sweet death || short story

devětatřicet

„Už je na čase, abych ji vzal. Nechci, aby se dál trápila." Blonďák ucukl pohledem a přejel si rukou po zátylku. Prošel kolem mě a zamířil tam, kam jsem odhodil kočku. Sehnul se k ní a za chvíli už držel její duši na rukou. Pohladil ji po hřbetě a vrátil se ke mně. „Emmette," začal a já čekal, že mi odpoví na moji otázku, „Nejsi zlý člověk..." Řekl jenom a pak se rozplynul. Zůstal jsem tam sám a na rukou jsem měl krev nevinnýho zvířete.