Jak to všechno bylo...✔

-38-

Ráno mě vzbudila Míša. Snažila jsem se co nejrychleji dostat do koupelny, abych nemusela čekat, až se holky upraví. Zamkla jsem za sebou dveře a podívala jsem se do zrcadla. Na tváři se mi rýsoval velký červený flek a pod zarudlýma očima sem měla tmavé kruhy. Vzala jsem do ruky kartáček na zuby a začala jsem si je čistit. Umyla jsem si obličej a přejela si po trochu bolavé tváři. Zatřepala jsem hlavou a rozhodla se pro rychlou sprchu. Pustila jsem na sebe poměrně studenou vodu.

Smyla jsem ze sebe všechny mydlinky a zabalila jsem se do ručníku. Znovu jsem se vzhlédla v zrcadle a rozhodla se, že takhle nikam, bez křížového výslechu, nemůžu. Vyhrabala jsem zespoda své kosmetické tašky malou taštičku s make-upem a otevřela jsem ji. Vyndala jsem BB krém a nanesla ho v tenké vrstvě na obličej. Zakryla jsem s jeho pomocí kruhy pod očima a i ten flek přes tvář. Všechno jsem lehce zapudrovala, aby to nevypadalo, že mám make-up. Usmála jsem se na sebe a začala jsem se oblíkat do oblečení, které jsem si přinesla s sebou. K jednoduchým legínám jsem si zvala černé uplé tílko a přes to jsem navlékla starou, červenou, kostkovanou košili a nechala jsem ji rozepnutou. Vlasy jsem si rozčesala a nechala splývat do půl zad. Naposledy jsem se na sebe podívala a pak jsem opustila koupelnu.

Upřímně nevím, co jsem čekala, ale za 10 minut jsme měli být na snídani a dámy si pochrupkávaly, jako by byla půlnoc. Vzbudila jsem Týnu a rychle jí odeslala do koupelny. Terku jsem posla ke skříni s oblečením a poprosila jí, aby vybrala něco i pro ostatní. Petru se mi, kupodivu, povedlo vzbudit relativně rychle a donutila jí se vyměnit v koupelně s Týnou, která se teď oblékala do oblečení, které jí Terka připravila. Ta teď stála už umytá a oblečená před zrcadlem a česala si vlasy. Janu jsem budila v 7:57 a po tom, co jsem jí zabavila všechny peřiny a polštáře v dosahu, se neochotně zvedla a zamířila si to do teď již prázdné koupelny. Zbytek už vypadal jakž, takž při smyslech a tak jsme jen čekaly na Janu. V 8:04 byla hotová a my jsme mohly vyrazit na snídani.

"Ahoj"přisedl si k nám s zářivým úsměvem Ted a položil svůj talíř vedle mě. Vyslala jsem k Petře tázavý pohled, ale ona to jen odmávla. Trochu jsem se usmála a věnovala jsem se svému müsli, které mi plavalo v mléku. Ucítila jsem na sobě pohled a tak jsem odtrhla oči od misky a hledala jeho majitele. Když se můj pohled setkal s tím Danovým, znovu jakoby se mi přehrál celý včerejšek před očima. Instinktivně jsem se dotkla tváře a rychle jsem přimáčkla oční víčka k sobě. Když jsem je otevřela, setkala jsem se s Danovým lítostivým pohledem. Spustila jsem ruku zpátky, zatřepala jsem hlavou a věnovala se už jenom své misce. "Když jsme tady všichni takhle pospolu, tak vám rovnou můžu říct, že je dnes volný den." Promluvil Jirka a strhl na sebe veškerou pozornost. Jakmile řekl první větu, musel se chvíli odmlčet, protože ho přerušily nadšené výkřiky, šum po celé jídelně a pár ojedinělých hvízdnutí. "Pro ty, kteří s námi jedou prvně vysvětím, i když myslím, že tohle bylo první, o čem vám vaši nový kamarádi řekli." Pokračoval Jirka a Thomas, Lukáš i Ted po nás začali házet nesouhlasné pohledy. Ano, volný den je skvělý, ale není to pro mě to hlavní, nejradši ho mají ti nejmenší, pro nás už je jen příjemným odpočinkem."Celý den budeme promítat filmy, jejichž rozpis visí v chodbě a u klubovny. Filmy jsou povinné pro všechny mladší deseti let, ti starší mají volno, ale doporučuju naše malé kino využít." Podíval se na nás a pokračoval. "Pak taky půjdeme do bazénu, kategorie ve kterých půjdete jsou rozepsány společně na nástěnkách  filmy. S sebou do bazénu potřebujete jen ručník, plavky a děvčatům doporučuji fén." zakončil to Jirka a posadil se. "To je skvělý den, konečně si taky užijeme." začal básnit Lukáš a já se musela jenom usmívat. Odnesla jsem svoji misku a hrnek a připojila jsem se k naší desíti členné skupině. 

