V zajetí Vikinga

Plán-Valdemar

No na to, že jsem první díl napsala za dva měsíce si dávám neustálé pauzy. Je smutný, že mám všechny knihy (i  ty pozastavené) naplánované a vymyšlené až do konce, ale nejsem schopná to napsat. Buďto mám spisovatelský blok a nebo jsem prostě líná- druhá možnost je správná.

Fotka znázorňuje Agnes.

„Ty bastarde!" zařval Valdemar na Ulfa. „Jak si to jako představuješ? Jak to, že Gormal zbičovali? Je to tvoje chyba. Máš zařídit, aby se nic takovýho nestalo."

„A jak jsem to měl jako udělat! Nemám na to společenský postavení. Na rozdíl od tebe nejsem synem jarla." Zhluboka se nadechl a pokračoval. „A i když jsem si vzal Dubhovu dceru, neznamená to, že by mě někdo bral vážně. Pro Dubha jsem jako otravnej hmyz. I ta krysa, která nám žere zrní je u něj váženější než já."

„A co s tím teda budeme dělat?" zeptal se už tišeji Valde.

„No, co asi. Vloupáš se tam a uneseš jí. Ještě bys to mohl nalíčit, že šlo a nějakou krevní mstu a zapálit to tam a do ohně hodit nějak mrtvou holku. Nikdo nepozná, že se nejedná o naší Gormal ..."

„To je docela dobrej nápad." Skočil mu do řeči Valdemar.

„Ale ... ale to... to přece...to měl být vtip." Zakoktal se Ulf. „Tam se nedostaneš. Je to příliš dobře hlídaný. Nemáš sebemenší šanci. A pak, kde vezmeš tělo?" Protestoval nadále Ulf.

„Snadno. Gormal má docela obvyklou postavu, tak najdeme někoho takovýho. A nezapomínej, kolik i zemře každý týden při porodu. Že je do toho jejich manželové pořád nutí. Vezmeme nějakou takovou a máme vyhráno. Vem si kolik je tu těhotných vdov. Nikoho nemají, takže se po těle nebude nikdo shánět."

„Je to sebevražda. Můžu se zeptat Agnes, jestli by Gormal nějak nepomohla, ale pochybuju, že to udělá. Nesnáší mě, protože jsem jí zničil vyhlídky na výhodné manželství a nebudu ji moci zásobovat šperky a hedvábím."

„Ale to má docela pravdu. Zničil si jí život. Může si, zato i sama, že se nechala svést, ale ty si ten hlavní viník. Oblbuješ nevinné panny a takhle to dopadá." Valdemar položil Ulfovi ruku na rameno. „Ale i tak ji zkus přesvědčit, ať pomůže Gormal. Dlužíš jí to."

*

„Drahoušku, mohla bys mě prosím na chvilku poctít svou přítomností. Potřeboval bych s tebou mluvit." řekl klidným zamilovaně znějícím hlasem Ulf Agnes.

Otočila se k němu zády, protože stále ještě byla naštvané z důvodu jejich poslední hádky. Jejímu manželovi tedy nezbývalo nic jiného, než vyzkoušet něco jiného, něco by od něj neočekávala.

Přistoupil k ní zezadu a ruce jí dal kolem pasu, kde ji začal hladit. Zároveň ji odhrnul vlasy z krku a začal ji líbat na všech odhalených svalech.

„Nech mě," zavrčela jeho směrem, ale v jejím hlase bylo patrné, že ji jeho chování příjemně překvapilo.

„Chtěl bych ti to všechno vynahradit. Vím, že kvůli mně jsi přišla o vyhlídky na výhodný manželství, ale alespoň si nemusíš brát žádného páprdu."

„To máš asi pravdu. Táta předtím navrhoval, že si vezmu jarla Lachlainna. Sice je to boháč, ale fuj. Ten jeho dech. Smrděl jako rybina. A vodu asi nikdy nepoznal." Zatvářila se při té vzpomínce znechuceně.

