Důvěrné pouto [Pozastaveno]

11.

Dnes je pátek a my se učíme jen do půl jedné. Miluji tento den. Nejen že máme málo hodin, ale je to i poslední všední den. Poslední hodinu máme výtvarku. Malování mi docela jde a tak si to velice užívám. Tento talent jsem zdědila po mamce.

,,Dnes budeme malovat pouze tužkou. Doufám, že jste si všichni přinesli tužku číslo 3. Jako téma budou zvířata. Vezměte si čtvrtku A4 a začněte malovat. Můžete mít předlohu" řekla učitelka a posadila se za katedru. Já jsem už měla věci přichystané. Vzala jsem si tedy svůj mobil a projížděla obrázky zvířat. Pak mi ale hlavou probliknul nápad! Namaluju Stellu! A už jsem vyhledávala obrázky strakatých koní.

Našla jsem si obrázek, kde byl hnědo-bílý kůň focený ze předu. Na fotce mu byla vidět hlava, krk, tělo, ale nohy tam neměl. Zdálo se mi to lehké a taky podobné Stelle. Obrázek jsem si uložila a začala kreslit.

Prvně jsem si načrtla obrys, aby mi to vyšlo prostorově a pak začala kreslit detaily. Začínala jsem hlavou, konkrétně ušima. Uši byly obě černý, tak jsem je lehce vybarvila tužkou. Dále jsem přešla na nozdry. Jedna nozdra byla vidět celá a druhá byla jen půlka. Mezi nimi byl tenký bílý proužek, který jsem jen obkreslila a nijak nevybarvovala. Potom jsem přešla na oči. Koňské oko jsem měla natrénované, tak to pro mě nebyla žádná zátěž. Dále jsem dodělala zbytek, jako žuchvy nebo lícní kosti. Hlava tedy byla hotová. Další věc, která byla potřeba nakreslit, byl krk a hříva. Hříva byla dlouhá a volně plandající. Na té jsem si dala záležet. Až to bylo dokonalé, šla jsem na tělo. Prvně jsem nakreslila plece, pak zadní stehno a zakončila to ocasem. Na konec jsem ji vybarvila. Stella byla jinak zbarvená, než kůň na obrázku, tak jsem vypla telefon a inspirovala se svou fantazií.

Když jsem dokončila své dílo, podepsala jsem ho a donesla učitelce. Ta zvedla oči od nějakých papírů a podívala se na můj obrázek. ,,To je nádherný! Krásně si to nakreslila. Máš fakt dobrý talent." pochválila mi moje dílo. Byla jsem na sebe pyšná. Obrázek se mi moc líbil. Sedla jsem si do lavice a čekala na konec hodiny. ,,Ty se máš, že umíš tak hezky malovat. Mně to vůbec nejde." řekla Terka, která se dívala na můj právě vyvěšený obrázek. ,,Děkuju. Ty to máš ale taky hezký." snažila jsem se ji povzbudit, ale její přitrouble koukající pes fakt nevypadal moc dobře. Vzala jsem tedy tužku a trochu jí pomohla. Na konci hodiny už nevypadal tak zle. Když Terka svůj obrázek odevzdávala, vdečně se na mě podívala. Byla jsem ráda, že jsem jí mohla pomoct. Pak už zazvonilo.