Důvěrné pouto [Pozastaveno]

3.

Pomalu jsem rozlepila oči a promnula si je. Chvíli mi trvalo, než jsem se vrátila do reálného světa. Byl to jen sen. Bohužel! Koukla jsem se na budík. Ukazoval 6:40. Vstala jsem a ustlala si postel. Rychle jsem si oblékla džíny a červené tričko z newyorkru a běžela do kuchyně. Zde to vonělo míchanými vajíčky. Nabrala jsem si a nasnídala se. Po snídani jsem se umyla, učesala se, vyčistila zuby a už pelášila na školní autobus. Asi 5 min jsem tam čekala, než s hekáním a chrastěnín dojel náš školní autobus. Nastoupila jsem a sedla si vedle mojí nejlepší kamarádky Terky. ,,Nazdár" pozdravila jsem ji. ,,Čusík" oplatila jsem jí to.

***

,,Roku 1618 se konala 2. - 3. Praždká defenestrace, která vypukla, protože nebyl dodržen Rudolfův majestát..." Učitelčin výklad na dějepis mi šel jedním uchem tam a druhým ven. Koukala jsem se z okna a pořád myslela na to, jak se Stellou cváláme krajinou. Od kopyt se jen práší, ptáčci rychle prchají a svět kolem nás jako by zmizel. Letíme! Jen my dvě a nikdo jiný! Obraz byl tak živý, že jsem si ani nevšimla, že se mě učitelka na něco ptá. ,,Sáro, kdo byl 3. vyhozevým člověken?" ,,Stella" vyhrkla jsem a celá třída se rozesmála. Jen učitelka se nesmála. Ba naopak. ,,Omlouvám se. Byl to písař Filip" Uslyšela jsem vedle mě radící mi Terezu. ,,No, aspoň něco! Příště dávej více pozor!" řekla učitelka, která si ničeho nevšimla a vrátila se k výkladu. Oddechla jsem si a vrátila se ke své strakaté kobylce.

K obědu jsme měli hnusnou krupicovou kaši. Rozhlédnu se po jídelně a vidím, že kaše chutná jenom Karlovy z 6. třídy, který sní úplně všechno. Docela mu jeho chuť závidím. Míchám lžící hustou hmotu a s nechutí polykám jednotlivá sousta. Když najednou je kaše strakatá, jako Stella. To mi hned zachutná a já ji celou dojím.

,,Máš odpoledne čas? Chci si koupit nové džíny." Zeptá se mě Terka. ,,Promiň, jdu zase do tý stáje, jak jsem ti říkala" odpověděla jsem jí. ,,Neva. Snad příště." Byla jsem tak ráda, že to chápe. V tomhle mám Terezu hrozně moc ráda. Všechno pochopí a hned se nenaštve. Ostatní holky se furt hádají, že ta druhá si jich vůbec nevšímá a nechodí spolu nakupovat. Já bych to nevydržela. Proto jsem s Terezou.

Když dojíme, jdeme spolu na autobus. V autobuse je rušno a smrdí to tu potem. Jak já nemám ráda školní autobus. Když ale dojedem na moji zastávku, vyletím z autobusu div že nesrazím naši sousedku, která se vrací z nákupu. Ta jen zakroutí hlavou a pokračuje dál v chůzi.

Rozrazím naše domovní dveře a sundám si boty. V pokoji si rychle udělám úkoly a už čekám v autě na mamku. Konečně zas uvidím Stellu!!!