Důvěrné pouto [Pozastaveno]

13.

Tak a je tu sobota! Miluju tento den. Nikdo mě nehoní, nebudí a ani po mně nic nechce. Vstala jsem asi o půl osmé a šla si udělat snídani. Všichni ostatní ještě spali, tak jsem se rozhodla udělat k snídani vajíčka. Rozehřála jsem plotnu, dala na ní pánev a na ní rozklepla 3 vajíčka. Po chvilce bylo hotovo. Vzala jsem si svou porci a usadila se ke stolu. Tam se válel časopis s koňskými věcmi, tak jsem si ho začala prohlížet. Asi jsem ho tam včera zapomněla. Měli zde nádherné věci, akorát moc drahé. Nejvíce se mi líbil červený westernový set. Cena ani nebyla tak strašná. Představila jsem si v něm Stellu. Moc jí to slušelo. Chtěla bych si na Stelle vyzkoušet wester. Kdyby byla moje, hned bych jí to koupila.

,,Dobré ráno." pozdravil mě taťka, který právě vešel do kuchyně. ,,Dobré ráno." pozdrav jsem mu oplatila. ,,Jé. Ty jsi nám udělala snídani? To jsi hodná." vdečně se na mě podíval a i s jídlem se posadil ke stolu. ,,Podívej. Tenhle set se mi hrozně líbí." ukázala jsem mu časopis. Táta jen pokrčil rameny a dál se zabíval jídla.

Po snídani jsem sklidila nádobí a dala jej do myčky. Potom jsem se šla umýt, učesat a obléknout. Pak jsem si sedla s Fellowem do křesla. Knížku jsem ale po 10 minutách dočetla. Nechtělo se mi loučit s tímto příběhem. Chtěla bych číst dál, ale každá knížka má svůj konec. Otevřela jsem tedy notebook a zapla facebook. Anna Hedstounová mi poslava žádost o přátelství. Podívám se na její profil. Jako profilovou fotku má, jak kluše na Edikterovi. Je to hezká fotečka. Z úvodního obrázku na mě kouká malý hnědý labrador s roztomilým obličejem. Asi její pes. Klikla jsem na ikonku potvrdit žádost a dál se tím nezabívala.

Projela jsem celý facebook a začala se nudit. Nevěděla jsem, co mám dělat. Bylo 10 hodin a do oběda času dost. Pustila jsem si tedy film. Asi v polovině filmu jsem dostala hlad. Sešla jsem do kuchyně a tam si vzala lupínky. Chřoupala jsem kukuřičné lupínky a u toho sledovala Zaříkávače koní.

Asi ve třičtvrtě na jednu nás táta zavolal na oběd. Byla jsem přecpaná lupínkama, ale přeci jen jsem šla. Táta se totiž přemohl a udělat tortily. Musím uznat, že se mu povedli. Táta byl celý šťastný, když viděl naše šťaštné pohledy a že nám chutná. ,,Odpoledne bych chtěl zajet do bazénu. Chcete jet se mnou?" zeptal se nás táta. ,,Jo, já pojedu." hlásil se Michal, který vždy plavání miloval. Při představě šaten našeho krytého bazénu a plno lidí čekajících na sprchu se mi tam moc nechtělo. Ale zas na druhou stranu jsem viděla, jak se táta snaží, aby nám nahradil mámu a my všichni byli spolu, tak jsem přeci nemohla odmítnout. Stejně bych se odpoledne jenom nudila. ,,Já pojedu taky." ,,Super! Sbalte si plavky a ručník a o půl 3 v autě." zavelel táta a začal po obědě sklízet. Automaticky jsem mu pomohla a pal ještě umyla nádobí, co do myčky nemohlo. Byla jsem s tím ve 2 hotová. Tak jsem si rychle běžela zabalit své modro-zelené plavky, ručník, mýdlo, brýle do vody, míč a mobil a pak se ještě podívala na fb.

V bazéně moc lidí nebylo. Šla jsem do holčičích šaten, osprchovala se a vzala si plavky. Když jsem vešla do haly, táta s bráchou tu ještě nebyli. Tak jsem si sedla na lavičku a čekala, až přijdou. Zatím jsem se tu porozhlédla. Nikoho jsem tu neznala.

Asi za 5 min přišel táta s Matějem. Matěj nic nenesl, tak rovnou skočil do vody. Táta si jen odložil věci a napodobil ho. Pak začal Matěje zvedat a házet do vody. Přišlo mi to jako celkem fajn hra, tak jsem se k nim přidala. Mě ale táta nevyhodil. Rovnou mě potopil. To mu nedaruju! Řekla jsem si a chtěla ho taky potopit. Byl ale moc velký na to, abych to sama zvládla. Ani s Michalem jsem to nedala. Bude mít u mě vroubek... Dále Michal zavelel, že si budeme házet míčkem. Ze začátku mi to pořád padalo, ale pak jsem se dostala do cviku a bylo to lepší. Čvachtaly jsme se tam asi ještě hodinu a pak jsme umytý, vyhrátí a unavemí jeli domů. Večer volala máma.

,,Tak jak se vám tam daří?" ,,Jo, je to tu dobrý. Táta se fakt snaží. K obědu nám udělal tortily a odpoledne nás vzal do bazénu. Celkem jsem si to užila." vylíčila jsem jí náš den. ,,Tak to je fajn." ,,A co ty? Jak se vede tobě?" ,,Je to tu moc hezký. Hotel je nádherný. Mám tu vlastní koupelnu a obrovskou postel. Jen mi vadí, že tu jsem kvůli práci. Jak ráda bych si prošla zdejší lesy nebo louky." vzdychla si mamka. Holt nic už není dnes zadarmo. Chvíli jsme si ještě povídali, pak už se mi ale chtělo spát. Dnes byl super den. Díky tati...