Důvěrné pouto [Pozastaveno]

9.

Vejdu do stáje a jediná hlava, co kouká ze svého boxu ven patří Stelle. Její hnědé oči se na mě upřeně dívají. Dojdu k ní a něžně jí začnu hladit. ,,Ty jsi krásná." řeknu a prstama jí začnu rozčesávat její dlouhou kštici. Kobylka si to nechá líbit a mírně si o mě opře hlavu. Začnu jí hladit po čele a Stella si slastně přimhouří oči. ,,Kéž bys byla moje." to už si ale všimnu muže stojícího celou dobu za mnou. Byl to Tom. ,,Vidím, že jste si padli do oka. Tak co? Zkusíš si jí dneska vzít?" zeptal se a já se nerozmýšlela nad odpovědí. ,,Ano!" a už jsem si běžela pro čištění.

Když jsem otevřela dveře boxu, Stella zvedla hlavu a mírně do mě šťouchla. Začala jsem ji čistit. Klisna ke mně měla natočené ucho a bedlivě mě sledovala. Po chvíli se ale uvolnila a hlavu mírně sklonila. Čistila jsem ji jemnými tahy a při tom na ni mluvila. Přešla jsem na druhou stranu a začala čistit žuchvy. Kobylka si o mě položila hlavu a já jí začala hladit po nose. Nepřestávala sem jí hladit, ani když si hlavu celou vahou položila na mé rameno a zavřela oči. Tento moment byl k nezaplacení. Přála bych si, aby se čas mohl zastavit a nikdy se nerozešel. Jen já a Stella. My dvě. Nikdo jiný... 

,,Nechceš jít nejdřív na trénink a až potom se mazlit?" zasmál se zrovna přicházející Tom. Stella zvedla hlavu a já se vrátila do reality. ,,Cože?" chvíli mi trvalo, než jsem se začala orientovat, kde jsem. ,,Dočisti Stellu a jdeme trénovat." řekl a odešel do sedlovny. Já jsem rychle dočistila Stellu a vyndala jí bláto z kopyt. Když jsem dělala 2. kopyto, Tom mi přinesl výstroj a začal sedlat. Za chvíli jsme byli hotový. Vyvedla jsem Stellu před box a mířila s ní za Tomem na venkovní jízdárnu. Tam jsem si upravila třmeny a nasedla. ,,Dobrá. Krokem si obejdi jízdárnu." řekl Tom a já ho poslechla. Stella měla pohodlný krok. Sedět na ní byl pro mě zážitek.

Když jsem několikrát objela jízdárnu, směla jsem naklusat. Klus byl skákavý a ne tak pohodlný, jako krok, ale na to si zvyknu. Stella klusala podél hrazení a mírně házela hlavou. Snad ji to odnaučím. ,,Povol trochu ruce. Ať jdou v taktu s její hlavou." povolila jsem tedy ruce a klisna trochu zmírnila házení hlavou. ,,Diagonálně si změň směr." navedla jsem Stellu do rohu a chtěla změnit směr. Stella ale klusala dál kolem hrazení. Udělala jsem si tedy malý kroužek a znovu navedla do rohu. Tentokrát jsem byla připravená, že bude pokračovat, tak jsem silněji zatáhla za otěž a lehce ji pobídla. Klisna tedy zatočila ke středu jízdárny a změnila směr. Dále jsme chvíli klusaly kolem jízdárny, na velkém i na malém kruhu a Stella poslušně plnila mé příkazy. ,,Vidím, že v klusu tě už poslouchá. Tak si zkus nacválat a uvidíme, zda bude nadále poslouchat." řekl Tom a já znervózněla. Stella to vycítila a proto náhle změnila směr k východu. ,,Musíš zůstat klidná. Neboj, nic hroznýho to nebude. Pro tebe určitě ne." to mě trochu uklidnilo. Objela jsem celou jízdárnu a na delší straně si nacválala. Stella přešla do cvalu a začala při tom vyhazovat. Vyklouzla mi noha ze třmenu a já nad ní stratila kontrolu. Stella se divoce rozběhla a těsně před hrazením prudce zatočila. Měla jsem co dělat, abych se udržela. Jestli na ní chci jezdit, musím jí zvládnout! Zkrátila jsem si otěže a nakopla si třmen. Stella stále divoce běhala po jízdárně a já si všimla, že Tom se radši schoval za hrazení a vedle něho teď stála i Kája. Oba se na mě dívali a čekali, jak to dopadne. Zatáhla jsem za otěže a začla klisnu utěšovat hlasem. To ale nepomáhalo. Zatáhla jsem o něco víc a klisna trochu zpomalila. Přesto se naše rychlost rovnala rychlosti jedoucího auta. Pak mě něco napadlo. Prudce jsem zatáhla za levou otěž a nepovolila. Stella se tím pádem točila za levou otěží. Všichni se koukali, co vyvádím, ale mlčeli. Chvíli jsem Stellu nechala kroužit a pak se ji pokusila zastavit. A Stella zastavila. Pobídla jsem ji a ona se dala do kroku. Po chvíli jsem opět zmáčkla holeně a kobylka se rozklusala. Dvakrát jsme si obklusali jízdárnu a v rohu jsem nacválala. Tentokrát jsem byla připravená, co udělá, tak jen co nacválala, trochu jsem přitáhla otěže. Stella se zase chtěla rozběhnout, ale už u prvního pokusu jsem ještě více přitáhla otěže, čímž jsem jí omezila rychlost. Stella se vzdala a poslušně cválala. Dali jsme si 3 kolečka kolem hrazení a pak jsem ji zpomalila do kroku. Ostatní jen zírali s otevřenou pusou. Přišlo se podívat i několik dalších lidí, co tu pracovalo. O diváky tedy nebyla nouze.

Když jsem přijela k Tomovi, stále měl pusu dokořán. ,,Klobouk dolů. Pro dnešek to stačí. Vykrokuj ji, odsedlej a pak uvidíme co dál." řekl a se všemi kromě Káji odešel. Já jsem byla štěstím bez sebe. ,,Jsi fakt dobrá. Umíš výborně jezdit a koně tě mají rádi." ozvala se Kája, co byla u hrazení. ,,Děkuju." začervenala jsem se a byla nesmírně šťastná.