Jak to všechno bylo...✔

-45-

Ráno mě probudila SMSka od Jany. Psala, jestli bych za ní mohla přijet, že se mnou potřebuje nutně mluvit. Vyškrábala jsem se z postele a šla do obýváku na snídani. Vešla jsem do dveří zrovna, když mamka sundavala z pánvičky poslední palačinku. "Dobré ráno," pozdravila mě s úsměvem. "Dobré," usmála jsem se na ní a začala si jednu palačinku mazat jahodovou marmeládou. "Dobré ráno, holky moje," usmál se táta, který přišel z procházky se Sárou. Moje milovaná fenečka začala chodit kolem dokola a čekala, až jí někdo nakrmí. Vyskočila jsem od stolu, lípla mamce pusu na tvář, jako poděkování za snídani a šla Sáře nasypat granule.

"Mami, mohla bych tě o něco poprosit?" vešla jsem do obýváku o asi hodinu a půl později. Dnes jsme podle plánu měli odjíždět na chatu. Babička s dědou odjeli na celé prázdniny na Slovensko společně ještě s dalšími seniory z vesnice a tak byla celá chata jen pro nás. "Copak potřebuješ, zlatíčko?" usmála se na mě máma, která si právě balila do obrovského kufru. "Mohla bych se ještě před odjezdem vidět s Janou a Petrou?" máma na mě vzhlídla od balení "Odjíždíme přece až v pět," dodala jsem, když jsem viděla, že se jí můj návrh úplně nelíbí. "Dobře, jen to nechápu," zavrtěla mamka hlavou a pokračovala ve skládání triček do kufru. "Byly jste spolu na táboře a teď spolu budete skoro celé prázdniny," pokračovala mamka. "Ale pokud máš sbaleno a do čtyř budeš doma, tak si jdi kam chceš," usmála se na mě a pak už mi nevěnovala pozornost. "Děkuju," poděkovala jsem, i když jsem tušila, že to nebude mít nějaký účinek.

"Tak jo, jsem tady, kde jsi ty?" Stála jsem v parku u čtvrté lavičky, kde jsme se měli s Janou sejít. Někdo mi poklepal na rameno. Nadskočila jsem, div mi telefon nevypadl z ruky a otočila jsem se na Janu, která měla ve tváři sklíčený výraz. Za ní stála její sestra. "Ahoj," usmála se na mě Petra a padla mi kolem krku. Objetí jsem jí opětovala a pak jsem se podívala na Janu. Ta mě taky mlčky objala a v tichosti jsme si šli sednout na lavičku.

Posadili jsme se vedle sebe a začali se s Petrou normálně bavit. Jana, sedící na kraji lavičky, koukala do prázdna a do rozhovoru se vůbec nezapojovala. "Tak jo! Co se děje?" vybuchla jsem asi o dvacet minut později. "Pochybuju, že jste mě sem vytáhli jen tak, abych si popovídala s Petrou, holky, vždyť za pět hodin budeme spolu ve vesnici a taky existujou telefony.... Tak co se děje?" mračila jsem se na ně, když si vyměňovaly sklíčené pohledy. "Deni, já... chtěla jsem... musím se... prostě jsem se chtěla zeptat...." Jana nemohla najít správná slova. "Nestalo se včera něco? Když si byla s Danem venku?" ztratila Petra nervy a zeptala se mě místo sestry.

Chvíli jsem přemýšlela. Prakticky se nic divného, nebo nenormálního včera nestalo kromě toho mého malého záchvatu. Jenže Jana, doufám, nemá o tom incidentu s Danem tušení a já jí vážně nechtěla přidělávat starosti. "Ne," zavrtěla jsem hlavou "došli jsme si jen koupit večeři - párek v rohlíku a pak jsme se prošli oklikou až ke mně domů. Bylo to přesně tak, jak jste na nás křičeli z autobusu," usmála jsem se na ně. "Proč? Co se děje?" starala jsem se když jsem viděla Janin sklíčený pohled. "A... v kolik si tak dorazila domů?" promluvila Jana poprvé souvislou větou. "No, tak kolem devátý, proč?" naléhala jsem. "No, my jsme se s Danem na táboře domluvili, že začneme zase od začátku. Domluvili jsme se, že spolu půjdeme normálně na rande a takové ty věci. Posledních pár dní na táboře byl Dan takovej nepříjemnej, odtažitej," Jana se na chvíli odmlčela a pak pokračovala: "Včera večer za mnou ještě přišel a řekl mi, že tu naší dohodu nemůže dodržet. Že už o mě v tomhle smyslu nemá zájem a tak dál," Jana ke mně vzhlédla "Opravdu si včera neviděla ani náznak toho, že by něco takového chtěl udělat? Já, no teda... nebyla jsem do něj nějak moc zamilovaná, ale líbil se mi a byl to jeden z mála kluků, kteří o mě měli od té doby, co jsem se rozešla s Alexem zájem." poprvé jsem na její tváři viděla jemný úsměv. Alex byl kluk, do kterého se zamilovala a i když jí několikrát zlomit srdce, vždycky ho vzala zpátky. Potom se s ním ale sama rozešla, když si uvědomila, že jí vlastně nemiluje a hrozně jí to bolelo. Vzpamatovávala se z toho skoro rok. "Ne, nevšimla, promiň." smutně jsem se na ní usmála.

O několik hodin později jsem už seděla na zadní sedačce našeho rodinného auta a přede mnou byla skoro dvouhodinová cesta na chatu. Zapojila jsem si do telefonu sluchátka a pustila jsem si písničky. Opřela jsem si hlavu o okýnko a přemýšlela. Ať Dana donutilo ukončit to s Janou cokoli, potřebovala jsem to vědět. Vytáhla jsem si knížku a začetla jsem se do jejího obsahu. O asi hodinu později jsme měli krátkou zastávku na pumpě kvůli benzínu a taky proto, že Kačka potřebovala na záchod. Ještě těsně předtím, než jsme odjeli nám jí přivezli teta se strejdou se kterými trávila prvních čtrnáct dní. Došla jsem si taky na záchod a pak jsem si šla ještě rychle koupit Sprite a kuřecí bagetu, protože jsem neměla nic k obědu. Mladý, asi jednadvacetiletý kluk za kasou se na mě usmál a začal markovat. Sedla jsem si i se svým obědem do auta a začala obědvat. Pak mi došlo, že potřebuju vědět ještě jednu věc. Vytáhla jsem ze zadní kapsy šortek telefon a napsala Danovi: /CHCI TO SLYŠET!/ schovala jsem telefon a pokračovala v jídle. Ani ne za pět minut mi zazvonil telefon s zprávou: /Dobře..../

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°

Ahoj, všem :) Tak jsem tady s další částí. Opravdu se omlouvám, jak mi to zase trvalo, vím je to se mnou fakt těžký, ale pokusim se to napravit, dobře? :D Moc děkuju za podporu a už 9K přečtení!! Jste skvělí :) Komentář i hvězdička potěší.

Nahoře máte Dana :)