Jak to všechno bylo...✔

-27-

Kolem půl jedenácté do pokoje vběhla Týna a začala mě budit. "Deni, vstávej." řekla po desáté už trochu nešťastně. Rozhodla jsem se otevřít jedno oko. Rozhlédla jsem se po pokoji. Kolem postele byly všechny holky až na Janu. Podívala jsem se z okna a když jsem uviděla tu tmu oko jsem zase zavřela. "Denííí, nóóótááák!!" zacloumala se mnou Petra. "Je bojovka!"To mě vzbudilo dokonale. Vymrštila jsem se do sedu a pro jistotu jsem se zeptala: "Bojovka?" řekla jsem trochu nedůvěřivě. Bojovka většinou bývala jen pro ty nejmenší děti. "Jo." nadskočila šťastně Terka. Pomalu jsem se dostala z postele. "Fakt?" ujistila jsem se zatím co jsem se převlékala. Holky svorně přikývli a Týna mi podala mojí teplou, huňatou mikinu. 

Pomalu jsme sešli dolů do jídelny. Malé děti vyklepaně čekaly a ti starší si se zájmem povídali a jedli druhou večeři. Od Martiny si holky přinesly namazanou housku. Já neměla hlad a tak jsem si došla natočit jenom teplý čaj. Po asi čtvrt hodině čekání v jídelně nám Martina řekla, ať se dojdeme teple obléct a za pět minut jsme měli být nastoupení před chatou. 

Stála jsem před chatou, zařazená ve svém týmu. Nervózně jsem přešlapovala. Věděla jsem, že po cestě, kterou půjdu budou rozestaveni nejspíš všichni vedoucí a patenťáci, protože ty jsme celý večer neviděli, ale stejně jsem byla nejistá. Po chvíli ke mě přišla Týna. Byla stejně vystrašená jako já, takže jsme se mlčky objaly a ona se na mě povzbudivě usmála. "V jednom má ten tvůj handicap pozitivum, budou tě muset šetřit." řekla s úsměvem, očividně se snažila odlehčit situaci. Chtěla jsem jí odpovědět, ale za rohem se ozval nelidský řev. Všichni táborníci zpozorněli a ti menší se k sobě nenápadně tiskly. Chvíli bylo ticho a pak se řev ozval znovu. Dost jsem znejistěla. Už tohle bylo děsivé a to kolem mě stálo dalších 70 lidí. Křik se ozval znovu a za rohem se objevilo světlo pochodně, kterou jsem důvěrně znala. Držela jsem jí loni při začátku olympiády. Každý rok byla zhruba uprostřed tábora olympiáda. Soutěžilo se v kategoriích podle věku a podle umístění svých členů dostal každý tým body, samozřejmě bylo i velké vyhlášení a výherci dostali věcné ceny. Tohle, ale jako začátek olympiády nevypadalo. Z poza rohu postupně vyšlo 17 postav v černém oblečení a s pomalovaným obličejem. Pomalu došli až na plac před chatou a občas jeden z nich vykřikl. Rozeznala jsem Dana, Janu a Thomase. Ostatní postavy pro mě zůstávaly záhadou, ale došlo mi, že to budou naši přátelé a vedoucí. Pět pochodní umístili do držáků, které si tam očividně už připravili. Potom si stouply do podivné formace a malé světlo před chatou se rozsvítilo. Sice byli osvětlení mizerně , ale daly se poznat jejich tváře. Martina a Jirka stáli trochu stranou a měli v ruce krabice a klacky. Zbytek stál ve třech řadách po pěti. Hned v první řadě byla Jana, Ted, Luky, Dan a Thomas. Druhou obsadil Filip, Katka, Hanka, Míša a další vedoucí Honza. V poslední řadě stál Petr, Lucka, její přítel Štěpán a Petrova manželka Klára. Chvíli se na nás jen vražedně koukali a propalovali nás pohledy. Když jsem na sobě ucítila pohled, tak jsem vzhlédla. Koukal se na mě Thomas, ale nebyla v tom ta naštvanost, která teď šla ze všech a z něho zcela normálně i když se nic nedělo.  Bylo v něm cítit něco jiného, ale nedokázala jsem rozeznat co. Trochu jsem nadskočila když Jirka začal bouchat do krabice a společně s Martinou začali pokřikovat nesrozumitelná slova. Podívala jsem se na Thomase a ten se a mě jen zakřenil. Pak to začalo. Všichni začaly dupat, vyplazovat jazyky a pak tancovali prapodivnou sestavu. Musela jsem se smát. Chtělo se mi brečet, když sem si uvědomila, jak se na tuhle nádhernou chvíli bude vzpomínat. Jenže když dělali legrační pohyby a snažili se tvářit vážně, no nesmějte se. Po chvíli mi došlo co to dělají. Byla to HAKA. Takový ten bojový *tanec*, který dělají novozélandští hráči rugby. Usmála jsem se a pak si to jen užívala, když s tancem skončili tleskala jsem jak nejvíc jsem mohla a kdyby to nebylo nejvíc trapné, tak bych je všechny běžela obejmout, i když nevím proč. 

( jen aby byla představa jak to vypadá ;) )

Všichni se ještě chvíli smáli a pak si Jirka sjednal klid. Řekl nám, že zítřejším dnem začíná olympiáda (pro některé paralympiáda ) a pak měl dlouhý přednes o pravidlech a podobně, který jsem znala z předešlých let. Potom kapitáni družstev složili přísahu. Jirka si zase sjednal klid "Všichni, kterým je dvanáct a míň jdou do svých pokojů a spát. Třináct let a výš se tady s námi za půl hodiny sejdou." řekl a všem ztuhl úsměv na tváři. Mladší začali protestovat a já jsem pohledem zabrousila k Týně ta pokrčila rameny. Pohled jsem sunula po mých přátelích a hledala někoho kdo by mi vysvětlil co se bude dít. Jana zachytila můj pohled, rychle objala Dana a vtiskla mu letmý polibek. Protočila jsem očima, ale to už stála u mě. "Jé ty jsi si taky vzpomněla, že máš kamarádky." řekla jsem ironicky. "Ale prosím tě," odmávla to "na vás nejde zapomenout." usmála se na mě a pak mě objala. "Nevíš co se bude dít?" zeptala jsem se jí nejistě. "Ne, ale mohla bych se..." její věta zmizela do ztracena, když se rozhlédla a zjistila, že tady nestojí nikdo z kluků. Usmála jsem se nad tím a pokynula jsem jí, že půjdeme na tu půl hodinu do pokoje. 

Na pokoj jsme dorazily všechny a začaly si povídat o "tanečním" vystoupení. Jana se smála naším poznámkám a pak se nás snažila ty kroky naučit. Mě bolela noha a tak jsem jenom seděla na posteli a smála se Týně, která absolutně nevěděla kam s rukama. Petře u které se to spíš podobalo hře Twister a Terce, která to po chvíli vzdala a šla se posadit vedle mě. 

Třicet minut uteklo jako voda a za chvíli jsme už stáli připravené před chatou a čekaly na zbytek.

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°

Ahoj, tak je tady další kapitola. Zase nic extra, ale já dneska prostě neměla čas. Náladu jsem ale měla a tak je tady taková kratší kapitolka. Co myslíte že se stane teď? A vůbec co si o příběhu myslíte? Prosím, cokoliv budete mít mi napište. Budu moc ráda za všechny komentáře. Hvězdička taky neurazí. 

Moc děkuju a snad zase o víkendu u nové kapitolky. Dobrou noc :)