V zajetí Vikinga

Noční můra jménem šaty-Gormal

Chtěla bych vám všem poděkovat, protože jsme nedávno dosáhli 1100 shlédnutí a 200 hlasů, nemluvě o asi 150 komentařích. A Přežít mezi Vikingy má neuvěřitelných 27,7 tisíce shlédnutí a přes 2,2 tisíce hvězdiček. Pro mě něco neskutečného.

Písnička: Brave enough od Lindsey Stirling

Pochybuju, že do Štědrého dne vydám nějakou další kapitolu, takže bych vám všem chtěla popřát krásné Vánoce a šťastný nový rok. PF 2017. 

„To je děsný!" Zakřičela Gormal na Valdemara. „Zůstávám tady. Na tancovačku v žádném případě nejdu."

„Ale půjdeš. Vždyť ti tak sluší."

„Vypadám v tom jako holka," postěžovala si.

„Ale ty jsi holka."

„Nemůžu si alespoň sundat ty růžové mašle?"

„Jedině, pokud si rozpustíš vlasy."

„Dobře, ale žádnou růžovou na sobě mít nebudu. A teď mi laskavě pomoz s tou hrůzou. Se šněrovačkami máš mnohem více zkušeností, nežli já."

„Já je spíše umím rozvazovat."

Valde k ní zezadu přistoupil a pohladil ji poodhalené linii páteře. Gormal se nadechla, jak jen to šlo a Valdemar prudce zatáhl za šněrovačku a začal stuhu křížit směrem nahoru takovou silou, až se zdálo, že to korzet už dlouho nevydrží. Naštěstí Gormalino utrpení nemělo dlouhého trvání. Korzet držel pevně na místě a pod ním halenka s dlouhými rukávy těžce zakrývající hýždě. Valde jí podal šaty a pomohl jí i do nich, protože s tím neměla žádné zkušenosti. Zatímco dokončoval detaily, Gormal si rozpletla oba copy a dlouhé zvlněné vlasy jí tak lemovaly obličej sahajíce až k pasu. Její štíhlý pas a vyvinuté poprsí díky korzetu krásně vynikly. Valdemar odněkud vytáhl upletený z pomněnek.

„Tak a teď je to dokonalé. Ty kytky ti krásně zvýrazňují oči."

„Ukaž, prosím tě, jak vypadám." Přešla k naleštěnému kovovému plátu, který používali, jako zrcadlo. „Vypadám jako jedna z těch vymaštěných slepic, které se tak moc líbí Ulfovi."

„Nesouhlasím. Jsi překrásná," řekl jí Valde, „dnes mi tě budou všichni závidět.

„Není tu jiná možnost, než jít tancovat? Cokoliv."

„Políbit Ulfa?"

„Dobře, to raději půjdu tancovat."

„Já to věděl."

„Tak pojď už. Dneska budu potřebovat hodně chlastu. A nelži mi! Vypadám děsně."

Muž jí uchopil za ruku a táhl ven. Dívka za ním klopýtala, protože byla donucena vzít si boty na podpatku. Když jí dotáhl ven, otočily se na ně zraky všech v okolí, hlavně pak mužů. Ti měli pohled upřený na dívčin výstřih. Valdemar si toho všiml a zavrtěl hlavou.

„Utřete si ty sliny," poručil jim, pak se otočil na Gormal a podávaje jí svůj plášť, řekl: „Na, zabal se do toho."

Dívka ho s tichými díky přijala. Celý obličej měla úplně rudý. Zrychlila krok, aby už byli, co nejrychleji na tancovačce a ona měla klid. Konečně se pomalu začala dostávat z toho šoku. Její pohled padnul na spojené ruce, konkrétně její a Valdemarovu. Protočila oči a vytrhla se mu.

„Domlouvali jsme se pouze na tom, že s tebou půjdu tancovat. O držení za ruce nepadlo ani slovo."

„Ještě před chvílí ti to vůbec nevadilo."