"No, nekecej." hvízdl Thomas. "Woow." ozvalo se od Teda. "Ty mají teda odvahu." řekl Lukáš a já jen nechápavě koukala. Prodrala jsem si cestu k nástěnce a hned co jsem si jí přečetla mi spadla čelist údivem. Na nástěnce byly rozepsané skupiny do bazénu podle věku a ještě byly rozdělené na holky a kluky. Co mě a všechny ostatní udivilo, byla naše skupina. Byla jsem napsaná ve skupině společně s dalšíma devíti lidmi a k mému překvapení z nich bylo pět kluků. Dan, Thomas, Tadeáš, Luky a Filip plus já, Týna, Terka, Petra a Jana jsme byly ve společné skupině, nebyl k nám dopsaný vedoucí a měli jsme o čtvrt hodiny víc času v bazénu, než všechny předešlé skupiny. "No, ty vole." ozvalo se po mé pravici. Jana, která se teprve teď prodrala dopředu se zastavila ve stejném úžasu jako já. Tohle se ještě nikdy nestalo. První se vzpamatoval Filip. "Tak já bych se podíval na ten film 'Zelená míle', kterej tu půjde od 10:00 a je 10+ a pak bych šel až na ty odpolední, co vy na to? Bohužel teda prošvihneme příšerky S.R.O., který běží, když jsme v bazénu, ale to nevadí." prohlásil a všichni jsme se na něj otočili. Nakonec jsme jen přikývli a pořád zaražení jsme se vydali každý do svého pokoje. Bylo 8:47 a sraz jsme si dali v devět u nás na pokoji. Holky šli napřed a já si ještě chvíli povídala s Thomasem. Ptal se mě, jestli jsem v pořádku a jak mi je. Musela jsem ho ujistit, že jsem v pořádku, ale uvnitř jsem se tak necítila. Pořád jsem si nedokázala vysvětlit co a proč se to vlastně stalo a bála jsem se to zjistit. Rozloučila jsem se s Tomem dlouhým objetím a chtěla jsem vyrazit na svůj pokoj, ale někdo mě chytil za zápěstí. Podívala jsem se do pomněnkových očí, které byli modřejší než obvykle. "Co chceš?" zasyčela jsem na něj, když nic neříkal a snažila jsem se nedávat najevo svůj strach, který rostl každou vteřinu co jsem s ním byla sama. Podíval se mi přímo do očí a trochu uvolnil stisk. "Deni, chtěl bych..." nechtěla jsem takhle slabě utéct, ale jeho hlas byl pro moje tělo jako spouštěč, který říkal: VYPADNI OD NĚJ CO NEJDÁL. Utekla jsem až na pokoj a rychle jsem vběhla do koupelny, abych zklidnila svůj dech, než půjdu za holkama. Počkala jsem, až bude můj srdeční tep v normálu a odemkla jsem dveře. Ještě jsem rychle spláchla, aby to vypadalo, že jsem byla na záchodě a vešla jsem do pokoje, kde se všechny holky válely na manželské posteli a nohy si opíraly o stěnu za hlavou postele. Udělali mi místo mezi Petrou a Týnou a dál pokračovali v rozhovoru o nejlepší pohádce od Disney.  

"Ha, tady máš ještě jeden BANG a já jsem vyhrál." konstatoval Thomas naprosto jasný fakt. Dan odhodil zbytek svých karet, které držel v ruce a zakryl i svůj poslední život. "Takže banditi, děkujte mi." pokračoval Thomas dál ve svém vítězném tanečku. "No, tak jsem zase prohrálo no..." řekla jsem a přikryla jsem si obličej polštářem. "Sorry." dostalo se mi omluvy od Dana. Ignorovala jsem ho, stejně, jako jsem ho ignorovala do teď. Za celý den jsem se na něj ani jednou nepodívala, ani jednou jsem na něj nepromluvila. "Tak co si jít zabalit?" zeptala se nadšeně Týna, která nadšeně vyskočila z Lukášova klína. Bylo půl druhé a mi měli ve tři čtvrtě být před chatou. Odlepila jsem si polštář z obličeje a zašla jsem do koupelny, kde jsem se svezla po dveřích. Slyšela jsem, jak Terka všechny kluky vyprovází a poprvé za celý den, jsem dala naplno průchod všemu co se ve mě dělo. Celý den, jsem se bála Danovi přítomnosti a bylo mi nepříjemně každou chvilku strávenou s ním v jedné místnosti. A já se celou dobu snažila, aby na mně nebylo nic poznat. Cítila jsem první slzu, která se mi svezla po tváři. Jediný, kdo mě chápal byl Thomas. Dokonce už i poznal, kdo mi včera ublížil a to byl můj další problém. Byl strašně rozzuřený, když si to u mě potvrdil. Pak nakonec přijal to, že má zakázané se mu jakkoliv mstít a tak mě od té doby hlídal. Vstala jsem ze země, otřela jsem si oči a zamířila jsem zpět do pokoje. "Růžové, nebo černé?" zeptala se mě Jana už ve dveřích a mě se zase zvedly koutky úst do šťastného úsměvu. 

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°

Ahojky, tak se zase hlásím s další kapitolou. Doufám že se vám líbila a zlepšila vám den. Já jsem si u téhle kapitoly vybila všechnu negativní náladu a je ze mě zase ta usměvavá Barunka. 

Ještě jsem se s vámi chtěla podělit o myšlenku toho, že bych psala i jiný příběh (až tenhle skončí). Psaní mě neuvěřitelně baví a tak nějak se stalo součástí mě samotné, ale pokud píšu naprosto otřesně a vy se jen přemáháte můj příběh číst, dejte mi prosím vědět, nerada bych psala příběh, který bude bez odezvy. To bych ho taky nemusela vůbec zveřejňovat, no ne?

Končím se svými projevy. Díky za přečtení a hvězdička nebo komentář potěší.