Jak to všechno bylo...✔

-8-

"Ahoj." pozdravil nás "Ahoj." ozvalo se sborově. Týnka se culila byla z něj naprosto odvařená. Všimla jsem si lehké skvrny na Tomášově levé tváři a trochu jsem se začervenala, zároveň jsem se ale zase naštvala. Vybavil se mi dnešní večer a tak jsem se pošoupla blíž k Danovi a přitáhla si kolena k hrudníku.

Začali jsme hrát. Tomáš si sedl vedle Péťi a Týnky a Týna byla v sedmém nebi. Holky (Petra a Krystýna) hráli spolu a já jsem hrála dohromady s Janou, protože jsme to ani jedna neuměli tak dobře a kluci s Hankou by nás převálcovali, mimochodem se tak i stalo. Petra šla do koupelny a my na ní museli čekat. Týna si začala Tomáše víc prohlížet, najednou mu pohledem zůstala vyset na načervenalé tváři, podívala se nejdřív vyděšeně na Hanku a pak zpátky na Thomase. Ten si jejích pohledů nevšímal, byl zabraný do rozhovoru s Danem o filmu Warcraft a já , Jana, Hanka ani Týna jsme tou nerozuměli. Nakonec se do toho Týna vložila. "Co se ti stalo? Co to máš na tváři?" zeptala se a nahodila svůj napůl ustrašenej a napůl satrostlivej pohled a pořád zítrala na červenou otlačeninu na Thomasově tváři. Já jsem vstala a šla jsem se napít, abych se tomu rozhovoru vyhnula. Napila jsem se, otevřela okno a zírala ven do tmy. "Ehmmm... nooo..." snažil se z toho vykroutit Tomáš. "A není to jedno? Jestli je v pořádku, tak nás to nemusí zajímat." řekla Janča a já měla chuť k ní jít a obejmout jí, protože nás očividně zabivila obrovského trapasu. Věděla jsem ale, že bych tím naprosto prozradila co se stalo a tak jsem se jen usmála někam na kopce a zavřela jsem okno.

Už jsme hráli druhou hru a strašně nás to bavilo. V první hře jsem byla s Janou šerif, Týnka s Péťou odpadlík, Thomas s Danem byli banditi a Hanka byla vice. Teď jsme byly s Jančou bandita a Dan byl šerif. A měla jsem dost silné tušení, že Thomas je odpadlík. Mezi holkma jsem se prostě nemohla rozhodnout, hráli hrozně nečitelně. Tahle hra trvala opravdu dlouho a mi mezitím stihli probrat spoustu věcí. Některé byly naprosto nezáživné, takže jsem jich polovinu hned zapomněla, ale na druhou stranu jsem se dozvěděla, že Týnka hraje volejbal za dvě kategorii, protože v nižší kategorii, je málo holek, Péťa s Janou přestupujou do jiného volejbalového klubu (nevím jestli jsou ve volejbalu kluby, ale dejme tomu...) a Dan bůh ví přoč nejede letos na soustředění s lidma se kterýma už odmala hraje šachy. Já jsem na sebe prozradila jen, že nejedu o prázdninách mimo ČR a že jedu jen na hory (Jizerky) a na Sázavu. Potěšilo mě, že nejsem jediná a že Dan jed taky,bohužel jsme jeli každý v jiném termínu. "Kdo s váma je ještě na pokoji?" zeptala se Petra a podívala se na Dana. I když bylo vidět, že je otázka směřovaná na Dana odpověděl Thomas: "Jen mi dva a Filip, asi v úterý by měli přijet ještě dva kluci asi tak v našem věku..." "...tak je šoupnou k nám." dořekl to Dan a zazubil se. "Chudákům jsme jim nechali manželskou postel. Ti budou koukat." řekl se smíchem v hlase.

