Jak to všechno bylo...✔

36

"Po večeři máte hodinu osobního volna a pak přijďte všichni do klubovny. Vyhlásíme výsledky a budeme promítat film, který je povinný pro všechny, kterým ještě nebylo patnáct." řekl Jirka a poslal stůl u kterého seděli malí kluci na večeři. Jídelnou se ozvalo nesouhlasné mrmlání a my jsme se na sebe u stolu jen zakřenili. Bylo nám jasné, že večer strávíme spolu, takhle to bylo už loni, to jsme teda s holkama nebyly nad touhle pomyslnou hranicí, ale vedoucí to tenkrát dovolili, abychom prý zapadli to party. 

"Tak, doufám, že už jsme tady všichni a můžeme začít." začal Jirka a chvíli se odmlčel. Seděla jsem na zemi a opírala se o Thomasovo rameno. Měla jsem co dělat, abych neusnula, ale když začal Jirka konečně mluvit, byla jsem naprosto vzhůru. "Ok, začneme průběžným pořadím." Řekla Míša a podala Jirkovi papír, pravděpodobně s naším umístěním. "Takže, na čtvrtém místě jsou zatím v průběžném pořadí žlutí s 28 body." začal Jirka a místností se rozlehl vlažný potlesk. "Třetí místo si zatím drží zelení s 36 body, druzí jsou červení s 58 body," v tu chvíli se místností rozlehlo hulákání a jásání doprovázené potleskem. Modří oslavovali svoje prozatím první místo a my si jen v tichosti pogratulovali. "Asi vám došlo, že první jsou modří a to s 63 body. To, ale vůbec nic neznamená." pokrčoval Jirka, když vřava utichla. "Teď přijde na řadu odhalování vašich zrádců. Teď máte dvě minuty na domluvení se a pak budeme chtít znát vaše odpovědi." řekl a posadil se zpátky do křesla. Naše skupina si zatím sedla kolem mě a Thomase a začali se vášnivě bavit o možném zrádci. Já jsem nechtěla být nápadná, ale ani jsem nechtěla nikoho křivě obvinit. Pohodlně jsem si nějakým záhadným způsobem lehla na Thomase. Ten se na mě jen pobaveně podíval, ale odvrátil se, když viděl můj unavený pohled. "Teď poprosím kapitánku žlutých, aby nám řekla, kdo z jejího týmu je zrádce." Kapitánka žlutých se postavila a k mému překvapení nahlásila Danovo jméno. "Proč si myslíte, že je Dan zrádce?" zeptala se Martina. Podívala jsem se Danovým směrem, seděl tam s Janou, držel jí kolem pasu, ale byl roztěkaný a nervózní. "Byl celý den nepozorný, byl často na telefonu a moc se nezapojoval." odpověděl místo kapitánky malý asi desetiletý kluk. Viděla jsem jak si dal Dan ruce do dlaní a pak si rukama vjel do vlasů. "Tak Dane, pojď k nám." vyzvala ho Míša a on neochotně vstal a šel za ní. Zelení řekli, že jejich zrádce byla Týna, ta tam teď stála, ale nevypadala tak rozpačitě. "Tak, poprosím modré, aby řekli jméno a ten člověk rovnou prosím nastoupí sem, nestíháme." zrychlil to Jirka. "Tak my si myslíme, že je to Denča." řekl náš kapitán a já ztuhla. Thomas do mě lehce strčil a pomohl mi se zvednout. Stoupla jsem si vedle Dana a Týny a čekala, co se bude dít dál. Modří zvolili nějakého asi dvanáctiletého kluka, kterého jsem neznala jménem. Teď jsme stáli všichni v řadě a čekali jsme, co se bude dít dál. "Tak Dane, jsi zrádce?" ozval se zase Jirka. "Jo, jsem." řekl Dan a už zase mu na tváři pohrával povýšený úsměv. "Tak, žlutým připisujeme deset bodů, za odhalení zrádce. Dane, zůstaň tady." řekl Jirka, když měl Dan namířeno zpátky na svoje místo. "Týno? Jsi zrádce?" "Nejsem." zazubila se Týna směrem k Lukymu, který po ní házel přitroublé obličeje. "Deni? Ty? Jsi zrádce?" "Ano," přitakala jsem s úsměvem. "ano, jsem." mrkla jsem na Thomase, který se na mě zaraženě díval. "A ty, Petře?" Zeptal se Jirka kluka po mé pravici, očividně Petra. "Ne, nejsem zrádce." řekl s naprostým klidem v hlase a propaloval pohledem svoje kamarády, kteří se smály v modrém týmu. "To znamená, že si deset bodů připisují jen žlutí a modří." konstatoval Jirka jasný fakt. "Ale nezoufejte, protože vám celý den škodili, tak teď se můžou taky přičinit o nějaké ty body." Začal Jirka a mi po sobě s Týnou hodili nechápavé pohledy. "Ti, které týmy vyvolili teď projdou dva úkoly a kdo je splní v daném limitu, ten získá svému týmu pět bodů navíc." Vysvětlila všechno Martina. 

"Tak tohle, už v životě neudělám." řekla jsem Thomasovi, když jsme seděli na druhé večeři. "To asi ne, ale Danovi jsi moc pěkně namatlala tu rybí pomazánku do vlasů." Zasmál se a podal mi suchou housku, rybí pomazánky se ještě hodně dlouho nedotknu. "Myslím, že ho hodně naštvala vaše výhra." řekl Filip a ukousl si pořádný kus pečiva. Ano, vyhráli jsme, modří skončili druzí, žlutí třetí a zelení poslední. "Kde je vlastně Petra?" zeptal se Thomas, když si k nám přisedla i Jana. "Ráno jí nebylo dobře, tak šla za Míšou, které si jí na marodce nechala." "To se ta střevní chřipka tak rozmohla?" zajímal se Luky, který měl Týnu na klíně. Týnu asi čeká velký výslech. "No, asi jo, chybí už pět lidí a sedm jich už Míša propustila, že jsou zdraví." řekl Ted a znalecky si ukousl ze své housky. V té chvíli se v jídelně objevil Dan ještě s mokrými vlasy a se zákeřným úsměvem. "Tak jo, já mizím." řekla jsem s úsměvem a už jsem stála na nohou.

Couvala jsem dozadu ke dveřím na chodbu, Dan se blížil a z jeho očí přímo zářila touha po odplatě. S křivým úsměvem se na mě koukal a já se jen snažila co nejrychleji zmizet z jeho dohledu. Asi jsem mu neměla hodit tu rybičkovou pomazánku na hlavu, jenže mě šlo prostě o vítězství. První úkol by docela jednoduchý a vědomostní. Druhý ale byl o vyndavání pingpongových míčků z různých nádob s jídlem a podobně. Nemohla jsem za to, že mi bude u té nádoby s rybičkovou pomazánkou překážet, tak že na něj půlku vychrstnu. Teď už byl nebezpečně blízko a já sahala po klice ode dveří. "Dane? Mír?" zkusila jsem to po dobrém. Celá jídelna nás sledovala a to mi nebylo úplně příjemné, ještě když se jednalo o Dana. Když se rozesmál neváhala jsem, vzala jsem za kliku a už jsem utíkala jsem po schodech do pokoje. Díky bohu, že moje noha už je skoro úplně zdravá. 

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°

Ahoj, tak se hlásím s další kapitolou. Doufám, že jste si užili a užíváte volno a svátky. Nebudu to víc protahovat a tak už jen ta otřepaná klasika: hvězdička i komentář potěší.

Hezké svátky