Důvěrné pouto [Pozastaveno]

19.

V pondělí ráno mě probudí sluníčko. Protáhnu se a kouknu na hodinky. 5:12. Mám tedy čas. Rozhodnu se ho plně využít. Vejdu do koupelny a dám si dlouhou sprchu. Horká voda mi stéká po těle a já si to užívám.

Po koupeli se jdu obléknout. Jelikož už bylo září, bylo už chladno, tak si vezmu džíny a svůj oblíbený svetřík. V kuchyni si namažu chleba džemem a v poklidu ho sním. Pak si všimnu katalogu, který jsem si tu prohlížela asi před týdnem. Divím se, že ho nikdo neuklidil. Taťka si potrpí na pořádku. Ale nijak moc jsem tomu nevěnovala pozornost a dál jedla chleba.

Po snídani jsem si šla sbalit batoh do školy a vydala se na autobusovou zastávku. Autobus přijel chvíli po tom, co jsem přišla. Nasedla jsem do něj a chtěla si sednout vedle Terky, ale její místo bylo prázdné. Asi je nemocná.

1. hodinu jsme měli přírodopis. Ten mě bavil. Zrovna bereme savce. Koukám na tabuli a poslouchám učitelčin výklad. Asi uprostřed hodiny někdo zaklepe na dveře. Je to Terka. Omluví se a usedne vedle mě. ,,Čau. Kde jsi byla?" ,,Byla jsem u zubaře. Promiň, zapomněla jsem ti to napsat." To už nás ale slyšela učitelka. ,,Dámy, já vím, že si toho máte hodně co říct, ale nechte si to prosím na přestávku." Dál jsme tedy dávali pozor.

***

,,Tati, můžeme jet." Volám na taťku. Ten si dozapne mikinu a spolu zamíříme k autu. Zaujmu sedadlo spolujezdce a čekám, až táta nastartuje a spolu vyjedem z naší čtvrti. ,,Kdy přijede mamka?" Zeptám se. ,,Nevím. Ale můžeš jí večer zavolat a zeptat se na to." Dobře. Večer zavolám mamce.

Na dvoře je prázdno, tak zajdu do sedlovny, vezmu si kartáče a zamířím ke Stelle. Kobylka vykoukne z boxu a když mě spatří, potichounku zařechtá. Já tomu nemůžu uvěřit. Opravdu zařehtala na mě? Otočím se a nikde nikdo. Fakt to bylo na mě! Rozběhnu se k ní a obejmu ji kolem krku. Stella se ke mě přitulí hlavou. Držím jí a nechci ji pustit. Koně, který zařechtal, když mě uviděl. Koně, kterého miluju. Koně jménem Stella... Najednou mi někdo zaklepe na rameno. Strašně se leknu a Stella se očividně lekla mě. Byla to Anna. ,,To mě nemůžeš takhle lekat." Vyčtu jí to se smíchem. ,,Já nevěděla, že se lekneš." Smála se taky.

Do stáje přišel Tom. ,,Dneska si zkusíme trénink bez sedel. Vemte si každá svého koně. Kája by tu měla hned být a Elizabeth dnes nepřijde." Pak zamířil do sedlovny. Trénink bez sedla mi nevadil. Ve staré stáji jsme to dělali běžně. Anna vypadala, že se na něj taky těší. Vzala jsem tedy kartáče, které jsem tu pohodila, když jsem běžela ke Stelle, a začala čistit její heboučkou srst. Stella byla uvolněná a užívala si to. Na hřívě měla ještě copánky ze soboty, tak jsem jí je rozpletla a rozčesala jí hřívu. Měla ji po copánkách krásně vlnitou. Kobylka otočila hlavu a podívala se na mě. Zalhleděla jsem se do jejích kaštanově hnědých očí. Vyzařovala z nich pohoda, láska, spokojenost a důvěra. Pohladila jsem ji po nose a zašla si do sedlovny pro uzdečku. Když jsem se vracela, Anna už měla hotovo a Kája čistila. Ani jsem si nevšimla, že přišla. Nandala jsem Stelle uzdečku a čekala na Káju. Stella mi zatím prohledávala kapsy, tak jsem v kapse vylovila kus jablka a dala jí ho. Šťastně si ho vzala a snědla.

