Důvěrné pouto [Pozastaveno]

7.

Když jsme dojeli domů, mamka zaparkovala auto v garáži. Když garáž zavírala, zeptala se mě. ,,Tak jak bylo?" ,,Jo, bylo to fajn. Dnes jsem měla takového tlustého poníka Sama." řekla jsem, protože jsem nechtěla dlouho vysvětlovat, co se dělo. Nepatřím k těm, co se rádi dělí o své zážitky. ,,Tak to je fajn." byla jsem ráda, že ani ona to nerozebírá.

Doma jsem pozdravila a rychle se zašila do svého pokoje. Sundala jsem ze sebe oblečení od koní a na sebe hodila tepláky a volné tričko. Potom jsem si našla knížku Fellow a lehla si s ní do postele. Když jsem se začetla do příběhu, zavolali mě na večeři.

Dole to už vonělo mákem. Nudle s mákem. Mňam! Olízla jsem se a už si nandávala na talíř. Matěj už se ládoval a mák měl až za ušima, za to taťka jedl s rozvahou a byl čistý.

Když jsme si všichni nabrali a usedli ke stolu, vzala si mamka slovo. Znervózněla jsem, protože si slovo bere jen při vážných situacích. ,,Musím vám něco říct. Jak jistě víte, byla jsem povýšena a proto musím na 2 týdny odjet na služební cestu." 2 týdny bez mamky?!? To nedám... ,,A musíš?" zeptal se Matěj. ,,Jo. Hrozně mě to mrzí a nechce se mi. Ale místo ztratit taky nechci. Odjíždím za 3 dny." vypadala při tom zdrceně. Vstala jsem a obejmula ji. ,,Budeš nám chybět." Mamka mě taky objala a po tvářích se jí začaly koulet slzy. Ještě nikdy nebyla tak dlouho odloučena od své rodiny, ale práce je práce.