nasadím. Šla jsem na pokoj, když mě zastavil něčí hlas. "Denííí, můžeš na chvilku?" ve dveřích 109 stál Ted a mile se usmíval. Usmála jsem se taky a zamířila jsem k němu.

"Potřebuješ něco?" zeptala jsem se s úsměvem a opřela se o zeď vedle dveří, které měl otevřené jen na škvíru. Přejel si mě pobaveným pohledem. "Můžeš na chvíli?" zeptal se znovu a vyšel ze dveří směrem ke schodům. Přikývla jsem a šla jsem za ním. Před schody se zastavil a opatrně se rozhlídl. "To je to tak tajný?" zeptala jsem se ho s posměškem. "No, docela jo." řekl a znovu se opatrně rozhlédl. Na chodbě nikdo nebyl a všude bylo ticho. "Tak řekneš mi konečně o co jde?" zeptala jsem se dost naléhavě. "Jo, promiň, já se bojím abych to nezvoral." přiznal se a podrbal se na zátylku. "Jde o to, že dneska si ve svém týmu zrádce. Já jsem u zelených." řekl a usmál se na mě. Přikývla jsem. Super. Zase záporák. Ale na druhou stranu bych si to mohla užít no ne? "Jo, mimochodem." pokračoval Ted. "Tady máš." podal mi nějakou starou oprýskanou Nokii. "Na co?" zeptala jsem a prohlídla si telefon, který mi vtiskl do ruky. "Je tam SIMka, aby jsi mohla psát zprávy o vaší poloze." "Tak dík." strčila jsem telefon do kapsy, popřála jsem mu hodně štěstí a šla na pokoj. Zamkla jsem se s Nokií v koupelně, vyndala z ní SIM kartu a dala jí do svého telefonu. Podle mě by bylo hodně nápadné, kdybych náhodou měla o telefon navíc. Tenhle detail vedoucí nedořešili. Napsala jsem krátkou zprávu o tom, že se ke mě dostala zpráva i telefon a radši jsem se podepsala jako ta od červených. Nokii jsem schovala v kosmetické taštičce a vyšla jsem z koupelny. Tak jo, co si budeme nalhávat nejtěžší bude si to nechat pro sebe. "Jani? U koho budeš v týmu?" začala jsem konverzaci, protože mi najednou ticho z mé strany přišlo příliš nápadné. "No já budu s Danem u žlutých, s tebou by měl být u červených Thomas. Ted s Filipem jsou s Terkou u zelených a Týna by měla, pokud vím, být s Lukym u modrých." Ukončila svůj výčet. Já se podívala na Týnu. Byla celá rudá a nervózně se vrtěla. Tady se děje fakt něco zajímavého.

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°

Zdravím u další půlnoční kapitoly. Kecám, je 00:07 a tohle je takový můj dárek pro ty co to čtou k mému svátku :D Prosím, že ta věta dává smysl?! :) No doufám, že se vám kapča líbila a zahrnete ji láskou, komenty a voltíky❤

Mám vás moc ráda. Dobrou noc :3