„Jo, vidím tě. Jdi pryč nebo zavolám mámu!" Křikl jsem na něho a po tvářích mi stékaly slzy. Chvíli mě sledoval takovým zvláštním pohledem a pak promluvil: „Neboj se. Půjdu hned, co si vezmu tvého křečka." „Co chceš dělat s kapitánem Zoubkem? Nech ho být!" Okřikl jsem ho, když strčil ruku do klece a vytáhl z ní mýho mrtvýho křečka. „Polož ho, slyšíš?!" Vzlykal jsem, „Mamíííí, mamííí!"
ČTEŠ
sweet death || short story
Short StoryBOY x BOY Možná to zní absurdně, ale všechno to začalo mrtvým křečkem... |krátké kapitoly|
