Důvěrné pouto [Pozastaveno]

18.

Vjedeme s tátou na dvůr a já zpozoruju, že koně jsou v ohradě. To budou špinavý! Představila jsem si tu hodinovou práci, než zas bude Stella černo-bílá. Když jsem vystoupila z auta, zrovna přijela Anna. Pozdravili jsme se a zamířili do stáje. Zde už byla Kája a kydala Kaslin box. ,,Ahoj. Taťka nám vzkazuje, že máme vykydat a pak půjdeme na koně." Nebylo to tolik práce. Boxů tu bylo 8 a my na ně 3. Vzala jsem si tedy vidle a přidala se ke Káje do Kaslina boxu. Anna mě napodobila a začali jsme si povídat.

Práce nám šla od ruky a ani ne za 2h jsme byli hotovi. Když jsme odváželi poslední kolečko, přišel Tom. ,,Krásná práce. Dneska pojedeme na vyjížďku. Chtěl bych jet na zámek, aby si koně zvykli na lidi a my pořád nejezdili tu samou cestu, souhlas?" Zámek? To zní zajímavě. Všichni jsme kývli na souhlas. ,,Tak super! Kája - Kasla, Sára - Stella a Anička - Edikter. Pusťte se do práce." S těmito slovy odešel. S holkama jsme běželi pro ohlávky a vodítka a následně pro koně.

***

,,Máš krásný kabát Stello. Kde jsi ho koupila? V ráji bahna?" Směju se nad Stellinou barvou. Dává mi to zabrat, ale za chvíli vypadá čistě. Ostatní holky ještě čistí, tak se rozhodnu zaplést jí hřívu. Dojdu si do sedlovny pro gumičky, vezmu vždy 3 prameny Stelliny hřívy a vykouzlím na ní dlouhé copánky. Když dogumičkuju poslední cop, dojdu si pro sedlo a uzdečku. V boxe jí nasadím na hřbet dečku a poté napasuju sedlo. Ještě udidlo a dozapínat všelijaké řemínky a jsem hotová. Anna s Kájou už mají taky hotovo. Teď čekáme jen na Toma.

,,Všichni připraveni?" Ptá se nás Tom. ,,Ano!" Odpovíme jednohlasně. Tomáš tedy pobídne Staye a ten se dá do pohybu. Za Staye se zařadí Kája, pak já a nakonec Anna.

,,Byla jsi někdy na zámku?" Zeptám se Anny. ,,Jo, jednou. Jela jsem tam s dědou. A byl moc hezký. Co ty??" ,,Já tam byla už mockrát. Zdejší zámek se mi líbí. A na koni to tam bude ještě hezčí." Moc se tam těším. Hrady, zámky a všemožnou kulturu mám ráda a kůň mi ještě více připomene středověk. Nemám ale čas na přemýšlení. Naše koňská skupinka se dá do klusu a já musím dávat pozor, aby mi nějaká větvička stromu neskončila v obličeji. Krajina je tu krásná. Stella poslušně kluše za Kaslou a tu a tam si odfrkne. Prostě nádhera!

Projedeme klikatou lesní pěšinkou a před námi se line rovná cesta. Snad každý jezdec pomyslí na to samý. A Tom na to taky myslel. Proto si nacválá a my všichni ho napodobíme. Stella si vyhodí a chce předehnat Kaslu, ale má smůlu. Držím otěže pevně a nedovolím jí to. Kobylka se tedy spokojí s místem za Kájou a dál cválá v pohodě. Když tu najednou vyskočí z keře srnka a Stay se jí hrozně lekne. Zastaví a tím pádem způsobí srážku všech koní, co jedou za ním. Stella to nečeká a narazí do Kasly. Ta si to nenechá líbit a ožene se po ní kopyty. Stellu minou, ale pořádně ji vylekají a kobylka tím pádem vybočí z řady. Když jsou všichni uklidnění, pokračujeme dál. Ale jen krokem. Jaká škoda.

Zahneme za roh a tam se nachází strmý kopec. Tom se na nás podívá, jestli jsme všichni připravený, a silně pobídne Staye. Ten se rozběhne a mohutnými skoky se šplhá nahoru. Vidím vedle sebe Edikrera, který se nás snaží předjet, tak rychle pobídnu Stellu a dostanu se před něj. Všichni šplháme do kopce a na samém vršku toho už máme všichni dost. Dál pokračujeme lesem ale asi po 5 min vyjedeme na dlážděnou asfaltku, která vede k zámku. Kolem ní jsou stromy a pod nimi trochu travnatého místa, na který vjedeme a následně naklušeme. Rychlím klusem míříme k zámku a míjíme hodně lidí. Každý na nás kouká, jako by jsme spadli z Marsu. Ani se nedivím. Já sama bych na koně koukala, dokud by mi nezmizeli z dohledu.

