Jak to všechno bylo...✔

-29-

Došla jsem na pokoj, kde se holky střídali o koupelnu a vesele si povídaly. Musela jsem se taky usmát. Holky byly moje nejlepší kamarádky a nic by mě neodradilo od našeho přátelství. Když se uvolnila koupelna vlezla jsem do sprchy a rychle jsem si umyla vlasy. Přišla jsem do pokoje, když už všechny leželi u mě a Jany na manželské posteli, každá pod svou dekou a s připraveným, pro mě už klasickým místem, mezi Janou a Petrou. Týna a Terka seděli na krajích, takže já seděla uprostřed. Tenhle zasedací pořádek vznikl tak nějak samovolně, když jsme museli rozdělit Janu a Petru, aby si nevjeli do vlasů. Seděla jsem tedy při každé příležitosti mezi nimi. Postupem času, když jsme se seznámili s Terkou a Kristýnou, si Terka našla místo vedle Péti a Týnka vedle Jany. 

Když jsem zapadla na postel a zabalila se do deky Petra se vzepřela na loktech a všechny si nás přeměřila pohledem. "Mám novinku..." začala opatrně, ale přece jen šťastně. Hned se dostala pod palbu tázavých pohledů. Nic neříkala a tak jsem jí pobídla: "Tak?" zeptala jsem se, když se dlouho neměla k vyprávění. Skousla si spodní ret a zavrtěla se na posteli "Chodím s Tedem." vypískla nadšeně. Mě chvíli trvalo, než jsem informaci zpracovala, ale to už kamarádka pokračovala. "Na tý bojovce si mě stáhl k sobě a pak..." nedořekla to a strašně zčervenala. Zavěsila jsem se jí na krk. Byla jsem moc šťastná. Vlastně za oba. Dva z mých nejlepších přátel sou spolu. Odtáhla jsem se od ní a nechala prostor holkám, aby jí taky objaly. 

"Tak to vypadá, že ty a Dan už nejste nejnovější páreček tábora." zaculila se Týna na Janu a všechny, teda až na Janu, jsme propadly do neuvěřitelného smíchu. Janě taky začaly cukat koutky a po chvíli se už smála s námi. Konečně jsem se zase cítila z jedné části plná. 

Kolem půl druhé se holky přesunuly k sobě do postelí a všechny jsme propadly nerušenému spánku. 

Budíček, ale přišel až moc brzy. Cítila jsem jak ze mě někdo stáhl deku. Nereagovala jsem. Bylo mi jedno, že dneska propásnu snídani, stejně jsem hlad neměla. Co jsem potřebovala byly ještě tak dvě hodiny spánku. Najednou mi ale na puse přistála něčí ruka a já rychle otevřela oči, chtěla jsem se vymrštit do sedu, ale nevyšlo mi to, protože mě někdo držel. Rozhlédla jsem se a poznala obrys nějaké postavy. "Teď ti sundám ruku z pusy a ty budeš zticha, jasné?" zeptal se mě šeptem mužský hlas. Přikývla jsem a cítila jak se jeho ruka pomalu sjíždí z mé pusy a přes klíční kost. Zastavila se na mém rameni. Pokusila jsem se znovu zaostřit. V pokoji byla ještě tma a moje spolubydlící nevinně oddechovali. "Pojď se mnou." vyzval mě "pan neznámý". "Počkej na mě na chodbě. Za dvě minuty jsem tam." přikývla jsem. Měla bych sice protestovat, ale zvědavost mi nedala. Musela jsem zjistit kdo to je a co po mě chce. Slyšela jsem jak se usmál a pak vstal od postele u které doteď klečel. Za chvíli jsem slyšela jak se dveře tiše zaklaply. Rozsvítila jsem si lampičku. Petra se na palandě převalila ze strany na stranu, ale nevzbudila se. Vyklouzla jsem opatrně z postele a došla ke skříni. Natáhla jsem na sebe černé legíny, růžové tílko a průsvitný pruhovaný croptop sahající ani ne po konec žeber s dlouhými rukávy. Rychle jsem přes sebe přehodila ještě o číslo větší černou mikinu a nechala jí rozepnutou. Zapadla jsem do koupelny a rychle jsem si rozčesala vlasy, protože mi trčely na všechny strany. Naposledy jsem se rozhlédla po pokoji a přemýšlela jestli jsem jen přes pyžamo neměla přehodit mikinu a jít. Zakroutila jsem hlavou a ještě rychle z kapsy mikiny vylovila žvýkačku a nacpala jsem jí do pusy. Byla jsem nervózní, protože jsem vlastně pořád nevěděla kdo mě venku čeká. Opřela jsem se do dveří a vstoupila na chodbu. 

