V zajetí Vikinga

Nejistota-Sophia

Ještě před chvilkou jsem vám děkovala za 1,1 K přečtení a už přibyly další dvě stovky. To mi dodává chuť dál psát.

Měla jsem tento měsíc už druhou střevní chřipku. Ach jo. 

Plus mi byla plánována svatba s mým BFF jeho babičkou. Klasika. 

DŮLEŽITÉ: Tento týden zase píšu testy v Čr-takže žádný další update. Leda bych se nudila nebo potřebovala přestávku od latiny. Brr... latina...hnusný to jazyk. 5 deklinací, 5 konjugace... jeden se z toho zblázní. 

Světlo pronikalo otevřeným pokojem do ložnice královského páru uvádějíc tak do pohybu malé částečky částečky prachu. Ty se točily ve vzduchu a tvořily abstraktní vzory. Lehounký větřík rozhoupával těžké tmavě modré nařasené záclony. Velkou část jedné ze stěn zabíral krb, ve kterém stále ještě vesele plápolal oheň, nejspíš díky celonočního hlídání otrokyněmi. Díky ohni bylo v pokoji hezky teplo, na rozdíl od zbytku hradu, na který útočilo zdejší mrazivé prostředí.

Světlovlasá drobná královna se pomalu probouzela. Na tváři měla zasněný výraz. Její tělo dokonale zapadalo k tělu jejího manžela. Ten měl přes její pas přehozenou ruku a nohy propletené s těmi jejími. Stejně jako Sophia se i Knut probouzel. Otevřel oči a políbil svoji ženu do vlasů.

„Dobré ráno, miláčku."

„I tobě," otočila se na druhý bok, tudíž jí viděl do obličeje.

Natáhl ruku a bříšky prstů se dotkl její tváře. „Jsi stejně krásná, jako když jsem tě viděl poprvé. Nádherná. Miluju se vedle tebe každé ráno probouzet. Miluju každý kousek tvého těla. Tvoje nádherné vlasy, pronikavé oči, překrásné rty, tvoji dokonalou postavu. Mohl bych takhle pokračovat až do večera, ale nejvíc miluju tvoje srdce. Tvoje vřelé milující srdce."

„Já tě taky miluju. Tak moc, že to nelze popsat slovy."

Přiblížil se k ní a jemně přitiskl své rty na ty její. Sophia se obrátila na posteli, takže nyní ležela na zádech a Knut se tyčil nad ní opíraje se o lokty, aby ji nerozmačkal. Dál ji něžně líbal, ale s postupem času se polibky měnily na více vášnivé. Sophia své ruce vpletla do Knutových vlasů, jemně se jimi prohrabovala nebo ho za ně lehce tahala.

Knutovy rty se přesunuly k jejímu krku a jemně ho líbaly, oždibovaly, sály a kousaly. Mladá žena vzdychla blahem a zajela muži odvážně rukama pod košili, kde ho hladila po svalnatých zádech. Svaly na Knutových zádech se s každým jeho pohybem vlnily a nastavovaly se Sophiiným něžným dotekům. Knut se přestal věnovat jejímu krku a místo toho zamířil níže k jejím prsům.

Najednou Sophia vyskočila z postele a rozběhla se pryč. Jenom v noční košili běžela chladnými chodbami hradu, až se dostala k záchodu, kde klesla na kolena a vyzvracela se. Vyděsila tím dva stráže, kteří zrovna procházeli chodbou. Ti jí rychle uskočili z cesty a jenom kroutili hlavou, proč tak rychle běží. Zvláštní pozornost pak věnovali hlavně její košili, která toho více ukazovala, nežli schovávala, nejspíš kvůli tomu, jak si s Knutem „hráli." Knut přiběhl hned za ní, přidržoval jí vlasy, aby si je neušpinila a povzbudivě ji hladil po zádech. Když se jí ulevilo, vzal jí do náruče a odnesl zpátky do ložnice.

„Hezky odpočívej, dojdu pro doktora, aby zjistil, co ti je," přikryl ji peřinou, pohladil po vlasech a tiše za sebou zavřel dveře.

„Děkuju," zašeptala vyčerpaně Sophia, načež skoro okamžitě usnula.