„Pojď, postav se." Vstal a vytáhl mě na nohy. „Dobrý?" Ujistil se, ale pořád mě držel za ruku. „Jo. Jo. Je mi... dobře. Až moc dobře." „To jsem rád." „PANEBOŽE!" „Emmette, klídek. Hodně lidí takhle reaguje, když vidí svoje tělo." „Ne, ne... panebože, podívej se na ty vlasy! To jsem takhle chodil celej den?!" Blonďatá smrt mě nevěřícně pozorovala. „Emmette, děláš si srandu? Tys právě umřel a jsi v šoku ze svýho účesu? Ty jsi fakticky neuvěřitelnej."
ČTEŠ
sweet death || short story
PovídkyBOY x BOY Možná to zní absurdně, ale všechno to začalo mrtvým křečkem... |krátké kapitoly|
