Důvěrné pouto [Pozastaveno]

20.

Nastoupila jsem do autobusu a sedla si k Terce. ,,Čusík." Pozdravila jsem ji. ,,Čus. Hele máš odpoledne čas?" Zeptala se mě. ,,Jo, mám. Proč?" ,,Ve městě je nová pizzerie. Tak že by jsme tam zašli a pak i do obchoďáku." ,,Tak fajn. Ve 3 u kašny?" ,,Super! Budu tam." Domluvili jsme se a dál si povídali o různých věcech.

***

Koukám na papír a čísla před sebou. Písemka z matiky. Mám vypočítaný 3 ze 4 příkladů a 4. mi nejde vypočítat. Pořad mi to nevychází a já už nemám sílu se pokoušet to vypočítat. Kouknu se z okna. Venku je zataženo, ale i tak je tam líp než tady. Přemýšlím o Stelle. Jak by mi bylo líp s ní, než tady ve škole s písemkou a úplně prázdnou hlavou. Porozhlédnu se po třídě. Všichni něco píší, jen já jsem úplně v koncích. Jak já chci jít za Stellou... ,,5 minut!" Za kobylkou, kterou miluju. Mým štěstím. Chtěla bych na ni sednout a odcválat po louce pryč. Pryč od školy, starostí i smutku. Zkrátka být volná... ,,A sbíráme. V posledních lavicích to vyberou." Odevzdám svůj test a připravím se na další hodinu.

,,Jak písemka?" Ptala se mě Terka o přestávce. ,,Nevyšel mi 4. příklad, jinak asi dobrý. Co ty?" Zvedla palec a usmála se. Aspoň někdo má radost...

Vejdu do domu a zalezu si do pokojíčku. Kouknu na hodiny. 14:23. Mám ještě čas. Otevřu skříň a přemýšlím, co si vezmu. Nakonec se rozhodnu pro džíny, světle modré triko a béžový svetřík. Pak si sednu k počítači a kouknu na facebook. Zde není nic nového, tak se kouknu ještě rychle na mail. Mám novou zprávu. Je od Tomáše. Rozkliknu ji a na mě vykoukne fotka mě a Stelly na terase v zámecké zahradě. Vypadáme nádherně. Stella má uši dopředu a její copánky jí vlajou ve větru. Já vypadám vcelku dobře, ale na Stellu nemám. Pod touto fotkou je ještě jedna fotka. Je to, jak klušeme na jedné z cestiček. Stella má krásně sbalenou hlavu a spokojeně kluše. Je to šikulka! Pak tu je ještě jedna fotka. Je to z cvalu. Je nádherná.

Všechny fotky si uložím a znovu otevřu facebook. Najedu na svůj profil a vyberu si fotku, kterou si dám na profilovku. Fotka ze cvalu je nádherná, ale mě se nejvíc líbí ta na terase. Změním si teda profilový obrázek a odhlásím se. 14:51. Kurňa! Nestíhám dojít ke kašně! Vezmu si mobil, peněženku a všechno to narvu do kabelky. Spolu s ní vyběhnu z domu a mířím na náměstí. U kašny už čeká Terka. ,,4 minuty zpoždění! To ti neodpustím..." zasmála se a zamířili jsme k pizzerii.

Koukám na jídelní lístek a nemůžu se rozhodnout. Je tu tolik pizz a všechny budou určitě dobré. Vybírám mezi 5. Terka už má vybráno a čeká, až si vyberu i já. Ale já se furt ne a ne rozhoupat. ,,Tak si vem tu, která bude 1. v abecedě." Radí mi Terka. 1. pizza v abecedě, kterou bych si dala je Hawaii. ,,Tak mám vybráno. Díky"

Snědli jsme pizzu a vydali se k nedalekému obchoďáku. Zamířili jsme do našeho oblíbeného obchodu a začali se přehrabovat v oblečení, které tu prodávali. ,,Co myslíš?" Zeptala se mě Terka, která právě vyšla ven z kabinky v modrobílém tričku. ,,Jo. Moc ti to sluší." Pochválila jsem její výběr. ,,Když mě přijde, že mi je trochu větší." Pochybuje Terka. ,,Já bych řekla, že ti dokonale sedí." Ujistila jsem ji.

V obchodě s oblečením jsme byli asi ještě hodinu a poté jsme vyšli ven s plnýma taškama. Když už jsme chtěli odejít, všimla jsem si nového obchodu. ,,Jezdecké potřeby!" Vykřikla jsem a už stála mezi regáli a prohlížela si všelijaké uzdečky, kartáče a vodítka. Dokonce jsem tu našla i ten set, který se mi líbil v katalogu. ,,Podívej. Tenhle set se mi hrozně líbí. A představ si v něm Stellu! Asi o něm řeknu Tomovi, ať ho koupí." Řekla jsem Terce, která právě přišla ke mně. ,,Fajn. Už vím, kam ti půjdu vybrat dárek k narozeninám." Zasměje se a jde si prohlédnout další věci.

Asi o půl 6 jsme se loučili před obchoďákem a já si to namířila domů. Při tom jsem přemýšlela, jak by byla Stella krásná v tom tyrkysovém setu. Její stará podsedlovka už byla špinavá a vybledlá. I ohlávka by už měla jít do důchodu. Každopádně se o tom někomu rozhodně zmíním.

Za chvíli jsem už byla doma. Matěj byl na počítači a taťka dělal večeři. ,,Volala nám mamka. Možná bys jí taky mohla zavolat." Křikl na mě z kuchyně. ,,Jo, zavolám." Šla jsem do svého pokoje, odložila svoje tažky a na mobilu vytočila mamčino číslo. Po chvíli prozvánění to nakonec zvedla.

,,Ahoj zlatíčko! Tak jak se máte?" ,,Ahoj mami. Jo, my se máme skvěle. A co ty? Kdy se vrátíš?" ,,No, pokud vše půjde dobře, tak v pátek večer. Už se na vás těším, vy moje zlatíčka." ,,To my taky."

Chvíli jsme si povídali, ale pak už jsem musela na večeři. K večeři byli toasty.

,,Kdy se vrátí máma?" Zeptal se mě Matěj, když jsem jedla 2. toast. ,,Nejspíš v pátek večer." Odpověděla jsem mu. ,,Tak to by jsme tu měli řádně uklidit." Ujal se slova táta. ,,To jo, ale do pátku je času dost." Usmála jsem se a zakousla se do svého toastu.