čtyřiapadesát

295 40 0
                                    

Seděl s nohama v tureckým sedu a díval se na mě vyčítavým a smutným pohledem. „Proč seš tady?" Zeptal jsem se a uvědomil si, že bych měl napřed myslet a otvírat pusu. „Emmette, vždyť to víš. Přicházím, když má někdo umřít." „Ne. Ne, ty přicházíš až potom, co umřou, abys je odnesl." Pousmál se a zakroutil hlavou. „Nic jsi nepochopil." „J-Já umírám?" Nechtěl jsem tomu věřit. Takhle jsem umřít nechtěl. Přikývl. Teď jsem kroutil hlavou já.

sweet death || short storyKde žijí příběhy. Začni objevovat