sweet death || short story

dvě

Brečel jsem jako malý děcko... vlastně co to kecám? Já byl malý děcko. A kapitán Zoubek (Jo, tak jsem svýho křečka pojmenoval. Já vím, fakt kreativní a originální jméno...) byl tehdy můj nejlepší kámoš. Když jsem ho ráno našel ležet s hlavou v misce s vodou, dost mě to sebralo, chápete. Bratranec si ze mě dělal srandu (tehdy mu bylo jedenáct) – prej se kapitán Zoubek utopil, protože už to se mnou nemohl vydržet. Nebudu vám lhát. Z toho kreténa jsem měl depresi minimálně měsíc, i když mi máma řekla, že pravděpodobně umřel, když se šel napít.