Důvěrné pouto [Pozastaveno]

17.

Probudím se, protáhnu a mrknu na budík. 7:16 Doprčic! Já zaspala!!! Rychle vylítnu z postele a popadnu své džíny, které jsem si nachystala večer na židly. Pak se vrhnu ke skříni a vytáhnu šedivé tílko s modrou mikinou. Vše si obléknu, vezmu batoh a letím do kuchyně. Ve skříňce najdu sušenky a rohlík. Hodím je do batohu a už běžím směr hlavní dveře. Mobil! Vyběhnu schody, čapnu mobil a sluchátka a už mířím ven. 7:21 Za 3 min mi jede bus. Běžím na autobusovou zastávku. Když doběhnu na zastávku, autobus zrovna přijíždí. Nastoupím a sednu si na volnou sedačku vedle Terky. ,,Zaspala jsi?" směje se. ,,Jo." snažím se popadnout dech.

***

Otevřu svou skříňku a vezmu si učebnice na dnešní den. Jelikož je pátek, neberu si toho moc. Vejdu do naší třídy. Pár lidí se na mě otočí, ale pak se zase začnou věnovat své předchozí aktivitě. Nevěnuju tomu nejmenší pozornost a sednu si do lavice. Připravím si věci na hodinu a čekám na učitele. 1. hodinu máme chemii, která mě absoutně nebaví. Nevím, na co ji budu potřebovat. Chci být průvodčí ve vlaku. Ano, je to trochu švihlé, ale já mám ráda cestováním vlakem a chci si vychutnat to, když někdo nemá jízdenku. Na to ale chemii opravdu nepotřebuju.

Učitel přijde do třídy a já se automaticky postavím. Pokyne nám, abychom se posadily a zapíše do třídnice. ,,Dneska bych vám pustil krátký film o tom, kde se můžeme setkat s kyselinami ve světě." Super! Hodina spaní. Lehnu si na lavici, najdu tu nejpohodlnější pozici a dál se o svět nezajímám. Chvíli jsem přemýšlela, ale pak jsem přeci jen usla. Probudil mě hrubý, přísný hlas. ,,Pískomilová. Vy tady spíte?!?" vylítla jsem a začala se hájit. ,,Ne, nespím. Já jen přemýšlím." když se ale rozhlédnu po třídě, vidím učitele, jak sedí na židli a doslova hltá ten svůj film. Jen Terka s Anetou se smějí. V tu chvíli mi to dojde. Udělali si ze mě legraci! To jim nedaruju! Začnu Terku, která sedí vedle mě, lechtat, až nahlas vypískne. ,,To máž za to." začnu se na oplátku smát já.

***

K obědu byl dnes zeleninový salát. Byl vcelku dobrý, ale přeci jen to nebyl babiččin salát, ktetý vařila vždycky, když jsem přijela na prázdniny. V dálce jsem zahlédla kluka, který si od nás chtěl nedávno půjčit sůl. Byl ale zaujat do konverzace se svými kamarády, tak mi to bylo jedno. Odnesla jsem svůj prázdný talíř do okénka na špinavé nádobí a zamířila jsem na autobus. Terka se ke mně přidá, a tak probíráme všemožné věci. Když přijede náš autobus, nasedneme na něj a míříme domů. Jak já se tam těším.

Asi po 10 min jsem doma. Dům je prázdný. Taťka někam jel a Matěj má dnes fotbal. Vejdu do svého pokoje a málem mě trefí šlak. Mám v něm obrovský nepořádek. No jo. Když zaspíš a nestíháš, tak se nediv. Rychle ho uklidím a zapnu notebook. Jen co se načte, najedu na facebook. Chvíli jo projíždím, ale pak mi někdo napíše. Anna.

Anna: Ahoj :)

Já: Ahoj :D

Anna: Jak se vede??

Já: Dobře. Co ty?

Anna: Fajn. Hele, chtěla jsem ti jenom říct, že jdu zítra na koně. Jestli budeš mít chuť, pojď taky ;). Ale radši se zeptej...

Já: No, pokud mi to dovolí táta i Tom, přijdu ráda :). V kolik tam přijdeš?

Anna: Kolem 1. Budu tě tam čekat ;).

Já: Ok :D. Tak pa.

Anna: Papa

Tak super! Zítra Stella.

Chvíli jsem byla na facebooku, ale pak mě to přestalo bavit. Došla jsem si do kuchyně pro müsli a pustila si film Válečný kůň. Tento film mám hrozně ráda a vždycky mě dojme. Nejvíc se mi líbí, jak mladý Narakot pracuje s Joyem. Byli spolu tak krásná dvojice a jeden druhému důvěřoval. Chtěla bych mít taky takovou důvěru ke Stelle... Ale nic není hned. Za nějaký čas si taky třeba budeme důvěřovat.