Jak to všechno bylo...✔

-19-

Chvíli jsem prostě jenom koukala před sebe a pak jsem se pokusila zvednout. Prošla jsem se pomalu od stěny ke stěně a nic jsem neříkala. Došla jsem zpátky ke svému místu a dosedla jsem vedle Jany. "Neměla by jsi chodit." podotkla Jana. "To jo, ale mě to nebaví už sedím strašně dlouho." řekla jsem a podívala jsem se na její kotník. Usmála se, ale otočila se směrem ke dveřím. Z chodby se hrnul hluk přicházejících dětí. V jedné chvíli se do místnosti nahrnulo asi 25 dětí. Ti nejmenší už šli očividně spát a my jsme měli program. Ke mě a Janě přišla Míša s talířem a na něm dvě housky s nějakou pomazánkou. Poděkovali jsme a pustili jsme se do jídla. Po chvíli se k nám vrátil i zbytek našeho pokoje a kluci. "Čau ulejváci." pozdravila nás Týnka a dosedla vedle mě. 

Petr nám přišel říct, že pokud nechceme hrát ty hry co pro nás mají připravené, tak můžeme jít spát, nebo si dělat cokoliv jiného, ale ať nebudíme ty malý děti. Já jsem se zvedla a bez toho, abych nějak obhajovala svoje rozhodnutí jsem odkulhala ven z místnosti. Přešla jsem až ke schodům a podívala jsem se dolů. Od chodby s pokoji mě dělilo asi 15 schodů, které se mi teď ale zdáli jak Mount Everest a já začala uvažovat, že se vrátím zpátky do klubovny. "Ne nesmíš." napomenula jsem sama sebe. Udělala jsem první krok bolavou nohou a pak jsem si sedla na schod. Začala jsem uvažovat, že bych to pomalu sjela po zadku, ale to jsem hned zamítla, když se z mnou ozval hlas, který jsem už dost dlouho neslyšela. "Tak pojď já ti pomůžu." Zvedla jsem k Thomasovi oči. Nevypadalo to jako by to dělal rád, ale očividně jsem mu na schodech překážela. Teď jsem zahodila všechnu aroganci a nechuť vůči jemu. Postavila jsem se a podívala se na něj. Usmál se a podepřel mě. Za chvíli jsem stála dole pod schody a kulhala pomalu ke svému pokoji. Thomas zmizel hned co jsem zase stála na rovné podlaze. Došla jsem do pokoje a okamžitě jsem si sundala ortézu. Vzala jsem si velké tričko s nějakým reklamním potiskem, které přinesla domů táta a legíny. Vlezla jsem do koupelny a dala jsem si dlouhou sprchu. Vylezla jsem s turbanem na hlavě a kartáčkem v puse. V pokoji nikdo nebyl a tak jsem si dočistila zuby u okna. Usušila jsem si vlasy a sčesala jsem je do patky, aby tak držely i zítra. Lehla jsem si do postele a vytáhla jsem telefon. Otevřela jsem album s názvem *Pentatonix* a pustila jsem si písničky. Chvíli jsem jen tak ležela, dokud se nerozrazily dveře. Otevřela jsem oči a koukla se směrem ke dveřím. Stála v nich udýchaná Petra. "Pojď ještě na chvíli nahoru." podívala se na mě psím pohledem. "Potřebujeme tvůj mozek." řekla a usmála se. "A mojí chabou fyzičku ne?" optala jsem se a hodila jsem hlavou směrem k ortéze. "Nene, je to vědomostní i na fyzičku, ale ty můžeš dělat jen tu vědomostní část." řekla a usmála se. "Přece nenecháš tým Zrezavělé dívky ve štychu." řekla  a podívala se na mě laserovým pohledem. "No tak dobře." svolila jsem a natáhla jsem se pro tu obří ortézu. Péťa mi pomohla do schodů a po asi 10ti minutách jsem byla zase v klubovně. Šla jsem za Petrou a bylo mi divné, že ostatní týmy jsou po osmi a my s holkama by jsme byly jen po čtyřech. Dveře od klubovny se otevřely a v nich se objevili Thomas, Ted, Luky a Dan. Podívala jsem se tázavým pohledem na holky, když si kluci přisedli do našeho týmu. "Holky železné?" otočila jsem se na kluky. "No jo." přisvědčila Týnka. "Ještě než začneme hrát tak chci poprosit, aby po tady pak zůstala  Petra a Jana, děkuju." řekl Jirka a začal vysvětlovat pravidla.

