Důvěrné pouto [Pozastaveno]

14.

,,Tak jak sis užila víkend?" ptá se mě v pondělí na koních Anna. ,,Jo, byl super. V sobotu jsme byli s tátou dokonce plavat." musím se pochlubit. ,,Aha. Můj táta mě nikdy nikam nevezme." trochu při tom posmutní. ,,Jak to?" ,,Už není. Umřel, když mi byli 2 roky." Chudák. ,,Promiň. Neměla jsem se ptát." zamrzela mě má zvědavost. ,,To je v pohodě. Je to už dlouho a máme místo toho Pavla. To je mámin nový přítel." aspoň že něco. Já bych to bez svého pravého táty nedala... To už k nám ale mířil Tomáš. ,,Takže. Elizabeth si dnes chtěla vzít Táňu, takže ty si Ani můžeš vzít Ediktera a ty Sáro Stellu." mrkl na nás a hned odešel. Nás obě to potěšilo a hned jsme běželi pro čištění. Edikter a Stella měli boxy naproti sobě, takže jsme to od sebe neměli daleko.

Jen co jsme otevřeli dveře stáje, Stella už měla hlavu venku a vyhlížela nás. Šla jsem se s ní pozdravit. ,,Ahoj krásko. Dneska jsme zase spolu." Stella do mě něžně žďuchla. ,,No jo, už běžím." a už jsem byla ve dveřích sedlovny. Tam jsem se ale srazila s Elizabeth. ,,Tak snad koukám, kam jdu, ne?!" vyjela na mě a ani nepozdravila. ,,Promiň, měla jsem naspěch." protočila oči a když odcházela, schválně do mě drkla, až jsem pustila kartáč. Šla jsem tedy hledat útěchu ke Stelle. Ta mě přivítala s radostí. Začala jsem ji čistit a při tom jí hladila. Stella si to nechala líbit. Nejdřív ježdění, potom mazlení. Uvědomila jsem si a rychle ji dodělala. Stella si jen odfrkla nad mým spěchem. ,,Promiň holka, až potom."

V sedlovně jsem si našla správné sedlo a nastrojila jím Stellu. Když jsem zapínala podbřišník, přišel Tom. ,,Tak co? Máte hotovo?" slovo si vzala Elizabeth. ,,Už dávno. Já totiž nejsem pomalá, jako tady někdo." koukla se při tom na mě. Začal ve mně narůstat vztek. ,,Však oni taky přišli dýl. Dneska budeme v kryté jízdárně. Nasedat můžete už tady." potom odešel. Elizabeth nasedla jako první a odklusala ke kryté jízdárně. ,,Nic si z toho nedělej. Na mě je taky hnusná, ale já už se to naučila ignorovat." konejšila mě Anna. ,,Díky." Řekla jsem, ale furt jsem byla naštvaná.

Nasedla jsem na Stellu a následovala Ediktera do kryté jízdárny. Když jsme projížděli kolem venkovní, byl v ní nějaký kůň, kterého jsem neznala ,a na něm nejspíš jeho pán. Anna si toho taky všimla a poté se na to zeptala Toma. ,,To je můj kamarád se svým valáškem Timem. Chtěli si zatrénovat v jiném prostředí, protože se za 2 týdny chystají na drezůrní soutěž. Ale teď k vám. Objeďte si jízdárnu na volné otěži a postupně si je zpracovávejte. Anna pojede první." ukončil svou debatu Tomáš a někam odběhl. Anna pobídla Ediktera a ten se krokem vydal po obvodu jízdárny. Chtěla jsem jet za nimi, ale Elizabeth mě předběhla. Chtěla jsem něco namítnout, ale jen bych to zhoršila. Stelle to ale vadilo. Chtěla Táňu předjet, tak jsem zatáhla za otěže. ,,Klid holka. Tak jedeme poslední." Stella se ale neuklidnila a dál je chtěla předjet. Elizabeth se na mě podívala a škodolibě se na mě usmála. V tu chvíli jsem vzteky až moc silně zatáhla za otěže a Stella pohodila hlavou. Omluvně jsem ji pohladila, ale otěže nepovolila. Stella se tedy se svým místem smířila a za chvíli poslušně ťapkala.

Asi po 5 min Anna s Edikterem naklusali. Celá naše řada tedy udělala to samé. Stella opět chtěla zkusit předběhnout Táňu, ale já jí to nedovolila. Ona však chtěla za každou cenu dopředu, tak rychle uhla a rozcválala se mi. Bezhlavě běžela před Ediktera a bylo jí jedno, že na ní sedím. Brzdila jsem ji, konejšila a pak i zkusila svůj minulý trik - točit ji dokola - ale nic nepomáhalo. Tak jsem ji nechala cválat po obvodu jízdárny. Cítila jsem se hrozně. Stella jen tak běhala bez mého svolení a já jí bezvládně seděla na hřbetě. Vyhrála nade mnou. Nezvládla jsem jí.

