Důvěrné pouto [Pozastaveno]

1.

Náš modrý kombík zastavil přímo před velikým stavením. Je úplně odlišný od jiných domů, co jsme potkali cestou sem. ,,A jsme tady!" řekne mamka a usměje se na mě. Trochu znervózním, tak rychle otevřu dveře od auta a hned mě do nosu uhodí pach koní a čerstvé slámy. Jak já tu vůni miluji!

Statek se zkládá ze dvou bílých domů a velikou ohradou s obrovskou jabloní uprostřed. Mám trochu obavy, protože místo vypadá opuštěně. Jen co na to ale pomyslím, z většího domu vyjde pán s úsměvem na tváři. ,,Dobrý den!" pozdraví nás, ale já se stydlivě schovám za mamku. Ta ale pozdrav oplatí. Pán se představí jako Tomáš Siko. Moc sympatický mi nepřijde. Jeho krátký sestřich je rozcuchaný a dlouhé silné ruce jsou špinavé od práce. Jeho vysoká postava mě ještě více zneklidní. Z jeho očí však vyzařuje radost a trochu i záludnost. Jeho pusa je plná rovných bílých zubů měla jeden zub nalomený.

,,Ty budeš asi Sára, viď?" zeptá se mě milým tónem. ,,A-ano" vykoktám ze sebe. ,,Mě se nemusíš bát. Pojď. Ukážu ti to tu". Řekl pan Siko a zamířil si to k menšímu domu. Šla jsem za ním a mamka se taky přidala.

Přišli jsme blíž, já poznala, že se jedná o stáj. Uvnitř se nacházelo 10 boxů s výhledem do uličky. V 1. boxu byli 2 holky a zrovna vyváželi na kolečku hnůj. ,,Tohle je Elizabeth a Anna. Také tu jezdí na koních. Holky, to je Sára." ,,Ahoj. Ráda tě poznávám" ozvala se ta větší z nich a přátelsky se na mě usmála. Já jí úsměv oplatila a také jí pozdravila.

S holkama tu bylo ještě 8 koní, kteří buď přežvykovali seno, nebo podřimovali v koutcích boxu. Pan Siko zamířil do boxu vedle holek. ,,Tak tohle je Stay. Je to výborný skokan, se kterým jsme v minulosti vyhráli pár závodů. Půjčuji ho ale jen zkušeným jezdcům." Představil mi pan Siko ryzáka se 3 bílými ponožkami a lysinou na hlavě. Tento koník se mi líbil, ale věděla jsem, že mi ho pan Siko hnedka jen tak nepůjčí.

V dalším boxu stála roztomilá strakatá klisnička. ,,Tohle je Stella." Stella na mě upřela svoje kaštanové oči a jemně zafrkala. Já ji pohladila po nose. Měla ho tak heboučký! Klisnička do mě jemně žďuchla a opět zafrkala. Hned se mi začla líbil a jen velmi nerada jsem se s ní loučila. Už teď jsem věděla, že budeme nerozluční přátelé.

Dále jsem ještě poznala ryzku Kaslu, bělouše Manoua, 2 hnědáky Táňu a Zrnku, vraníka Ediktera a tlustého poníka Sama. Nejvíce se mi ale zamlouvala Stella. Po dokončení prohlídky celého pozemku jsme se domluvily na dalším termínu kdy se sejdeme a domluvíme, co bude dál.

Když naše auto uhánělo hlavní silnicí k našemu domu, měla jsem furt před očima kobylčiny kaštanové oči. Byli plné lásky a důvěry a skrývaly v sobě jakousi jiskru. Myslím, že se mi Stella začala líbit.