Máma dlouho mlčela. Byla to chytrá ženská a pořád jí je. „Neboj se, Emmette. To je jenom anděl, který si pro kapitána Zoubka přišel, aby ho odnesl nahoru do křeččího nebíčka." Usmála se na mě a pohladila mě po tváři. „Fakt?" Popotáhl jsem a setřel si poslední slzu, která mi vyklouzla z oka. „Fakt." „A jsou v tom křeččím nebíčku i barevný křeččí kolečka?" Máma se zasmála. „To víš, že jsou." „To jsem rád. Kolečko měl kapitán Zoubek nejradši."
ČTEŠ
sweet death || short story
Short StoryBOY x BOY Možná to zní absurdně, ale všechno to začalo mrtvým křečkem... |krátké kapitoly|
