V zajetí Vikinga

Hostina-Sophia

Uděláme tady menší změnu. Navrhujte mi vždycky do komentářů písničky, které by se hodili k té dané kapitole. A když se mi ta písnička k tomu bude hodit, věnuju vám další kapitolku. 

A ještě něco. Jak jste si mohli všimnout přidala jsem i včera a celkově přidávám docela často. Dnes jsem přidala pouze, protože jsem už ji měla předepsanou. Tento týden už další díl nečekejte, musím se učit. 

Měsíc uběhl svůj každonoční marathón po obloze a místo něj se na východě objevilo vycházející slunce. V kuchyni už se peklo maso a vytékající štáva hlasitě prskala při kontaktu s ohněm. Zatímco všichni pracovali, Knute se Sophii stále ještě spali v objetí, znavení po včerejším večeru. Vzbudilo je až hlasité zaklepání. Do pokoje vtrhla Abigail, a když viděla, v jaké je načapala situaci, celá zrudla.

„Já..já...se strašně moc omlouvám," vykoktala.

„To je v pořádku, Abigail," řekla jí s úsměvem Sophia. „Co potřebuješ?"

„Chtěla jsem Vás pouze připravit kvůli králi, protože za pár hodin tady už bude."

„Co jsem ti říkala o tom vykání?"

„Omlouvám se, Sophio?"

„To je v pořádku, stejně bychom už měli vstávat. Děkuju, že jsi nás přišla probudit. Jo a mohla bys sem, prosím, později někoho poslat, aby vyměnil prostěradlo?"

„J...jistě."

„Skvěle. Nebude vadit, když se nejdříve vykoupu. Jsem celá špinavá." Naklonila se k Knutovi a pošeptala mu do ucha. „Kvůli tobě."

„Samozřejmě." Abigail dělala, jako kdyby to neslyšela. „Vyřídím, aby sem donesli teplou vodu. Za chvilku jsem zpátky."

Jakmile Abigail odešla přitulil se Knute k Sophii a ještě ospalým sexy chraplavým hlasem jí zašeptal do ucha. „Nebudeme pokračovat v tom, co jsme začali včera?"

„Nemyslím, že by to bylo zrovna nejlepší, kdyby v tu chvíli zrovna přišel král Ceallach. Stačí mi jeho poznámky o tom, co by se mnou nejradši dělal."

„Copak, bojíš se, že by se chtěl přidat? To má ale smůlu, protože ty jsi jen a pouze moje."

„Tvrdí snad někdo něco jiného? A teď se obleč. Abigail se před tebou stydí. Přece jenom jsi moc pěknej mužskej a máš tu spoustu obdivovatelek."

„To si nemyslím, ale když to říkáš. Nechci se s tebou hádat."

Sophia se na něj láskyplně usmála a pravila: „Dneska večer můžeme pokračovat."

Zanedlouho se Abigail vrátila a s ní i dvě otrokyně nesoucí horkou vodu. Vydrbaly jí snad každý kousíček kůže. Neexistovalo místo, kterého by se alespoň jednou nedotkly kartáčem. Umyly jí i vlasy a to s využitím mýdla vytvořeného převážně z loje a sušených lučních květin. Vlasy jí osušily, jak jen se dalo ručníkem a a daly se do vybírání šatů. Pro Sophii to byla stále ještě podivnost, že jich musela mít tolik a dle etikety se nesměla v jedné róbě ukázat na slavnosti více než jednou. Měla by to tak dělat i normálně, když se nic nekonalo, ale přišlo jí to zbytečné.

Musela ale uznat, že všechny byly nádherné. Jako nejlepší variantu pro dnešní hostinu zvolily zelené šaty z hedvábí dovezené, i když by se spíše dalo říci uloupené, z Germánie. Krásně jí obepínaly trup a ukazovaly její půvabnou postavu. Rukávy byly volné, vzdušné, končící v polovině předloktí. Sukně sahala až ke kotníkům. Aby dostala tvar a neobepínala příliš nohy, protože by to byla za prvé dosti nepohodlné a za druhé příliš svádivé, schovávala se pod látkou ještě bílá spodnička utkaná ze lnu. Protože hořel v pokoji oheň, vlasy jí rychle usly. Otrokyně jí posadily na židli a začaly jí vlasy splétat do copu obtočeného kolem její hlavy. Skoro okamžitě, jakmile se Sophia oblékla, se ve dveří objevila starší otrokyně.