Důvěrné pouto [Pozastaveno]

5.

Rozhodla jsem se zajít po škole do knihovny. Naše městská knihovna není moc prostorná, zato výběr je tu obrovský. Vybere si tu snad každý. Knihovnice je velmi příjemná a se vším vám poradí. Ráda chodím do knihovny pro knížky, protože miluju ten pocit vžít se do postav v příběhu. Obzvlášť ty o koních.

Chodila jsem mezi regály a koukala se na jednotlivé knihy. Když jsem odešla za roh, stála tam holka, kterou už jsem někde viděla. Jen jsem nevěděla kde. Holčina se na mě otočila a usmála se. ,,Ahoj. Ty jsi Sára, viď?" řekla opět známým hlasem. ,,Jo. A ty...??" ,,Já jsem Anna." už jsem si vzpomněla. ,,Ta ze stáje?" ,,Žádná jiná. Taky ráda čteš?" ,,Jo, miluju knihy." Byla jsem ráda, že ji tu vidím. ,,Nechceš poradit? Nedávno jsem četla jednu knížku a hrozně se mi líbila. Vydrž... někde tu byla... Á, tady! Tu máš. Je to nádherný příběh." a už mi podávala knížku s nápisem Fellow. Vypadla docela tence, ale líbila se mi. ,,Děkuji"

Knihovnice mi knížku půjčila a popřála hezký den. Doma jsem se rozhodla začít číst Fellowa (mimochodem, doporučuji jako čtenář. Nádherný příběh). Začetla jsem se do příběhu, když najednou. ,,Sáro. Večeře!" kouknu na budík. 18:37 To jsem musela číst opravdu dlouho. Přijdu dolů a do nosu mě uhodí vůně smaženého sýra. To dělá mamka jen vyjímečně. ,,Co se děje?" Zeptám se jen co vejdu do kuchyně. Mamka se otočí s úsměvem na tváři. ,,Dneska mě povýšili!!!" Mamka dělala úřední v jedné firmě a už 3 roky čekala, než ji povýší. Mám za ni opravdu radost!

Večeře mi opravdu chutnala. Mamka musela mít velikou radost. Je to suprová, rodinná večeře. Mamka, taťka, já a brácha Matěj. Tento večer je úžasný. Kéž by jich bylo více.