Důvěrné pouto [Pozastaveno]

12.

Odpoledne přijdu domů, ale tam se válí jen samé oblečení a různé věci. Málem bych zapomněla, mamka dnes odjíždí. Nechci, aby nás opustila. Něco mi říká, že není dobrý zůstat tu s tátou a s Matějem.

,,Kde mám fén?" Ozve se z koupelny. Máma si bere fén všude s sebou, protože nesnáší když má mokrou hlavu. Vždy, když vyleze z vody, tak se utře a vyfénuje si vlasy do sucha. ,,V ložnici pod zrcadlem." poradím jí a jdu za ní. Všude se tu válí poházené věci a uprostřed toho jsou 2 prázdné kufry. Mamka vypadá docela vystresovaná. ,,Sakra! Nevíš, kde mám ty nové lodičky?" ,,V botníku, kde jinde?" zasmějuse jejímu chování. Mamka ihned vylítne a už se vrací se svými novými lodičkami černé barvy a lesklými kamínky. ,,A kam jsem hodila ty šaty?" ,,jsou na posteli." mamka si je vezme a hodí je i s lodičkama na jednu hromadu. ,,Ještě že tě mám. Co bych si bez tebe počala?" obejme mě mamka. ,,Vydrž to tu s nima. Jsou to jen 2 týdny." utěšuje mě. ,,Já vím." nahrnou se mi slzy do očí. Najednou mám pocit, že nemůže odjet. Mamka byla jediná má opora. Utěšila mě, pomohla mi, nebo uklidnila vždy, když jsem to potřebovala. Svět bez ní si nedokážu představit. Proto jí stisknu ještě víc a nechci ji nikdy pustit. Nikdy! Najednou se mi vytrhne. ,,Nemám hřeben!" ach jo. Tak krásná chvíle a ona ji zruší jen proto, že nemá hřeben? ,,Máš. Támhle na ručníku."

Celé odpoledne tu mamka jen tak běhá a schání všechny potřebné věci. Kokem 5 hodiny už však má zabaleno. Pomáhám jí všechny věci narvat do auta a ona dělá to samé. Divím se, že to naše auto všechno uveze. Naložím poslední tašku a jdu se s mamkou rozloučit. Obejmu ji a řeknu. ,,Ať tě tam moc nemučí. A vrať se nám brzy." slzy mi začnou stékat po tvářích. ,,Neboj. Přijedu, co nejdřív to půjde. Mějte se tu hezky." dá mi pusu na rozloučenou a nastoupí do auta. Naposledy mi zamává a zmizí za zatáčkou. Rozbrečím se a uteču do svého pokoje. Brečím do polštáře a už teď se mi stýská. Pak ale najdu svoji vypůjčenou knížku Fellow. Začnu si číst a to mě uklidní. Ten příběh se mi fakt moc líbí. Čtu si asi 20 min, když najednou Matěj vejde do dveří mého pokoje. ,,Večeře..."