"Tomáši nepůjdeme?" zeptal se Thomas a my najedou ztuhli. Jako první se ozvala Jana "Tomáši?" opakovala nevěřícně. "No jo, přisvědčil Dan. To je moje druhý jméno." řekl a usmál se. Věděla jsem, že Jana je druhým jménem Kačka a Péťa má druhé jméno Lucie. Já jsem Bára, ale nenapadlo mě, že by druhá jména měl ještě někdo jiný. Navíc Báro mi říkali jen rodiče, když chtěli abych věděla, že něco myslí vážně. "No, já jsem třeba druhým jménem Honza." řekl Thomas "Jsem totiž křtěnej, moje máma je věřící." zakoulel očima a my se mu představili. "Denisa Barbora." řekla jsem a dodala: "Denča jsem, protože si to přál táta a Bára, protože si to přála máma." " Petra Lucie." řekla Péťa a podívala se na svojí o rok starší sestru. "Jana Kateřina." řekla a usmála se. Vždycky jsem Janče prostě záviděla to jaká je. Už když jsme byly malé, byla ze všech nejchytřejší (asi proto, že byla o rok starší), uměla nejlépe kreslit a teď když jme starší, tak je z naší pětice (Já, Péťa, Janča, Týna a Terka) prostě nejhezčí. "Daniel Tomáš." představil se nám znovu Dan a představil nám i Thomase: "Thomas-Jan." Všimla jsem si, že Týnka s Hankou si od nás odsedli, protože do našeho rozhovoru o jménech neměli co říct.

Thomas úplně zapomněl na to, že chce odejít a tak u nás kluci zůstali až do půl jedné, než za námi přišla Hanka, která musela v půlce druhé hry odejít, aby pomohla vedoucím se zítřejším programem a řekla nám, že už to máme rozpustit... Dan se rozloučil a odešel. Thomas si ještě chvíli něco šeptal s Týnkou a pak se ty dva spolu zvedli a Týna ho šla doprovodit ke dveřím. Dal jí pusu na čelo a odešel.

Týnka sebou praštila do postele a zírala na někam nahoru. S Janou jsme se na sebe podívali a zasmáli jsme se. Ještě nikdy jsem neviděla, že by byla Týnka z nějakého kluka takhle odvařená. Přála jsem jí to, ale bála jsem se aby jí Thomas neublížil.

Převlékla jsem se zpátky do vytahaných šortek a růžového trička a šla si lehnout. Holky se šli ještě došli jedna po druhé osprchovat a před usnutím si ještě povídali. Já už byla zticha a jen je poslouchala. Nakonec jsem usnula.

Probudila jsem se v 5:45. Měla jsem tak nastavený budík do školy a teď tady začal vyřvávat Ed Sheeran a moje nejoblíbenější písnička Photograph. Vypnula jsem budík a přetočila se na záda. Chvíli jsem jen blbě zírala do stropu a pak jsem si vytáhla sluchátka z pod polštáře. Pustila jsem si písničky a po chvíli jsem usnula. Vím, že mám divný sny, ale tenhle byl mega divnej! Stáli jsme ve frontě na snídani, ale z naší party, teď už jsem jí dala definitivní tvar - Já, Petra s Jančou, Týnka, Terka, Dan a Hanka, tam nikdo nebyl. Nebyl tam ani Thomas, nebo Filip. Kolem mě prošla vedoucí Míša (naše zdravotnice) a já jí zastavila "Kde je Jana s Petrou?" zeptala jsem se a ona kývla hlavou nahoru a řekla, že jim je zle stejně jako všem ostatním z naší party a Filip s Thomasem ji pomáhají. Zeptala jsem se teda, jestli jí můžu taky pomoct a ona řekla, že ne, že jsem jen nepodstatné, domýšlivé a naivní děcko, co nikdy nic nedokázalo a nedokáže...

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°

Ahojky, tak je tady další díl. Omlouvám se že jsem vám možná udělala v těch jménech trochu guláš, ale z osobních důvodů jsem to prostě musela udělat.

Jinak doufám, že se další kapitola líbila. Je trošku o ničem, ale pro pokračování, je opravdu důležitá. Kdyby jste měli nějaké výtky, nebo připomínky, tak za ně budu moc ráda. :3