deset

365 49 3
                                    

Byl jsem si jistý, že to je on. Na sobě měl přesně to samý oblečení jako tehdy před devíti rokama a vůbec se nezměnil. Vypadal úplně stejně... možná líp, ale nezestárl ani o jedinej den. Bylo to zvláštní, přiznávám, ale co mě fakticky šokovalo, byl fakt, že brácha si ho vůbec nevšiml. Normálně seděl u počítače a hrál hru a vůbec mu nevadilo, že nějakej borec se mu hrabe v akvárku a bere mu odtamtud chcíplou rybičku.

sweet death || short storyKde žijí příběhy. Začni objevovat