V zajetí Vikinga

Malá kráska-Bard

A už jsem tady zase se svým "vlakovým updatem." Nu co týdně jedu 8 hodin. 

A nevím proč jsou některé časti příběhu označené tučně.

         Rozesmátá tvář děvčátka ozařovala celou louku. Její smích způsoboval úsměv na rtech všem v okolí. I když se zde vyskytoval pouze jeden muž. Vysoký s rozčepýřenými tmavě hnědými vlasy připomínající vrabčí hnízdo. Šedé oči vyzařovaly štěstím ze společnosti oné malé holčičky. Ta měla na svém droboučkém tělíčku navlečené vlněné růžové šatičky. Světlé vlnité vlásky měla spletené do dvou nyní již rozcuchaných copů ozdobených růžovými mašličkami. Velké zelené oči pohlédly do těch mužových.

„Eithe, zlatíčko, něco jsem pro tebe vyrobil. Snad se ti to bude líbit." Něco vytáhl z kapsy a podal jí to.

„Zavři oči a nastav dlaně. Nepodváděj." Vzduchem se neslo její hihňaní.

Vložil jí do roztažené dlaně něco malého a poručil jí oči znovu otevřít. Eithe se podívala na tu věc v její dlani. Byla to panenka vyřezaná ze dřeva s vlasy ze slámy a modrými šatičkami. Chvilku si jí prohlížela a poté s hlasitým Děkuju skočila do náruče muže.

„Tatínku, to jsi vyrobil ty?" zeptala se.

„Ano, je jenom tvoje."

Objala ho kolem krku a dala mu mlaskavou pusu na tvář. Bard jí objal kolem mrňavého tělíčka. Chvilku jí takhle držel ve vzduchu v objetí a poté jí položil zpátky na zem.

„Chvilku si hraj. Já půjdu uvařit večeři. Ale slib mi, že se budeš držet dál od lesa."

„Stibuju, tatínku." Zářivě se na něj usmála.

Bard ji pohladil po vláscích a vydal se do kuchyně vařit. Byl rád, že se rozhodl Eithe unést jejím pravým rodičům, Erikovi a Rose. Zničili mu život, tak to pro něj byla alespoň menší pomsta. A upřímně Eithe byla ta nejroztomilejší dívenka, kterou znal. Její zvonivý smích mu vždy způsoboval úsměv na tváři.

Když jí unesl, asi dva týdny usedavě plakala a odmítala jíst. Trvalo mu dlouho, než jí konečně namluvil, že její otec i matka jsou mrtvý. To potom plakala snad ještě déle než ze začátku. Teprve nedávno ho začala považovat za otce sice nevlastního, ale přeci. Nalhal jí totiž, že je její strýček, který se jí ujal po smrti rodičů. Pověděl jí, že na otcův dům zaútočili jeho nepřátelé a zabili jejího, otce, matku i bratra. Ona se při útěku praštila do hlavy a proto si nic z toho nepamatuje.

Měl by si už vážně najít ženu. A nejen kvůli tomu, aby nemusel vařit, protože mu to nikdy příliš nešlo. Uměl dvě, tři jídla a to bylo všechno. A taky měl své potřeby. Kdykoliv to na něj přišlo, musel si najít nějakou lehkou ženu a poté ji nenápadně propašovat do domu a zase zpátky.

Když měl uvařeno, zavolal na Eithe a posadil ji ke stolu. Měl s ní co prodiskutovat. Konkrétně, aby si konečně našel ženu. Naservíroval před ni pečeného pstruha a sám začal jíst.

„Potřeboval bych se tě na něco zeptat, Eithe. Nevadilo by ti, kdybych si našel ženu?"

„A proč si chceš najít ženu, tatínku?"

„Protože nám tady chybí ženská ruka.Ty jsi ještě malá na to, abys uklízela a vařila a já jsem muž."

„Jestli si to přeješ, tak si nějakou ženu najdi tatínku. Mně to vadit nebude."

„Ty jsi moje zlatíčko. Dojez to a půjdeme spát. Už je dost pozdě."

„A povíš mi pohádku?" zeptala se s nadějí v hlase.