Jak to všechno bylo...✔

-26-

Odcházela jsem z ošetřovny a mnula si vršek stehna. Dostala jsem injekci na zmírnění bolesti, abych mohla vůbec usnout. Nyní jsem šla pomalu chodbou a přemýšlela nad vším co se za poslední týden stalo. Začala jsem uvažovat, jak moc mě tenhle tábor zranil a začala jsem uvažovat, jestli jednoduše nezavolat rodičům, aby si mě odvezli, že se nemůžu účastnit programu. Nakonec jsem se rozhodla, že si rozhodnutí nechám na později. 

Když film skončil, tak se všichni rozloučili a pomalu se začali trousit na své pokoje. Dan zase zůstal déle než všichni ostatní. Já už byla unavená na to se ještě sprchovat, nebo dělat cokoliv. Jednoduše jsem se převlékla a zalezla do postele. Usnout jsem však nemohla. Kolem mě bylo živo. Holky se střídaly v koupelně a já je jen pozorovala a snažila se vypadat šťastně. 

Po další hodině se mi konečně začaly klížit oči a pomalu jsem propadla do říše nepříjemných snů. Ve snu jsem byla sama v lese. Chvíli jsem tam stála a nic se nedělo. Přestalo mě to tam bavit a tak jsem se rozhodla jít pryč. Rozběhla jsem se, ale nikam jsem utéct nemohla. Po chvíli se les přeměnil v moc dobře známou halu s dvěma gaučíky a stolečkem. Na jednom gauči seděli Dan a Jana a koukali se mým směrem. Když si mě všimli tak se Jana zatvářila strašně lítostivě a odvrátila ode mě pohled. Dan se ale dost nepříjemně usmál, zvedl Janě bradu a políbil jí. Rychle jsem zavřela oči, ale když jsem je otevřela nic se nezměnilo. Skusila jsem utéct, ale nešlo to. Pak se Dan od Jany odtrhl a stoupl si. Začal mě urážet a sprostě mi nadával. Jana jen lítostivě těkala pohledem mezi náma dvěma. 

Probudila jsem se a zároveň se vymrštila do sedu. Rychle jsem oddechovala a snažila se zpracovat sen, který se mi před chvílí zdál. Od svojí babičky jsem věděla, že každý sen pro nás něco znamená, nepředpovídá budoucnost, ani nic takového, ale říká nám co si myslí naše podvědomí. Svůj rozbor snu jsem se rozhodla nechat až na ráno a hned na to jsem se propadla do bezesného spánku. 

Ráno mě mile vzbudila Martina. Týnka rychle zabrala koupelnu a tak jsem zůstala ještě ležet v posteli. Svůj sen jsem si vyložila jako to, že jsem momentálně zraněná a mám právo se tak cítit. Bylo to pro mě divné, žádné emoce jsem necítila. Samozřejmě jsem věděla, že mám nejvíc na světě ráda svou rodinu a své přátelé, ale žádné štěstí ani smutek se na mém seznamu neobjevovali. 

Po snídani na které jsem snědla dvě osminy nakrájeného jablka jsme měli dopolední program uvnitř. Venku odporně pršelo, ale mě se tohle počasí líbilo. Po celé chatě byli rozmístění vedoucí a u každého jsme museli splnit nějaký úkol. U Petra, který měl stanoviště až na konci chodby u našeho pokoje. Jsme museli seřadit čísla, háček byl v tom, že předlohu na jejich seřazení jsme měli jen minutu a pak jsme se museli spoléhat jen na naši paměť. Dnes jsem byla v žlutém týmu, který nebyl špatný. Bylo tu spoustu milích, i když o hodně mladších, lidí. U Hanky a Katky jsme chodili po jednotlivcích a museli jsme se zavázanýma očima poznat jaký předmět vydává zvuk  který se po pokoji rozléhal. Nahoře v klubovně u Míši a Lucky jsme měli první pomoc a to byl největší propadák. Naší figurínu jsme zabili asi 7x a to nám Míša ještě hodně napovídala. Nakonec jse šli na stanoviště, které bylo pod vedením Martiny a Jirky u kterých byla ochutnávka se zavázanýmaa očima.

Po obědě, ze kterého jsem toho opravdu moc nesnědla, jsme se všechny svalili na manželskou postel v našem pokoji. Holky si povídaly a já je spíš poslouchala. Pak se Jana s Petrou rozhodly, že nás trochu pobaví a pusili se karaoke *Teď královnou jsem já*. Zpěv byl příšerný. Málem mi praskly bubínky a tahle písnička se stala mojí nejméně oblíbenou, ale stejně jsem se párkrát neubránila úsměvu.

"Tak já musím." ozvala se Jana. Když už jsme každá ležela u sebe ne postely. "Kam jdeš?" zastavila jí její sestra. U těhle dvou by jste občas nepoznali, že jsou sestry. Petra byla trošku vyšsí než já a měla hubenou a vysportovanou postavu. Měla hnědé vlasy, hnědé oči a pihovatý nos. Nebyla moc na módu ani nic podobného. Jediné co podle Terky naplňovalo její život byl volejbal. Je fakt, že o volejbalu byla schopná mluvit hodiny, já ale věděla o něčem co jí naplňovalo mnohem víc než již zmíněný sport. Byl to tanec. Petra kdysi chodila na moderní tance, takže takový mix všeho možného, a do dnes jí to zůstalo. Byla skvělá. Vždy když se zapnula nějaká oblíbená písnička, neubránila se a začala tancovat. Taky často a ráda vymýšlela sestavy na všechno možné, ale to opravdu věděl málokdo. Jana byla asi stejně vysoká jako já a byla krásně hubená. Měla také hnědé vlasy a oči, ale po pihách, které zdobily obličej její sestry nebylo ani stopy. Jana taky milovala volejbal, ale myslela i na jiné věci. Strašně ráda chodila ven s kamarády a móda ani svět make-upu jí nebyli cizí. "Za patenťákama, máme ještě něco na práci." odpověděla pohotově a už chtěla zmizet a dveřmi, když jí Petra z palandy zastavila. "Za papenťákama, jo?" Zeptala se nevěřícně Týna. Já to ignorovala. Bylo mi jedno jestli půjde za nima má jen sraz s Danem, ale mohla nám to říct. "Jo." řekla už trochu nervózně Jana a podívala se na hodinky, které zdobily její hubené zápěstí. "A není to jedno?" odmávla to Terka, která zvedla hlavu od knížky. Terka byla ten typ člověka který se pořád učí nebo si čte. Byla z nás nejvyšší a byla kost a kůže. Její tmavě hnědé vlasy jí sahaly po ramena a její oříškové oči se vždycky smály. Ani by jste nepoznali, že byla nějak příbuzná s Týnou. Týnka byla nejmenší a kolem jejího břicha byla malá pneumatika jako kolem toho mého. Byla to sebejistá blondýna s vodově modrýma očima, kterou nejvíc na světě bavilo veslování. Jana využila příležitost a už se za ní zavíraly dveře. My jsme ještě dobrou půlhodinu ležely a pak jsme se vydali na odpolední program.

Hráli jsme vybíjenou a florbal. Ani v jednom jsem týmu nemohla pomoci a tak jsem fandila co to šlo. Po večeři ke které byl rýžový nákyp, kterého jsem se ani nedotkla jsme šli na pokoj. Byl pak ještě nějaký program v klubovně, na který jsem se omluvila a šla se rovnou vysprchovat a spát.

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°
Ahoj, tak je tady další kapitola, vím je dost nezáživná, ale příště už to bude lepší, slibuju. Moc děkuju za veškerou podporu. Mám vás moc ráda.😍