Nikomu z rodiny jsem o tom neřekl. Dneska by to nikdo nezametl pod koberec, jako tehdy, když mi bylo pět. Bylo mi sedmnáct. Na imaginárního kámoše by to už nikdo nesvalil. Možná tak na psychickou poruchu – a ne dík, netoužil jsem po tom, aby se mnou máma běhala po cvokařích. Ještě by mě někam zavřeli! To tak.
ČTEŠ
sweet death || short story
Krótkie OpowiadaniaBOY x BOY Možná to zní absurdně, ale všechno to začalo mrtvým křečkem... |krátké kapitoly|