„A nejsi teda ráda, že sis mohla vzít mě a ne Lachlainna?" S úsměvem se jí podíval do očí.

„Ne!" vykřikla Agnes naštvaně. „Zničil si mi život." 

„Vždyť si to právě sama řekla, že je dobře, že si skončila se mnou. No tak, chápu, že mě nemiluješ, ale já tě mám moc rád, a to se neznáme až tak dlouho. Alespoň se pokus moje pocity opětovat." Pohladil ji po tváři a ona se jeho údivu i štěstí neodtáhla.

Věděl, že je na to ještě moc brzo, ale zkusit to musel. Přitiskl si ji do náruče a vtiskl jí polibek do světlých hedvábných vlasů. Agnes byla minimálně o dvě a půl hlavy menší než on a přesně zapadla do jeho náručí, jako kdyby bylo ukované na Odinově kovadlině přímo pro ni. 

„Tak dobře," zašeptala mu do ucha, „co potřebuješ?" Vědoucně se na něj podívala. „Přece bys si nemyslel, že ti to uvěřím."

Nevinně se usmál. „Moje nejlepší kamarádka a láska Valdemarova života je ve vězení tvého otce. Před pár dny ji i zbičovali a já ji odtamtud potřebuju dostat."

„Tak jo."

*

„Otevřete ty dveře! Okamžitě!" Ozval se panovačný hlas z chodby.

Gormal těžce zvedla hlavu, aby se podívala. Ležela na břiše, aby si neporušila strupy. Stačil jediný špatný pohyb a znovu by popraskali. Znovu to už zažít nechtěla. Mohla být ráda, že nedostala infekci, zatím.

Těžké borovicové dveře se se skřípáním otevřely a do cely vešla paničkovským krokem Agnes oblečená do šatů jižanského stylu. Šaty byli ušité z nejjemnějšího rudého hedvábí a končili ji necudně nad kotníky.

Agnes přišla až k ní a nakopla ji do žeber. Botou ze sobí kůže jí přišlápla ruku a potom jí na ní ještě skočila, aby si byla jistá, že vytvořila co největší škodu.

„Ulf je jenom můj, ty hnusná děvko!" řvala na svoji oběť a dál ji kopala do žeber.

Když se uklidnila, otočila se na druhou osobu v pokoji. „Aodhane, dokonči to." Přikázala a odešla.

Aodhan se na ni sadisticky usmál, chytil ji za krk a zvedl nahoru. Cítila, jak se jí roztrhlo několik strupů a teď ji po zádech teklo několik pramínků. Mimo to ji bolela i žebra, která měla nejspíš naražená. Její prsteníček a malíček byly zkroucené ve špatném úhlu a z ukazováčku ji trčela kost.

Aodhan se napřáhl a dal ji pěstí do obličeje. Znovu a zase. Gormal se klížili oči. Bolelo ji celé tělo. Nevěděla, jestli to vůbec přežije. Když to Aodhan viděl pustil ji zpátky na zem a odešel.

*

Gormal se začala pomalu probouzet, ale vše, co cítila byla hrozná bolest. Náhle uslyšela pomalé otevření dveří a tiché kroky směřující k ní. Vrátila se snad Agnes s Aodhanem, aby zjistili, jestli se jim povedlo ji zabít.

Ale nic špatného se jí nestalo. Namísto toho cítila mokrý hadr, kterým ji její osoba čistila rány. Když byla hotová, přesunula se k její ruce, políbila Gormal na čelo a rychlými nacvičenými pohyby ji nahodila zlomené prsty zpět na jejich místo. Dívka jenom tiše zasténala.

„Je mi to moc líto lásko. Ale já tě odtud dostanu."

Jednalo se o hrubý mužský hlas, ale Gormal nemohla za nic na světě poznat, čí vlastně byl. Ucítila, jak jí daný muž obvazuje zraněnou ruku pruhem látky a poté se zvedl a odešel.