4.

30 4 0
                                    

Naše auto jelo hrozně pomalu. Koukám z okýnka a přemýšlím, jestli nejsou mé iluze na nic? Co když na Stelle nebudu jezdit? Docela jsem zmervózněla a proto jsem byla ráda, když jsme dojeli na místo. Zde bylo živo. Kdo měl ruce tak pomáhal. Kydalo se, hrabalo seno, sbíraly jablka a zametal se dvůr. Trochu rozdíl oproti včerejšku. Jakmile jsem vystoupila z auta, už se k nám hrnul pan Siko. ,,Dobrý den!" volal už z dálky. ,,Dobrý den. Snad jsme nepřijeli v nevhodnou chvíli?" tázala se mamka. ,,Né, to jen že bude pršet, tak to chceme stihnout co nejdříve, ať nám to všechno nezmokne." to znělo rozumně.

***

,,Tak. Jsi teda pevně rozhodnutá, že chceš chodit k nám do stáje?" zeptal se mě pan Siko. ,,Ano!" byla má jednoznačná odpověď. ,,Dobře tedy. V první řadě začneme tykáním. Já jsem Tomáš." nabídl mi tykání a já ho přijmula. ,,Dále jsem se chtěl zeptat, jak to je s tvými dovednostmi?" ,,no..." odmlčela jsem se. ,,Před tím jsem 2 roky chodila do jedné stáje, ale tam se mi nelíbil přístup k dětem. Takže něco málo umím, ale nic mimořádného to není." ,,Dobře. To všechno vyzkoušíme." Ptal se mě ještě na pár dalších otázek, jako třeba jaký styl jezdím, čeho chci v budoucnu s koňmi docílit a tak dále.

Když skončil, zeptala jsem se ho na oplátku já. ,,A na jakých koních se tu jezdí?" ,,To je podle zkušenosti jezdce a jeho stylu řízení koně. Tak co? Půjdeme se na koně mrknout?" přikývla jsem a šli jsme.

Ve stáji bylo opět rušno. Já se hned vydala ke Stelle. ,,Líbí se ti?" přikývla jsem ,,A moc." ,,Stellu většina lidí nechce. Jsou tu prý hezčí koně. Uvidíme. Třeba na ní budeš jezdit ty..." mrknul na mě Tomáš. Oči se mi rozzářily. Přece jen mé sny nebyli na nic.

Doprohlídly jsme si i ostatní koně a začali se domlouvat, kdy budu chodit. Zatím tu budu pondělí a čtvrtek a časem se uvidí, co dál.

***

Večer jsem zas měla plnou hlavu Stelly. Její strakatá ouška jsem měla furt před sebou a pořád hladila její hebounký nosánek. Já na ni musím jezdit! Umanula jsem si, že se budu snažit, abych se o ni mohla starat.

Důvěrné pouto [Pozastaveno]Kde žijí příběhy. Začni objevovat