sedmatřicet

337 48 3
                                    

„Emmette, já jsem Smrt. Nemůžu takhle přemýšlet, chápeš?" „Proč bys nemohl? Vždyť jsi taky jenom člověk. Teda... svým způsobem jsi člověk... A každej se někdy zamiluje. A já se zamiloval do tebe. Chci tě vídat. Já svýmu srdci nedokážu poručit, aby na tebe zapomnělo." Smrťák mlčel. „Prosím tě, řekni, co ke mně cítíš." Teď jsem si připadal jako zoufalec. „Nevím, co ti mám říct, Emmette. Nejsem si jistý, jestli můžu mít rád někoho, kdo zabíjí zvířata. Mají stejné právo na život jako ty."

sweet death || short storyKde žijí příběhy. Začni objevovat