Pak máma odešla a nechala mě zase samotnýho v místnosti s tím blonďákem. „Neublížíš mu, že ne?" Zeptal jsem se ho. Pousmál se. „Neublížím mu. Jak řekla tvoje máma. Odnesu ho na lepší místo." Ulevilo se mi. Přestože jsem byl malý hloupý a naivní dítě, jemu jsem věřil. Nevypadal jako člověk, kterej by chtěl ublížit zvířeti. „Postarej se mi o něho, jo?" „Postarám, slibuju," ujistil mě a usmál se, „Ale teď už budu muset jít. Musím být někde jinde." Řekl a zmizel stejně rychle, jako se objevil.
ČTEŠ
sweet death || short story
Short StoryBOY x BOY Možná to zní absurdně, ale všechno to začalo mrtvým křečkem... |krátké kapitoly|