Hlavní bránou vjedeme na nádvoří, kde je plno lidí a 2 stánky. Sesedneme z koní a Tomáš nám všem koupí malou kofolu. Napiju se a rozhlédnu se kolem. Všichni se na nás dívají a nějaká 3 letá holčička nadšeně tleská. ,,Je tu hezky" nakloní se je mně Anna. ,,Jo, je tu nádherně." Souhlasím. Najednou k nám zamíří nějaký menší kluk a zeptá se. ,,Můžu si prosím pohladit koníka?" Jelikož je u Stelly, odpovím já. ,,Ale jistě." Usměju se na něho. Kluk pohladí Stellin krk a Stella si ho očichá, pak ale dál pak spokojeně odpočívá. Kluk si ji prohlíží a dál ji hladí. ,,Až budu velký, chci být kovbojem. A budu jezdit na koních a honit krávy." Když jsem byla malá, chtěla jsem být krotitelkou koní v cirkuse. Chtěla jsem, abych uměla přimět stádu běloušů stát na zadních, nebo je otočit na povel. Sen mě ale opustil. Teď chci jezdit vlakem a dávat lidem pokuty, když nemají jízdenku. Z mého snění mě vytrhl Tom. Už konečně musím pořád přestat snít! ,,Máte dopito?" Holky přikývnou. Já do sebe hodím zbytek kofoly a taky přikývnu. ,,Tak nasedat. Trochu si to tu projedem a pak pojedeme nazpátek." Vyhodila jsem kelímek, nasedla na Stellu a vydala se za ostatníma. Zamířili jsme k zahradě a já ještě zamávala klukovy, který si hladil Stellu. Ten se na mě smutně díval, ale pak odběhl za maminkou.

V zahradě bylo živo. ,,A to nevadí, že tu jsme s koňmi?" Zeptala jsem se. ,,Ne, znám tu vrátného a jsme domluvený. Prý mu to nevadí. Ale nesmíte vjet na trávu." Byly zde hliněné cestičky, tak jsme tu mohli projíždět, aniž bychom pošlapali trávníček. Tom a Kája jeli každý jiným směrem, což znamenalo, že si to tu můžeme projet samy. Jela jsem ke kašně, která stála uprostřed zahrady. Stella sklonila čumák k vodě a hltavě ji polikala. Asi měla žízeň. Zanedlouho se u nás objevil Edikter s Annou a za chvíli byl už i černý čumák ponořen ve vodě kašny. Když měla Stella dopito, přijeli sem i Tom s Kájou a napodobili nás. My pokračovali v projížďce po zámecké zahradě.

Na konci zahrady se nacházela terasa, která sloužila pro svatby. Nyní byla ale prázdná. Vjela jsem na ni se Stellou a uprostřed ji zastavila. Rozhlédla jsem se po zahradě. Tom zrovna projížděl kolem nás. ,,Zůstaň chvíli tam." Křikl na mě a já ho poslechla. Chvíli se hrabal v kapse a pak vytáhl foťák. Otočila jsem Stelle hlavu a sama se narovnala a usmála se. Tomáš nás vyfotil a pak začal fotit i holky. Sjela jsem z terasy a zamířila na nějakou z cestiček. Cesta vedla okolo zahrady a nikdo na ní nebyl. Naklusala jsem tedy Stellu a vedla ji po cestičce. Na konci jsme potkali jednu paní, která nám ale s úsměvem uhnula.

,,Holky, jedem." Volala nás Kája. Přijeli jsme k nim a vydali se na cestu domů. Nádvoří se trochu zaplnilo. Projeli jsme hlavní bránou a lesem jeli domů. Nazpátek jsme jeli jinudy, než před tím. Nyní míříme lesem v kroku po tlusté cestě. Vedle mě je Anna a tak si začneme povídat. ,,Od kdy tu jezdíš?" Zeptám se jí. ,,Já jsem v téhle stáji rok a půl." ,,A jezdila jsi před tím někde?" ,,Jo, u strejdy. Jezdila jsem k němu 1 za 14 dní. Starala jsem se tam o jednu kobylku. Jmenovala se Meridian. Byl to tmavý hnědák. Milovala jsem ji. Byl to můj 1. kůň učitel. Jenomže pak jsme se odstěhovali a já už k němu nejezdím. Po koních se mi hodně stýskalo, a tak jsem mamku přemluvila, aby mi dovolila chodit sem. A zde jsem potkala tohoto krasavce." Podrbala při tom Ediktera na krku. ,,Tak to je pěkné. Z mojí rodiny nikdo nemiluje koně. Jsem vyjímka." Na další rozhovory jsme ale neměli čas, protože jsme vjeli na louku. Zacválali jsme si přes ni. Stelle se cválat nechtělo, tak zůstala u klusu. Já ale nechtěla být pozadu, tak jsem ji více pobídla. A už jsme všichni cválali. Na konci louky jsem ji zpomalila, ale všichni přede mnou nezpomalovali, tak jsem ji opět pobídla. Cválali jsme pěšinou mezi poly. A furt cválali dál. A nezpomalovali. Byl to úžasný pocit. Jak já bych chtěla zastavit čas a nikdy ho nespustit. Ale všechno má svůj konec. Zpomalili jsme, protože už byla vidět naše ohrada.

Sundala jsem Stelle sedlo a odnesla ho do sedlovny. Tam jsem si z batohu vytáhla 2 mrkve, které jsem si ráno sbalila s sebou, a vrátila se ke Stelle. Když spatřila to, co držím v ruce, věnovala svoji pozornost pouze mně. 1 mrkev jsem ji dala a sama se zakousla do druhé. Když Stella dokřoupala svoji pochoutku, chtěla další. Začala do mě strkat čumákem a házet hlavou. Odlomila jsem tedy kus své mrkve a dala ji strakaté kobylce. Ta ji vděčně přijala. Když pak zjistila, že už nic nemám, začala podřimovat. Chvíli jsem ji tam sledovala. Je krásné někoho milovat... Pak už jsem ale musela domů na večeři.