Jak to všechno bylo...✔

-2-

Probudili mě sluneční paprsky prosvítající mezi závěsy. Rychle jsem se posadila na posteli a rozhlédla se po pokoji, Kačka už tam nebyla a mě to až teď došlo! Podívala jsem se na telefon na čas - bylo 7:54. Vylítla jsem z postele, jako by do mě někdo střelil, náhle jsem začala naprosto panikařit. Nestíhám a to už je po několikáté. Vyskočila jsem z postele a začala se oblékat. Když jsem po jedné noze doskákala do druhé místnosti, abych si vzala ze stolu klíče od bytu, zarazilo mě, že máma sedí se sestrou na pohovce ještě v pyžamu a koukají na televizi. Máma se na mě podívala zrovna, když se mi konečně podařilo natáhnout si ponožku. Máma a mě chvíli nechápavě koukala, ale nic mi vysvětlovat nemusela. Došlo mi, že už jsou prázdniny. Začala jsem se smát a mamka se neudržela a začala se smát taky. Vrátila jsem se zpátky do pokoje, zavřela jsem za sebou dveře a převlékla se do pohodlného domácího oblečení. Pak jsem se šla nasnídat a když jsem odcházela z obýváku s jogurtem v ruce a lžičkou v puse zastavila mě máma. Chvíli jsem se bála že jsem něco provedla, nebo jsem na něco zapomněla. "Do dvou máš volno a pak odcházíme." řekla mamka a usmála se. Já se na ní zatvářila, jako by mi právě oznámila, že do Prahy přiletěli mimozemšťani. Mamka se zamračila a pak jí to došlo: "Ty jsi dneska nějak mimo, děje se s tebou něco?" Zeptala se a snažila se mi podívat do očí. Já ale sklopila hlavu a tak uhnula jejímu pohledu. "Dneska jsme přece domulvené se Samem a se Soňou." (To byl můj bratranec a teta). Až teď mi to došlo, kývla jsem na mamku, jako že už vím a odešla do pokoje. Pustila jsem si potichu písničky, abych tím nerušila zbytek našeho domu a začala snídat. Najednou se ale zpoza dveří vynořila Kačenka. "Mamka ti ještě vzkazuje, ať dojdeš se Sárou." řekla a odešla zpátky do obýváku. 

Dojedla jsem, opět jsem se převlékla, zašla jsem si do koupelny a vyrazila. Ze schodů to bylo s mojí starou psí dámou na dlouho. V každém patře jsem jí pochválila a pohladila. Konečně jsme se dostali do parku a já se nadechla prázdninového vzduchu. Mamka měla pravdu, byla jsem poslední týden naprosto mimo a to bylo špatně, protože jsme nacvičovali na závěrečnou akademii a já, jelikož jsem nedávala pozor, uměla jsem to nejhůř z celé třídy a o tom že to byl letos propadák ani nemluvě. Bylo mi z toho trapně ještě teď, když jsem si na to vzpomněla. Ale moje neseustředěnost měla dobrý důvod - už zítra odjíždím na můj milovaný tábor. Tábor se konal vždy jednou za zhruba půl roku - v zimě, na týden jako lyžařský výcvik a v létě na 14 dní. A teď mělo zase přijít těch nejlepších 14 dní za celý rok. Nejen že uvidím Petru a Janu, které teda normálně vídám každý víkend na chalupě, ale uvidím i Terku, kterou jsem neviděla půl roku a Týnu se kterou jsme se neviděly celý rok. Ale a to je hlavní(!!) uvidím Dana, to sice nebylo nic tak zvláštního, jezdil na tábor každý rok už od jeho 7mi let, ale poprvé jsem asi měla trošku větší šanci se s ním bavit. Do Dana jsem byla zamilovaná už dva roky, od té doby co jsem ho měla jako kapitána v týmu a já mu dělala podkapitánku. Problém byl, že jsem ho naprosto nezajímala (samozřejmě, že jsme se znali a byli jsme přátelé, pokud vím tak dobří přátelé, ale vždycky tam bylo plno jiných lidí, kterým dával přednost), každý rok totiž jezdila na tábor velká (asi 13ti členná) skupina jeho vrstevníků, kteří byli spolu od rána do večera a i když jsme byly s holkama skoro stejně staré jako oni bylo nám mezi nimi občas nepříjemně a rozhodně jsem se necítila na to abych si s ním ještě nějak osobněji povídala před tolika lidma. Ale letos to bylo poprvé,co tahle skupina nejela,hold už byli buď moc staří a nebo měli nějaký jiný program na prázdniny, takže jediný, kdo z té party zůstal byl Dan a Filip, bratr Terky a jeden z mála lidí, na které jsem se na táboře opravdu netěšila.  Myšlenkama jsem se vrátila zpátky k Danovi, nebyl nějak vysoký, ale byl hubený. měl tmavě hnědé vlasy a krásně modré oči, do kterých jsem se nikdy nevydržela dívat moc dlouho. 

Dorazila jsem domů a řekla mamce, že nakonec nikam nepůjdu a budu si balit. Mamka na to nic neřekla a já vytáhla ze skříně obrovskou tašku a začala si balit věci na tábor. Cink!  Podívala jsem se na mobil - Terka píše. Čekala jsem nějakou zprávu typu "Mám zabaleno, jak jsi na tom ty?" nebo "Bereš s sebou fén na vlasy?", ale tohle jsem fakt nečekla:

"Ahoj, mám dobrou a špatnou zprávu, jakou chceš slyšet první?" - To u ní většinou znamená že jsou obě špatné, jen jedna je trošku lepší.

"Ahojky, no tak povídej... :-| asi začni tou horší." - Odpověděla jsem a upřeně zírala na displej telefonu co kamarádka odepíše.

" Tak ta horší je, že mám angínu a nemůžu jet na tábor :-(. A ta druhá je, že mi na ní přišli ze začátku, takže asi přijedu na druhý týden" -  Mě se málem zastavilo srdce... Terka nepojede na tábor a jestli jo, tak přijede už (jak říká můj táta) do rozjetého vlaku... Litovala jsem jí a zároveň mi blesklo hlavou, že musím napsat Janě, jestli bude s mou na manželské posteli protože palandu už si zabrala Petra s Týnkou. A já opravdu nechtěla spát na přistýlce. 

"To mě moc mrzí, tak budu držet palce aby jsi dorazila alespoň na ten druhý týden" - Odepsala jsem a zhasla telefon.

Vrátila jsem se zpátky k balení a když mi znova zazvonil telefon, objevilo se na zamčené obrazovce: "Tak já jdu zase vybalovat..." To byla celá Terka, vždy na tábor nemocná, ale zabaleno měla už týden dopředu. Zabalila jsem všechno kromě hygieny a bot a začala se převlékat a upravovat na schůzku s rodinou.