Odvedla jsem Stellu do venkovní jízdárny a nasedla na ni. Stella byla šiiroká a neměla žádný kohoutek, tak se mi na ní jelo docela pohodlně. Zato Anna to měla o dost horší. Edikter byl uzoučký a měl vysoký kohoutek. ,,Tak. Krokem kolem jízdárny." Zavelel Tom a naše skupinka se dala do pohybu. Stella šla poslušně za Edikterem a nevypadala, že by vymýšlela nějaké lumpárny. Zanedlouho jsme si naklusali. Anna jezdila dobře, tak neměla sebemenší problém. ,,Klusem změnit směr. Sáro, dej si odstup od Ediktera. Kájo, kopíruj její krok. Né, to už je zas moc." Změnili jsme směr a klusaly na druhou stranu. ,,Stella se moc žene. Zpomal si ji." Mírně jsem zatáhla za otěže a Stella zpomalila. Mám z ní radost. Kobylka si odfrkla a pohodila hlavou. Pak už ale zas šlapala jak hodinky. ,,Nacválat. A nechte si odstup." Anna nacválala nyní byla řada na nás. Pobídla jsem Stellu, ale nepouštěla otěže. Kobylka chtěla dělat to, co minule, ale měla smůlu. Nacválala si tedy a poslušně cválala. Opravdu z ní mám radost!

***

Dneska pro mě jel taťka dýl. Měl nějaké jednání v práci. Anna už odjela domů a Kája se šla učit. Šla jsem do sedlovny a trochu si ji prohlídla. Kromě sedel a uzdeček tu byl ještě malý gauč, skříň a stůl. Na zdech bylo mnoho fotek, tak jsem si je začala prohlížet. Byly tu fotky koní v ohradách, nebo s jezdci, které jsem neznala, nebo v boxech. Na jedné fotce byla Stella s Marlin. Vypadali jako dobré kamarádky. Chudák Stella. Přijít o nejlepší kamarádku musí hodně bolet. To už mě ale zaujala další fotka. Byl tam Tomáš se Stayem nad obrovskou překážkou. Dole bylo napsáno: Military 2012, Německo. Na kraji fotky byla připevněná červená stužka a stříbrná medaile. Wow! To musí být asi hodně dobrý.

Další fotky už nebyli tak zajímavé. Byli tu taky ze závodů, ale z menších. Na poličce vedle fotky Káji s Kaslou se válela knížka Koně. Vzala jsem si a projela stránky. Vypadala pěkně. Šla jsem i s knihou ke Stelle a sedla jsem si do rohu boxu. Stella se ke mě otočila a knihu si očichala. Otevřela jsem ji a začala si číst. Byly tu různé informace o původu koní, které mě moc nezajímaly. Přeskočila jsem tedy na kapitoulu Péče o koně. Bylo zde hodně obrázků a informací. Po chvíli čtení jsem něco ucítila něco na svém klíně. Odložila jsem knížku a podívala se, co to je. Stella si lehla vedle mě a opřela si o mě hlavu. Srdce mi poskočilo. Jsme na dobré cestě. Vzala jsem si znovu knížku a začetla se do jejích řádků. I se Stellou na klíně.

Někdo prudce otevřel dveře boxu, až se Stella probudila. Táta! Zapomněla jsem na čas. ,,Tak my tě hledáme po celém statku a ty si tu klidně čteš koni pohádky?" Řekl se smíchem. ,,Promiň. Zapomněla jsem na čas." Omluvila jsem se mu a zvedla se. Stella se na mě smutně podívala, tak jsem jí dala pusu na čumák a opustila její box.

Když jsme odcházeli, potkali jsme Toma. ,,Tak jsem ji našel. Byla v boxe a četla koni pohádku." Řekl táta jeho směrem. ,,Stella, že? Z vás bude opravdu dobrý tým. Tak se mějte." Řekl a odešel. Jeho slova mě zahřála u srdce. Díky za ni...