Setkala jsem se s párem nádherně zelených očí. Hnědovlasý kluk se na mě křivě usmál a nic neříkal. Skenoval mě pohledem a pak jen tak prohodil "Tohle jsi na sobě neměla, když jsem tě budil." jeho úsměv se ještě víc roztáhl a podíval se mi do očí. "No, já myslela že tady a mě čeká nějakej princ a ne ty." vyplázla jsem na Thomase jazyk a trochu se přiblížila ke dveřím a ruku dala a kliku na důkaz toho, že klidně můžu zase odejít. Jen se nad tím pousmál a vzal mě za ruku, která spočívala na klice. Zatáhl mě za ní a už mě vláčel chodbou. U schodů zpomalil, podíval se na moje koleno a pak na nic nečekal a přehodil si mě přes rameno. Byla jsem tak vyjevená, že jsem se nestihla ani bránit. Pod schody mě postavil a zase mě chytil za ruku. Táhl mě do jídelny a potom velkými vstupními dveřmi ven. "Nebudeme mít problém?" řekla jsem s obavami v hlase. Bylo přeci jenom už dávno po večerce. Venku svítil obrovský měsíc v úplňku a nebe bylo bez jediného mráčku a tak bylo poseto milionem hvězd. Byla chladná noc a já na sobě měla jen to tílko a mikinu, ani dlouhé rukávy tenounkého croptopu nepomohly a se otřásla zimou. "Ne, pokud nevzbudíš celé Krkonoše drkotem zubů." řekl a pobaveně se zasmál. On sám na sobě měl černé džíny, tmavě modrou mikinu a budu, kterou si teď sundal a přehodil mi jí přes ramena. "Děkuju, ale bude ti zima." řekla jsem a zabalila se víc do jeho mikiny. "Není mi zima." řekl a usmál se na mě. Zase chytil mojí ruku a teď už pomalejším tempem mě vedl neznámo kam. Došli jsme k obrovskému rozložitému dubu, kterému začínali větve poměrně nízko. Beze slova mě chytil a vysadil na větev. Po chvíli už seděl vedle mě a koukal na výhled, který se nám naskytl. 

Dlouho jsme si  povídali. Probraly jsme snad úplně všechno a svěřili se tomu druhému snad se vším. Za jedinou noc se z něj stal pro mě momentálně nejbližší člověk. Řekla jsem mu všechno, i to, co jsem zamlčela před nejlepšíma kamarádkama. "Má Petra někoho?" vypadlo z něj během rozhovoru o nejoblíbenějších písničkách, takže bylo vidět, že se k tomu odhodlával opravdu dlouho. Smutně jsem sklonila hlavu a přikývla. Najednou mě nadšení z Pétina nového vztahu přešlo. "Co tak smutně?" zeptal a a dal mi ruku kolem ramen. "Čerstvě zadaná." řekla jsem tiše, jako by to bylo lepší než kdybych to vyslovila nahlas. "S kým?" zeptal se a všechen humor a štěstí z jeho obličeje vyprchalo. "Ted." řekla jsem s pohledem pořád upřenými na svoje tenisky, které jsem si nandala před odchodem z pokoje. Chvíli mezi námi bylo ticho, které jsem se rozhodla prolomit. "Takže Petra měla být další oběť?" zeptala jsem se ho a loktem jsem ho šťouchla do žeber. "Ne." řekl s úšklebkem. "Tak proč se na ní ptáš?" zeptala jsem se. "Neřeš to, jo?" zakroutil hlavou a seskočil ze stromu. Sundal mě a se slovy, že bychom se měli vrátit zamířil pomalu zpátky. Došla jsem ho a zatáhnutím za rameno jsem ho otočila. "Hele nebudu se v tom hrabat, ale slib mi, že žádné z mých kamarádek už neublížíš. Mám tě ráda, ale pokud by se něco mělo stát, tak se ti pomstím společně se všemi." podívala jsem se mu do očí, aby viděl, že to myslím vážně. Přikývl "Slibuju." "Ale teď už pojď sice je zítra snídaně až v devět, ale stejně..." nedořekl to, ale já to pochopila. Ruku v ruce jsme došli až před chatu a já mu vrátila jeho bundu. Pak jsem se mu zavěsila na krk a on si mě přitáhl blíž do obětí. Najednou jsem zase cítila. Cítila jsem hněv, hněv k Danovi, obrovské přátelství k Thomasovi a holkám, štěstí, že jsem na táboře. Byla jsem zase těžší. Plná pocitů a dojmů. Najednou mi poprvé za ty dva dny co jsem moc nejedla zakručelo v břiše. Thomas se tomu zasmál a odtáhl se ode mě. Zalovil v kapse a podal mi sušenku, kterou jsem s radostí přijala. Thomas mě doprovodil až k pokoji a rozloučil se se mnou dlouhým objetím. Pak odešel k sobě do pokoje, sledovala jsem jeho siluetu, dokud nezmizel v pokoji, pak jsem se usmála a vstoupila do toho svého. Neobtěžovala jsem se s převlékáním. Skopla jsem boty, sundala a budu a lehla jsem si do postele. 

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°

Tak je tady další z mých totálně nezáživných kapitol. Doufám, že se vám líbila. Jinak děkuju za podporu, která mi od vás přichází. Neskutečně si toho vážím a ani nevíte jakou mi udělá radost každá hvězdička, nebo komentář. Nejvtipnější je to ve škole, když se při hodině matematiky usmívám jak s prominutím blbeček,protože někdo hlasoval pro tenhle příběh, což nebudeme si lhát je u matiky dost nezvyklé. Takže DĚKUJU!!! 

Doufám, že se kapitola líbila. Tak příště. ;)