Hrály jsme hru, při které dva z týmu - u nás já a Jana. Seděli a zapisovali a odpovídali na otázky, pro které ostatní běhali a dělali kvůli nim nějaké úkoly. Myslím, že tahle hra byla hodně upravená kvůli nám, ale tak já to hrát nepotřebovala. Za pět minut deset jsme vycházeli z klubovny. náš tým vyhrál a tak jsme se to rozhodli oslavit u nás na pokoji. Holky tam zůstaly a já se modlila, aby je z tábora nevyloučily. 

Došli jsme na pokoj. Kde jsem si sundala ortézu a přisedal jsem si do kroužku, který se zatím vytvořil. Sedla jsem si na zem a natáhla jsem jednu nohu před sebe a tu druhou jsem si objala pažemi a přitáhla si jí blíž k hrudi. Kluci někde splašili takové ty reflexní pásky na ruku a začali nás jimi švihat přes stehna. Z chvíli jsme s Týnou měli slušné modřiny a jednou dokonce přišla Martina, když Týnka vypískla tak, že to muselo být slyšet až v jídelně. Po chvíli se rozrazily dveře a v nich stála Jana s Péťou. Dan okamžitě vyskočil a šel pomoc Janě. Petra se jen se zaraženým výrazem podívala na Janu s Danem a pak na mě. Já jsem protočila oči a poklepala jsem na volné místo vedle sebe. Péťa si ochotně přisedla vedle Thomase a já tak mohla být týraná jen od Teda. Holky se posadily a začal křížový výslech. Celý kruh se v průměru zmenšil tak o metr. "Tak co?" nevydržela jsem to napětí. Jana se zaklonila zpátky a podívala se směrem na svojí sestru. Petra se usmála a řekla. "Zůstáváme tady." řekla a zasmála se. Mě spadl kámen ze srdce. "Jen já mám po večeři vždycky službu a Péťa zítra a pozítří nemá odpoledňák a pomáhá vymýšlet program." dodala Jana, aby to neznělo tak růžově. 

Nakonec jsme se dobře zasmály. Přibylo mi pár otisků od reflexního náramku, ale skvěle jsme si popovídaly. Moc dobře jsem si popovídala s Tedem a Lukášem o Pánovy prstenů a Hobitovy. Dokonce a to jsem nečekala, Ted četl i Papírová města, která jsem měla právě rozečtená, takže z toho byla jen s nima dvěma konverzace na hodinu a půl. Skupinové sezení jsme rozpustili kolem půl jedné. Dan se samozřejmě zase chvíli zdržel, ale tentokrát se zdržel i Ted a Lukáš, abych jim ukázala stránku s zajímovostmi o Pánovi prstenů, jak o knížce, tak o filmu. Poslední odešel Lukáš, který se nějak nápadně zapovídal s Týnkou. Převlékla jsem se do pyžama a vlezla jsem si do postele a hned jsem usnula, po dnešku jsem byla strašně unavená a neměla jsem už víc síly. 

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°

Ahojky, tak je tady další díl. Neuvěřitelný, že jeden den sem obsáhla asi v pěti kapitolách, doufám, že vám to nevadilo, ale mě baví psát všechno do podrobna. Dejte mi prosím vědět jak se vám příběh líbí a jestli k němu máte nějaké připomínky, nebo nápady. Díky za přečtení. Dobrou noc :)