Jak to všechno bylo...✔

-49-

Ráno mě vzbudila ta úžasná věc jménem budík. Rychle jsem ho vypnula a přetočila se na druhý bok. Musela jsem si ještě utřídit myšlenky než vstanu. Celý včerejší večer jsem jen přemýšlela nad tím, jak to všechno s Danem ukončím. Nakonec jsem mu napsala zprávu, ať na mě ve čtyři čeká v parku a taky jsem měla vymyšlenou dlouhou řeč, kterou jsem byla odhodlaná mu celou říct. 

Vstala jsem z postele a zamkla se v koupelně. Svlékla jsem se z pyžama a vklouzla do sprchy. Po asi deseti minutách jsem sprchu opustila a s ručníkem omotaným okolo těla jsem se vrátila zpět do pokoje. Ze skříně jsem si vybrala šedivé tričko, světlé skiny džíny a modrý přehoz s kytičkami přes ramena. Když jsem byla oblečená, tak jsem tomu ještě přidala zlatý přívěsek a vybrala jsem si ještě k sobě ladící béžovou kabelku a boty. Nakonec jsem si nanesla lehký make-up a byla jsem připravená.

Přešla jsem do kuchyně, kde mamka dělala snídani a sestra seděla zabalená na gauči v dece koukala na pohádky. "Dobré ráno, zlatíčko," usmála se na mě mamka. "Dobré," oplatila jsem jí úsměv a přebrala jsem si od ní láhev se smoothie. "Táta už šel do práce a já ještě musím odvést Kačenku do školy, mohla by si prosím vyvenčit?" ptala se mamka, když krájela chleba. "Jo, určitě," odpověděla jsem s pohledem upřeným na hodinky, které zdobily moje zápěstí. Popadla jsem vodítko a zavolala jsem si svojí fenečku. Ta se s vrtícím ocasem přihnala za mnou a radostně vyběhla na chodbu.

Vešla jsem do třídy přesně se zvoněním. Zapadla jsem do lavice vedle Aničky a Martyho a rychle jsem si připravila na hodinu. "Kde si byla?" zeptala se mě Anička a úplně ignorovala příchod učitelky. "Ujel mi autobus," vymluvila jsem se. Pravdou bylo, že jsem autobus stihla, dokonce ještě dřívější, než jsem měla naplánováno, ale zamyslela jsem se tak moc, že jsem přejela svou stanici a uvědomila jsem si to až na konečné. 

Celý den probíhaly všechny hodiny stejně. Přišel vyučující, představil se nám, řekl co nás bude učit, jak to bude probíhat a jaké pomůcky si máme nosit. Bylo to nudné, protože seznam vyučujících jsem uměla nazpaměť. 

Po škole jsem se rozloučila s Aničkou a Martym a vydala jsem se do parku za Danem. Měla jsem ještě hodinu a tak jsem vystoupila o pět zastávek dřív, abych se prošla. Přemýšlela jsem nad tím vším a přemýšlela jsem, jestli dělám dobře, když ho od sebe odeženu. Než jsem to ale měla čas pořádně v hlavě rozebrat, dorazila jsem do parku, kde už čekal Dany. 

