Důvěrné pouto [Pozastaveno]

10.

V boxe jsem hladila Stellu po nose a furt nemohla uvěřit tomu, co se stalo. Třeba mě na ní nechají jezdit! Přemýšlela jsem a zaradovala jsem se při tom. Stella stála klidně a užívala si moji společnost. Začnu ji drbat na čele a kobylka se na mě podívá. Chvíli na mě kouká, ale pak jen sklopí hlavu, povolí uši a přimhouří oči. Opřu si o ní hlavu a nepřestávám jí hladit. Dělá mi to dobře a Stelle zřejmě taky. Její hebká srst mě hřeje do tváře. Její pach mě uklidňuje. Věřím, že v budoucnu z nás budou dobré přítelkyně. Hladím ji tam asi hodinu, než za mnou přijde Kája. ,,Nechci rušit vaše společenské chvíle, ale hrozně se tu nudím. Nechceš se mnou někam jít?" odtrhnu se od Stelly a odpovím ,,Jo, klidně." naposledy pohladím Stellu, dám jí pusu na nos a opustím její box. Jen co zavřu dveře, klisna začne chroupat seno.

Vyběhnu za Kájou. Ta už rychlým během míří kamsi k lesu. Je rychlá, takže mám co dělat, abych jí stačila. Zastaví až v lese. Když k ní doběhnu, sotva popadám dech. ,,Pojď, támhle je nádherně." řekne a ukáže na místo asi 30m od nás. Dojdeme k němu a já jí musím dát za pravdu. Je tu vážně hezky. Je tu malá tůňka a 2 spadlé stromy. Kolem toho je samozřejmě také mnoho stromů, ale tihle vypadají jinak. Vypadají kouzelně. Kája si sedne na jeden spadlý strom a já ji napodobím. Je tu vážně hezky. ,,Říkám tomu kouzelná tůňka. Čas od času sem vezmu Annu, ale jí to připadá jako obyčejné místo." trochu posmutní u poslední věty. ,,Je tu nádherně." řeknu a ona se na mě usměje. ,,Povídej mi prosím něco o tobě a o koních." zaprosím a ona spustí.

,,Moje rodina odjakživa miluje koně. Když mi byli 2, táta koupil 2 koně. Stellu a Marlin. Byli to dobré kamarádky a pořád byli spolu. Jenže Marlin pak umřela a táta nechtěl nechat Stellu samotnou. Tak jsme si pořídili Zrnku. Když mi bylo 5, táta mi pořídil Sama a já se začala učit jezdit na koni. Jenže mi připadal malý a vadilo mi, jak se na něm všichni vozí, protože každý má rád poníky. Tak jsem k 8 narozeninám dostala Kaslu. Začala jsem ji milovat a na žádného jiného koně jsem nechtěla. Jsme spolu už 3 roky a stále ji miluji. Už si spolu rozumíme a jedna druhé věří. Táta mě už na ní pustí samotnou na vyjížďku. Jezdím na ní i bez sedla a začínám zkoušet i bez udidla. Zatím ale jen na jízdárně."

její příběh se mi líbil. ,,Myslíš, že by mě tvůj taťka nechal jezdit na Stelle?" já se prostě musela zeptat. ,,To asi jo. Máš ji ráda?" přikývla jsem a byla ráda za její odpověď.

Chvíli jsme si ještě povídali, ale pak už jsme obě museli domů. Rozloučila jsem se s Kájou, Tomem a pak se šla ještě podívat na Stellu. Něžně do mě šťouchla a já jí na oplátku podrbala na čele. Pak už jsem ale opravdu musela domů.