Po chvíli Stella zpomalila do klusu. Teď mi došla jedna věc, kterou jsem viděla na internetu a to, že když kůň dělá to, co nemá (staví se na zadní bez povelu), tak z toho udělejte cvik. Přikažte mu to udělat, protože teď chcete VY. Pobídla jsem tedy kobylčiny boky a ona nacválala. Už to ale nebyl tak nebezpečný, jako před tím. Nechala jsem ji cválat. Když zpomalila, vybídla jsem ji k rychlejšímu tempu. Za chvíli začala rychle oddechovat a na krku se jí leskla srst potem. Stále jsem ji ale nechala cválat. ,,Už ji můžeš zpomalit." řekl Tom, který nás tu už nějaký čas pozoroval a pochopil, o co se snažím. Zpomalila jsem do klusu a poté do kroku. Povolila jsem otěže a klisna ihned sklonila čumák k zemi. ,,Nech ji chvíli krokovat a pak se k nám přidej. Vy dvě, nacválat a 3x objet jízdárnu." Až teď jsem si uvědomila, že jsem tu nebyla sama. Holky kvůli mě museli čekat, až tu dotajtrlíkuju a až pak mohli normálně trénovat. Omluvně jsem se na ně podívala, ale oni už se soustředili jen na své koně. Pohladila jsem tedy Stellu po krku a nechala se unášet jejími pohyby.

***

Představila jsem si, jak spolu cváláme přes louky. Vítr mi bije do očí a malé větvičky škrábou po rukách. Ale dál cváláme... Před námi se rozprostře obrovská louka lemovaná rybníkem. Stella si radostí vyhodí a rozběhne se ještě rychleji. Zajásám a rozpráhnu ruce. Šílenou rychlostí se řítíme k rybníku a když doběhnem ke břehu, kobylka zatočí a my béžíme dál vodou. Je to úžasný pocit, když tu... ,,Země volá Sáru!" ,,Cože?" nechápala jsem a zatáhla za kobylčinu uzdu. ,,Vrať se do reality a přidej se k nám." odpověděl mi se smíchem Tom. Chvíli mi trvalo, než jsem se zase ocitla na zemi. Zvedla jsem Stelle hlavu a přidala jsem se k ostatním.

Mezitím, co jsem snila, už Tom stihl postavit 2 malé křížky a 1 kolmák. Takže jdeme skákat! Těšila jsem se na to, jako malá. Skákání mám moc ráda.

,,Elizabeth s Táňou jedou první. Pak půjde Sára se Stellou a nakonec Anna a Edikter. Pojedete cvalem kolmák, kolmák, křížek. Nijak nežeňte. Hezky si je zpracujte a najíždějte rovně. Jasné? Tak Eliz můžeš." Elizabeth na nic nečekala a už s Táňou cválala na 1. kolmák. Cválali vcelku dobře. Najížděli rovně a na správném místě byl odraz. Táňa je výborná skokanka, tak měla vcelku velikou rezervu.

Po doskoku zamířili ke 2. kolmáčku. Cválali a těsně před ním skočili opět s rezervou. K další překážce najížděli opět krásně. Táňa se včas odrazila a ladně přeskočila překážku. Byla nádhera se na né dívat. ,,Nádhera! Tak Sáro, jsi na řadě. Chceš to snížit?" Zeptal se mě Tom. Zavrtěla jsem hlavou a pobídla Stellu. Stella poslušně naklusala a poté nacválala. Najela jsem na kolmák. Když už jsme byli u něho, tak chtěla zastavit, ale já ji pobídla a ona skočila. Byl to kostrbatý skok, ale skočili jsme. Když jsme jeli na další překážku, slyšela jsem spadnout bariéru. ,,Musíš jí víc propobízet!" Slyšela jsem Toma, jak na mě křikl. Pobídla jsem Stellu a navedla ji na další kolmák. Kobylka se před překážkou odrazila a ladným skokem překážku skočila. Zastříhala ušima a už zamířila ke křížku. Těsně před ním se odrazila a mohutným skokem skočila překážku. I v sedle jsem cítila, že má velkou rezervu. Po doskoku jsme si obcválali kolečko a poté zastavili u ostatních. ,,Super! Stella se musí víc pobízet, jinak skáče krásně." Řekl tom a šel zvednout spadlou překážku. Když byla na svém místě, vybídl Annu ať si to přeskáče.

Ediktera skákání nejspíš baví, protože si radostí vyhodil a rychle se rozběhl k překážce. Anna je ale zkušená a krásně si ho zklidnila. Všechno si skočili a zastavili u nás. Dále nám Tom postavil ještě pár překážek a my je všechny přeakákali. Nic nepřesahovalo metr, takže to moc těžký nebylo.

,,Odveďte koně do boxu a hoďte jim trochu sena. Poté máte volno." Řekl Tom a začal uklízet překážky. My se vydali do stáje, kde jsme si odstrojili koně. Odnesla jsem kobylčino sedlo do sedlovny a vydala se do stodoly. Zde jsem nabrala na vidle seno a odnesla ho Stelle. Když ho spatřila, zazářily jí oči. Kupu jsem hodila do rohu boxu a odnesla vidle. Když jsem se vrátila, Anna šla zrovna pro seno a Elizabeth uklízela vidle. Zamířila jsem ke Stelle. Dala jsem ji pusu na čumáček a pohladila ji. Stella si jemně odfrkla. Tahke kobylka je prostě úžasná...