"Ahoj," usmál se na mě a chtěl si mě vtáhnout do obětí, jenže já jsem ustoupila. Zamračil se ale  nic neříkal. Posadili jsme se na lavičku a jen jsme se koukali jeden na druhého. "A jak bylo ve ško-" nenechala jsem ho to doříct a skočila jsem mu do řeči: "Promiň, ale nejsem tady kvůli společenské konverzaci," smutně jsem se pousmála a sklopila pohled do země. Když jsem ho zase zvedla, setkala jsem se s pohledem dvou krásných, blankytně modrých a naprosto zmatených očí. "Víš, tohle je strašně těžký, ale myslím, že je to správný, abych se mohla konečně posunout dál," zahleděla jsem se do jeho očí, které byly stále zmatené. "Pros-" nenechal mě dokončit slovo a skoro až vykřikl: "Co se sakra děje? Nepotřebuju to s půl hodinovým proslovem!" zničeně jsem se na něj podívala a věděla jsem, že už nemá smysl chodit kolem horké kaše. "Nemůžeme se už vídat," vydechla jsem a sklopila jsem pohled k zemi. Chvíli mezi námi zavládlo ticho. Koutkem oka jsem viděla, jak si Dan vjel rukou do vlasů a pak si schoval obličej do dlaní. Po tváři se mi skutálela první slza. Vzhlédla jsem k němu. Díval se na mě a vypadal, jako bych ho právě postřelila. "Proč?" zašeptal skoro neslyšně, ale v tom tichu to bylo, jako by křičel. "Neskutečně mi motáš hlavu a tak přátelství fungovat nemůže," odpověděla jsem popravdě. "A máme za sebou takovou spoustu odporných věcí na které nemůžu jen tak zapomenout," další a další slzy si našly cestu ven z mých očí a já je rychle setřela. "Myslím, že je to tak nejlepší," podívala jsem se na něj. Opíral se zády o lavičku a měl zakloněnou hlavu a zavřené oči. Zrychleně dýchal a ruce měl zaťaté v pěst. "Myslíš?" otevřel oči a podíval se na mě. "Co když mě ale nezajímá, co si myslíš, ale co cítíš," pokusil se mě chytit za ruku, ale já uhnula a odsunula jsem se až na druhý konec lavičky. Věděla jsem, co se mnou dělal každý jeho dotek, nesnášela jsem a zároveň jsem milovala tu elektřinu, která mnou vždy začala proudit. Nenáviděla jsem samu sebe za to, že při každém jeho úsměvu jsem se také musela alespoň trochu pousmát. Nesnášela jsem a zároveň milovala jeho oči, které se mi pokaždé koukali až do duše. Věděla jsem, že pokud by se mě dotkl, pokud by si se mnou propletl prsty, pokud by mě políbil, tak bych to nevydržela. Další a další slzy opouštěly moje oči a já je marně stírala prsty. "Myslím, že bych měla jít," řekla jsem nakonec roztřeseným hlasem. Pomalu jsem se zvedla z lavičky a bez jediného pohledu jsem mířila pryč. Ve zbabělém útěku, který by stejně nejspíš nic nevyřešil, ale byl momentálně tím nejjednodušším řešením, mi zabránila ruka omotaná okolo mého zápěstí. "Neutíkej, prosím," zašeptal a otočil si mě k sobě. "Co cítíš?" zeptal se a přistoupil blíž ke mně. "Ne," vzlykla jsem a o krok jsem odstoupila. "Co cítíš?" naléhal dál se svou otázkou. "A co vůbec cítíš ty?" vybuchla jsem. "Jen za poslední dva měsíce si mě uhodil i políbil, kdo se v tom má vyznat? Skoro si začal chodit s mojí nejlepší kamarádkou! A nevykládej mi tady nic, co není pravda, protože já už další lži nesnesu! Jsem v nich zamotaná, tak moc zamotaná, že už nevím kudy kam!" zakřičela jsem a propukla v další vlnu pláče. "Co já cítím?" uslyšela jsem jeho hlas nebezpečně blízko. Vzal mojí bradu a jemně mi zvedl pohled od mých bot k jeho očím. Moje srdce bilo snad sto údery za sekundu, celá jsem se třásla a nejvíc na světě jsem si teď právě přála jeho obětí, ve kterém jsem se vždycky cítila tak bezpečně, schovaná před okolním světem, zastavená v časoprostoru.

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°

Tak jsem tady s jednou z večerních kapitol. Už nás čeká jen číslo 50. :D Je neuvěřitelný, jak rychle to všechno uteklo. Tak co? Jste pro to, aby se dali dohromady?#Couple Nebo jenom přátelé?#Friendzone