„Přemýšlelas někdy o smrti?" „Co je to za otázku?" Máma mi na otázku odpověděla další otázkou a tvářila se u toho dost znepokojeně. Pokrčil jsem rameny. „Já jen tak." „No, občas ano. Ale to snad každý, ne?" Přikývl jsem. „A jak si ji představuješ?" Máma mlčela. „Co já vím... asi jako kostru pod černou kápí s kosou v ruce." Nad máminou odpovědí jsem se zakřenil. „Emmette, proč ses tohle rozhodl řešit zrovna teď ve tři odpoledne? Mám si dělat starosti? Děje se něco?" Jasně, že to mámu zneklidnilo. Nedivím se jí. Protože smrt není zrovna běžný téma pro odpolední pokec s máti.
ČTEŠ
sweet death || short story
القصة القصيرةBOY x BOY Možná to zní absurdně, ale všechno to začalo mrtvým křečkem... |krátké kapitoly|
